Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 430 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+2 neviditelných
Zamyšlený
datum / id05.10.2019 / 499657Vytisknout |
autorSupermartonátor
kategorieMiniatury prozaické
témaExperimentální
zobrazeno84x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Tohle je malinká bezvýznamná miniaturka, která mě napadla včera v noci. V jednu ráno mě napadla myšlenka nebo spíš obraz. Obraz obří bytosti, hledící v tichosti na město.
Není to žádné veledílo a jedná se spíše o experiment. Trochu psychedelie do vládnoucího podzimu.

Zamyšlený

                                        

 

Má obří ruce a gargantuovské tělo. Jeho podlouhlá hlava hledí z mračen jako by chtěla celé město pozřít. Jestli se hýbe, tak jen velmi pomalu. Klečí a dívá se. Právě to všechny děsí. Opravdu se jen dívá? Co když spíš číhá? Chce ničit, zabíjet nebo jen něco říct? Jeho gigantická šedá postava budí obavy. Klečí tam už týden a s jeho příchodem zmizelo nebe, slunce i noc. Svítí na něj obřími světlomety a rada města rovnou povolala armádu. Tanky na něj míří a vojáci jen čekají na rozkazy. A obyvatelé jako by se tím cítili odvážnější. Mají možná pocit, že díky armádě jsou silní. A tak se odvažují chodit blízko. Poslouchám, co si říkají.

„Vypadá zamyšleně,“ přemýšlí jedna stará žena.

„Chce nás sežrat,“ kontruje druhá, ještě starší.

„Určitě si chce jenom hrát,“ tvrdí malý chlapec, který se na bytost přišel podívat.

„Hrát?“ ptají se nevěřícně dospělí.

„Ano, vypadá osaměle. Já bych si s ním chtěl hrát. Můžu?“ ptá se chlapec otce.

„Ne, je to netvor. S takovými jako je on si nesmíš hrát,“ řekl otec a radši se synem odešel.

Přišli ale jiní.

Pořád tam klečel na kolenou jak několikanásobně zvětšený mnich. Nebylo jasné, zda je vůbec oblečen. Nikdo netušil, zda rozumí výzvám, které na něj chrlili megafonem starosta města, policie a posléze velitel armády.

Jak bylo řečeno, přišli jiní. Ti odění do kněžských rouch. A ti volali:

„Je to bůh! Bůh sestoupil na Zem! Poklekněte!“

A tak začali bytost chvalořečit. Ta jim snahu oplatila podivným hlubokým povzdechem a vojáci reagovali zvýšenou citlivostí prstů. Stačil nepatrný pohyb a spustila by se střelba. I ti odění do rouch obrátili.

„Zmátl nás, zmátl nás. To není bůh! Je to ďábel! Vzal nám den a noc. Jistě zabil i boha.“

Vojáci nereagovali, většina lidí také ne. Někteří se však chopili kamenů různých velikostí a začali je házet na domnělého démona.

Bytost si opět povzdechla. Znělo to jak troubení tisíců vzdálených trubek, ale jeho výraz zůstával stejný.

Nemizel. Nevstával. Téměř se nehýbal.

Jedni tvrdili, že je neškodný, jiní se ho báli. Tak jako tak, díky němu zmizelo světlo. Prý. Nedělal nic a to lidi děsilo čím dál víc.

„Nikomu neublížil, ale nereaguje. Co s ním?“ ptal se starosta města velitele vojáků. Ten jen pokrčil rameny.

„Čekám na rozkaz.“

Pár dní a lidi se začali bouřit. Už se podivné bytosti nakoukali do sytosti a chtěli zpátky světlo. Chtěli, aby zmizel ten, který ho patrně vzal. A vzal ho? To je jedno. S jeho příchodem bylo pryč, tak to musí být jeho chyba.

„Pryč s netvorem!“ zaznělo z mnoha úst.

A pak přišel rozkaz.

Tanky zamířily. Bytost si opět hluboce povzdechla.

A pak začalo peklo.

Vojáci stříleli, tanky střílely, i vzdušná podpora v podobě vrtulníků střílela. Bytost máchla dvakrát obříma rukama a polovina armády se topila v explozích. Nakonec však obr padl. Rozhostilo se ticho.

Všichni čekali, že se vrátí světlo, že bude zase den.

Jenže nic takového se nestalo. Temná noc pokračovala a na nebi nebyla jediná hvězda. Okolím se rozlévala podivná mlha.

Lid to nechápal. Démon byl poražen, a přesto se nic nestalo.

Jediný, koho to mrzelo, byl ten malý chlapec. Jeho táta ho přivedl, aby se chlapec podíval na mrtvého netvora. Otec byl stejně jako ostatní lid zklamán, že se světlo nevrátilo. Syn ho stiskl za ruku a překvapivě dospěle vzdychl:

„Já jsem říkal, že jsme si s ním měli něco zahrát.“

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

08.10.2019 23:47:38dát kritice tipSupermartonátor

Díky moc:-)

08.10.2019 19:34:32dát kritice tipEvženie Brambůrková

Dobře jsi nás vystihl. Většina dospělých se umí lépe bát než si hrát.

06.10.2019 22:06:25dát kritice tipSupermartonátor

Máte pravdu. Však to byla taková věc, napsaná za deset minut v noci. Nemáms tím textem žádné ambice a porpavdě se mi líbil v poměrně dost syrovém stavu. Chtěl sjem zachovat to kouzlo momentu a autentičnost. I za cenu toho, že stylistika díla není zrovna prima. Samozřejmě pravopisné chyby jsou má ostuda.

06.10.2019 22:04:17dát kritice tipSupermartonátor

Děkuji

06.10.2019 21:52:48dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Psané trochu hekticky, text by si zasloužil větší péči. Hlavní myšlenka mi přijde sympatická.

............

 Pár dní a lidi se začali bouřit. - Uplynulo pár dní a lidé se začali bouřit.

Někteří se však chopily kamenů - chopili.

Tanky zamířili - zamířily.

06.10.2019 21:25:59dát kritice tipK3
redaktor prózy

Ač předvídatelný konec, vlastně celý příběh, ten náboj to má.

06.10.2019 10:02:37dát kritice tipSupermartonátor

jop, rád si rhaju:-)

Moc děkuji

06.10.2019 08:00:02dát kritice tipAndělka1

 Psaní poezie, slovních hříček i  příběhů je hezké hraní...zajímavé máš hraní...:-))

05.10.2019 23:35:11dát kritice tipSupermartonátor

Děkuji za přečtení a zamyšlení

05.10.2019 23:28:571 tipů dát kritice tipCalifornia Memory

Ve hře je velká moudrost. Kdo si umí hrát, žije v něm vnitřní tvořivé dítě. Kdo si přestane hrát, prakticky zemře a jen dožívá. Protože pohřbil svou tvořivost.  *T



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.