Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
Jednou nohou v kriminálu
datum / id11.10.2019 / 499787Vytisknout |
autorJohanakrupa
kategoriePovídky
témaKaždodenní
zobrazeno228x
počet tipů9
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Jednou nohou v kriminálu

Seděl jsem zrovna u odpolední kávy, když klaply vchodové dveře a do kuchyně se přiřítila má drahá polovička Květa. Dle naštvaného výrazu mi bylo hned jasné, že jí dnes ti syčáci dali zas pěkně zabrat. Lípla mi pusu na tvář a s povzdechem dosedla vedle mě na židli.

„Tak povídej, já udělám zatím kafe,“ vyzval jsem ji. Byl to takový náš malý rituál- každé odpoledne pár minut posedět a probrat spolu události dne. Ona povoláním učitelka na základce a já automechanik v jedné velké společnosti v našem hlavním městě.

„Ále, ti sígři mě dnes zas vytočili. Já ti Honzo nevím, je to s nimi snad čím dál tím horší. Představ si, dneska jsme byli s devátou třídou na veletrhu středních škol na Pankráci. Lidí tam bylo jak much, tak jsem jim dala v hale rozchod, aby se tam každý podíval po tom, co ho zajímá. Sraz byl za hodinu u vchodu. No a ani ne za čtyřicet minut mi volala městská policie s tím, zda nepostrádám tři svoje žáky. Krve by se ve mně nedořezal. Vašíček, Jindrák a Havelka svévolně opustili výstaviště a metrem se vydali k nejbližšímu KFC. No chápeš to?!“

Napila se kávy a pokračovala.

„Samozřejmě neměli jízdenku ani žádný průkaz, takže je chytl revizor a zavolal policii. Moje číslo měli naštěstí uložené v mobilech. Musela jsem narychlo posbírat zbytek žáků a vydat se s nimi pro ty tři lumpy. No, jedním slovem- děs. Ještě to bude mít ve škole dohru.“

Zoufale rozhodila rukama.

„Vždyť já ti jsem pořád jednou nohou v kriminálu, co kdyby se jim třeba něco stalo?! Že si dělají, co chtěj, to už nikoho nezajímá.“

Poplácal jsem ji chlácholivě po ruce. V hlavě se mi vyrojily vzpomínky na dnešní události v naší dílně. Úplně jsem to chápal, měl jsem teď v práci na starost dva učně.

„Nic si z toho nedělej Květuš, já dneska v tom kriminálu byl málem oběma nohama! Šoupli mi tam na zaučení úplného ignoranta. Měnili jsme spolu už asi po třicáté zadní brzdové destičky. Když bylo hotovo, dal jsem mu za úkol nasadit kola. Odběhl jsem na záchod a fakt tam nebyl víc jak deset minut. Když jsem se vrátil, auto bylo pryč. Ten mamlas přijímací technik to klidně převzal od učně. Já ani neměl čas vše zkontrolovat.“

Květa se na mě s napětím zadívala. Už tušila, že to nedopadlo úplně růžově.

„No a moje noční můra se naplnila. Ani ne za čtvrt hodiny volal zákazník, že mu na pražské magistrále upadlo kolo. Ten blbec učeň nedotáhl šrouby na kolech! Kdybych mu tohle tisíckrát nezdůrazňoval, tak ani nepípnu. Nikomu se naštěstí nic nestalo, což je malý zázrak. Ale škoda tam bude docela velká.“

„A co na to šéf?“

„Ten řval jako tur. Sice to půjde nakonec na pojistku, ale jsem na Vánoce bez prémií.“

Moje žena se zamračila.

„Ach jo. To není přece spravedlivé. Já snad půjdu radši řídit tramvaj. Nabízejí tam větší plat, než mám já na základce.“

Po chvíli na mě ale rozverně mrkla.

„Ty Honzo, a myslíš, že když jsme manželé, nemohli by nám ve věznici dát společnou celu?“

„Blázníš, mučení je u nás zakázáno,“ popíchl jsem ji.

Oba jsme se tomu zasmáli. Atmosféra se trochu uvolnila. Tohle jsem na své ženě miloval, nikdy neztrácela smysl pro humor.

Druhý den ráno jsme spolu zaspali a tak jsme vyšli z domu ve stejný čas. Tramvaj naštěstí jela akorát, ač byla ranní špička. Bylo narváno, tak jsme se se ženou zavěsili na tyč kousek od kabiny řidiče. Už jsme ho od vidění znali. Jezdil tuhle trasu už pár týdnů. Právě jsme dojížděli k naší zastávce, když nějaký neukázněný chodec přilepen zrakem na svém mobilu skočil přímo před tramvaj. Náš řidič zvonil jak kostelník a dupl prudce na brzdu. Chodec přežil, my cestující málem ne. Zachytil jsem do náručí kácející se Květu a společně padli přímo na kabinu. Cestující nadávali a někteří, co spadli, trochu sténali. Řidič prudce rozrazil dveře a vyběhl ven, kde začal řvát na vykuleného mladíka, který málem skončil pod koly tramvaje. Pak se celý rudý vrátil a než se rozjel, ještě si neodpustil dovětek.

