Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Dan a Josef
datum / id13.10.2019 / 499687Vytisknout |
autorbukač
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno82x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Tématické dny


Den dobrých přátel

Dan a Josef

Operace je hotová, najděte mu volnou postel a nechte ho prospat do rána…přeci mu neustelete na chodbě! Tady ve dvojáku máte postel. No tak, na co ještě čekáte?

 

Co tu dělá ten pacient? Vezměte ho do pokoje! Ať se vyspí…no tak, na co ještě čekáte?

 

Příjem

Z ambulance. No tak pohyb, pohyb!

 

Otevírá oči, protože to dělá vždy, když už nesnese tmu. Na vedlejší posteli kdosi chrápe. Vedlejší postel, kde ta se v jeho bytě vzala?

 

Čekání je nekonečné.

 

„Dovolte, abych se představil,“ začíná ten nový, jenže to ještě nemá cenu, ten u okna zívnul a neslyšel nic.

Až zavře tu svou hubu, budu muset zas, ekonomicky uvažuje ten nový, a dokončí svou vizitku: „Jmenuji se Daniel Trikot a jsem…“

Jenže to už ten u okna prská smíchy: „Hahaha, trikot, hahaha, já jsem Josef.“

„Pan Josef.“

„Jo, ale tykej mi a říkej Pepo,“ uvede na pravou míru své intimnosti ten u okna, teď již Pepík.

„Dan,“ řekl ten nový, teď již Dan.

„Tak jaký to tu je, Pepo?“ zeptá se Dan. Trochu tou otázkou přiměje Pepu k zamyšlení: „Na hovno! Hraješ karty?“

„Trošku umím ,prší‘,“ odpoví a podívá se do okna, jako by venku opravdu začalo pršet.

„Fajn, šáhni mi do toho horního šuplíku, tam mám karty, ale ať to neviděj sestry, kdyby přišly, tak je okamžitě někam schovej.“

„Kam?“ naivně se zeptá Dan, ale je novej, tak mu to Pepa odpouští.

 

Rozdal karty na novou hru, a když se Dan uklidnil, a uspokojil se s Pepovou pohrdavou odpovědí, vynesl červenou sedmu.

„Tak já si teda líznu,“ řekne po chvíli napjatého ticha Dan a sebere dvě z paklu.

„Fuj, znovu…to není život! Furt bereš zasranou plívu .“

To Pepa těžko chápal, jenže už žádnou další společnost nečekal, tak si jako by nařízl kartou žílu na ruce a strčil ji Danovi pod nos.

„Jako ti dva indiáni,“ říká Dan a se smíchem se taky jakoby řízne.

Jenže jeho krev je nějaká světlá.

„Sestro, sestro, doktore!“ řve Pepa a stírá tryskající krev, jež ho k němu přivazuje navždy.

Přibíhají a odvážejí jeho bratra, jediného opravdového přítele zpět odkud přišel. Na sál.

 

Daniel Trikot, kameník se smál, ale pak to přeci jen vyryl.

Josef Kadlec…bez smíchu, byl to již melouch přes čas.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.11.2019 11:53:46dát kritice tipbukač

No, i tak to jde říci...:-))))

10.11.2019 20:55:59dát kritice tipCalifornia Memory
redaktor prózy

Ahoj, mám to taky nějaké zmatené, jako Lakrov podobně, přelévají se mi jména.. snad jen chvíli v první čtvrtině takový kafkovský pocit, ale rychle zmizel, jak začala ta karetní hra.. škrtala bych spíš než dojasňovala, nevím si s tím moc rady. 

18.10.2019 08:32:27dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Dočteno (zaujalo mě to prostředím (do něhož se právě chystám),
ale přijde mi to takové zmatené, nevím, má-li to být komedie nebo nějaká
alegorie... A možná, že zmatení je na mé straně. Přeju lepší čtenáře.
13.10.2019 15:11:32dát kritice tipbukač

:-)

13.10.2019 11:12:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Mayovky dobře znám, ale že by ti dva novopečení přátelé byli takoví cvoci??

13.10.2019 10:54:26dát kritice tipbukač

dík za čtení, možná těžko, ale asi to jde, když se to v mém příběhu stalo :-)

nevidělas Vinetoua, tam je taky tryskající krev přivázala až do smrti :-)))

13.10.2019 09:46:131 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Bukači, čekala jsem, jak se děj "vyvrbí" - téma se mi docela líbí, snad nic nesblíží lidi víc než pobyt v nemocnici - tam se přátelé /byť na krátký čas/ -nacházejí snadno, ale ten konec to podle mne "zabil"... karta těžko pořeže člověka tak, až:

stírá tryskající krev, jež ho k němu přivazuje navždy.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.