„Já už se tady na to vyseru. Jsem pořád jednou nohou v kriminálu, no mám já to zapotřebí?“

Zadíval jsem se na Květu, a ač situace nebyla moc k smíchu, tiše ke mně s úsměvem prohodila:

„A myslíš, že by nám na celu mohli dát i našeho rodinného tramvajáka?“




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

15.11.2019 10:23:38dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Trochu jsem to s tím tramvajákem už tušila, ale stejně jsem se tomu zasmála. Hezká povídka, která dodá dobrou náladu. T.

10.11.2019 11:43:10dát kritice tipProsecký

Na jaké škole pracuješ?

09.11.2019 20:16:42dát kritice tipJohanakrupa

Je to tak zásadní informace pro tebe, kde pracuji...? Ovlivní to nějak tvůj pohled na mou tvorbu..? Promiň, ale napíšu jen, že ve škole v Praze :-)

09.11.2019 19:15:01dát kritice tipJanina6

Tak jo, já ti to budu věřit :-) Je fakt, že v Praze nežiju, takže některé místní zvyklůstky neznám.

09.11.2019 14:47:31dát kritice tipProsecký

Na jaké škole pracuješ?

09.11.2019 13:15:47dát kritice tipJohanakrupa

Jani, když mi pražáci to tak někdy říkáme a zvlášť mi z okrajových částí- v Praze jako v centru myšleno. Ale chápu, že tohle třeba jiní nevědí či nepochopí, upravím.

Jinak co se týče publicistického vyjadřování, jak píšeš- tak pracuji v jedné z největších škol v Praze jako ekonomka a takhle některéz nich opravdu mluví :-). A zvlášť jedna starší češtinářka Květa- byla mi tak trochu předlohou...

09.11.2019 08:13:43dát kritice tipJanina6

Vtipné a svižně popsané. Jako bych to viděla :-) Drobnosti: Myslím, že když manželé žijí a pracují v Praze, asi by žena neříkala, že byla s dětmi na veletrhu „v Praze“. A v přímé řeči mi trochu vadí „publicistické“ vyjadřování, jako „volala městská policie“, „zda nepostrádám“ nebo „svévolně opustili výstaviště“. Pochybuju, že by to někdo naživo líčil těmito frázemi.

31.10.2019 10:32:56dát kritice tiptrojort

...lepší než být jednou nohou v hrobě,,,

30.10.2019 08:17:39dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Já také... avi PM

30.10.2019 08:11:24dát kritice tipJohanakrupa

Ano, souhlasím. Děkuji.

29.10.2019 19:15:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Johano, souhlasíš s účastí v Próze měsíce?

22.10.2019 10:41:25dát kritice tipKočkodan

 

Myslím si, ze za tohle dílko do kriminálu nepatrís. ;-)

 

16.10.2019 13:23:23dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Prostý humor všedního dne
Pobavilo :-)
12.10.2019 13:40:30dát kritice tipK3
redaktor prózy

Já ti věřím ale je to k nevíře.

12.10.2019 11:00:07dát kritice tipJohanakrupa

Goro, děkuji, trošku to upravím.

K3- věř, nevěř- v servisu pracuje můj muž a tam se to stalo už nepočítaně- bohužel (jemu ne ). On mi to také vypráví každý večer :-)

12.10.2019 08:43:20dát kritice tipK3
redaktor prózy

Docela příjemná oddechovka. Tomu, že by někdo nedotáhl šrouby na kolech auta ale nevěřím. Tam je to jako s botama, tkaničky si prostě zavážeš.

11.10.2019 21:27:56dát kritice tipvesuvanka

Pěkná povídka, závěr nemá chybu :-))), TIP

11.10.2019 21:03:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

 

Pointa se mi, Johano, docela líbí, smysl pro humor měli, i když trochu černý... text by se měl ještě trochu upravit, jsou tam drobnosti jako 

Když byli manželé, tak to mi přijde samozřejmé, že se každé odpoledne scházejí, ale proč pracuje učitelka v nějaké firmě a scházejí se v jídelně mi není moc jasné :-) a tak bych tuhle část věty vynechala a začala tím - pár minut poseděli /vcelku jedno, kde seděli/a probírali novinky... : sejít se každé odpoledne, pár minut posedět 

Tady překlípek - jí -  že ji dnes ti syčáci 

Ten je myslím zbytečné... je chytl revizor a ten zavolal policii

11.10.2019 15:33:36dát kritice tipAndělka1

Oboje znám oboje jsem prožila..učitele i tramvajáka...

11.10.2019 15:08:20dát kritice tipdievča z lesa

milá rodinná atmosféra



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.