Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Náčelník
datum / id22.10.2019 / 500043Vytisknout |
autorEdvin1
kategoriePovídky
zobrazeno555x
počet tipů20
v oblíbených0x
do výběru zařadilK3, Lakrov, Gora,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

In memoriam Will Sampson, 27.9.1933 - 3.6.1987, výška. 1,96 m.
https://www.youtube.com/watch?v=-pZYU8OGO6Q

Náčelník

Ten obrovitý chlap, co se nám s rezavým nákupním vozíkem postavil do cesty, u nás neměl šanci. “Ne, nemám!” jsem řekl dřív, než stačil otevřít ústa. 

Byl to náš první den v San Franciscu, ve městě, které jsem od dětských let toužil uvidět, a tu žebráci na každém kroku! Od rána jsme jich potkali snad dva tucty a pokaždé jsme si řekli: “Tak co, jsme na dovolené, ne?” a všem jsme po nějaké té minci dali. Ale před chvílí jsme potkali jednoho z nich podruhé. Poskakoval na trávníku před supermarketem Safeway, v jedné ruce plechovku piva a v druhé sádru, co ji měl předtím na noze. Kolem něj polehávali kumpáni, on jim cosi povídal, a jak rukama šermoval, z plechovky na ně stříkala pěna a oni se chechtali a rukávem si utírali tváře. “Tak to bylo naposledy!” vycedil jsem mezi zuby. 

Ten velký člověk teď před námi stál a mlčky se na nás ze své snad dvoumetrové výše díval. Chytil jsem manželku za ruku a udělal krok vpravo, že ho obejdeme, ale on řekl: “Děkuji vám,” a já překvapením zůstal stát. Zastavil mě zvoneček, co se mi v hlavě rozhoupal, něco mi říkalo, že tohle už jsem někde slyšel, a že je to důležité, ale já netušil, proč. Bylo to jako když na ulici ucítíte závan určitého parfému a za nic na světě si nemůžete vzpomenout, proč jste si mezi tisíci zápachy ulice všiml právě toho. Třeba ten člověk ještě něco řekne? Zvedl jsem hlavu a podíval se na něj: vysoké čelo, ustupující do černých dlouhých vlasů, zapadlé oči, měkké, skoro dětské rysy tváře. Jako by na můj pohled čekal - usmál se a řekl: “Přeju hezké odpoledne!” Zas ten hluboký, sametový hlas! K tomu ještě pohnul čelistí jako by tu poslední slabiku rozkousl, a zvoneček v mé hlavě se rozdrnčel naplno. Hleděl jsem na něj, ale on si nás už nevšímal. Opřel se do vozíku a prošel kolem nás.

Šli jsme taky. Ale nedošli jsme daleko. Hlavou mi prolétla jakási neuspořádaná myšlenka, jako pták, co vám otevřeným oknem vlétne do obýváku a vylekaný vráží do nábytku, kálí po stěnách, ztrácí peří, a vy se krčíte a chytáte za hlavu a dříve, než pochopíte, co se vlastně stalo, vylétne ven, a vy hledíte na tu spoušť a lapete po dechu. Zůstal jsem stát a otočil se ke své ženě. Ve stejném okamžiku se zastavila i ona. Její oči, zamračené a vědoucí, hledaly v mých očích potvrzení. 

Ten film o blázinci je dneska jen pro pamětníky, ale v našich vzpomínkách je pořád stejně svěží, jako… jako třeba první polibek. (Taky si vzpomínáte?) Když jsme spolu začali chodit, zrovna ho uvedli do kin a my si na něj zašli možná desetkrát. Nejdřív proto, že v kině bylo hezky teplo a sucho, no a taky tam bylo tma. Později mě tam manželka táhla kvůli té sestřičce. Manželka měla pro nenáviděnou sestru Ratched velké pochopení, protože je sama sestra a na psychiatrii sloužila; ona ji litovala a nad jejím osudem slzela. A oba jsme milovali toho zamlklého obra, jak že mu říkali? 

“Náčelník Bromden!!” vykřikli jsme oba naráz. 

Vrazil jsem ruku do kapsy a vytáhl z ní všecky mince, co nám zbyly. Držel jsem je v sevřené pěsti a rozhlížel se, ale mimo nás už na chodníku nikdo nebyl. Jen teplý vzduch pozdního léta a odpolední vánek vonící chaluhami Tichého oceánu. Popoběhl jsem několik kroků ve směru, kam by mohl odejít, ale tam nám vlastně zmizet nemohl, vždyť to bylo sotva pár vteřin; aby za tu chvilku dorazil k nejbližším domům, to by musel běžet jako mistr světa. Blíž, už mezi stromy parku, stála pouze solidní budova policie. Ale tam by bezdomovec určitě nevešel, ne v téhle zemi. Vrátil jsem se k manželce.

Šli jsme dál a oba jsme mlčeli, a když jsme z hloubi parku uslyšeli zpěv, vydali jsme se za ním. O kus dál, na kopečku, stáli nějací lidé a zpívali. Kolem dokola posedávaly na trávníku a lavičkách celé rodiny. Taky jsme si našli místečko k sezení. Ti pěvci byli z místní opery. Nejspíš reklama. Zpívali nádherně. Za pár minut jsme na Náčelníka Bromdena zapomněli. 

Když jsme se vraceli, byl už večer. Přes kopce na pobřeží se do města valila mlha. Vypadalo to, jako by jakési nestvůrné zvíře chtělo vše pod sebou pohltit. “Věruš, řekl jsem najednou, a kde máš kabelku?” 

Vrátili jsme se do parku. To místo, kde jsme seděli, už osiřelo. “A když jsme sem přišli, ještě jsi ji měla?” řekl jsem. Manželka jen bezradně pokrčila rameny. 

Po cestě do hotýlku jsme zašli na policejní stanici. Za pancéřovým sklem seděla tlustá černoška v uniformě. Nechala nás chvíli stát, a pak s námahou vstala a přistoupila ke sklu. “Co je?” řekla a posunula si do strany pouzdro s revolverem. Začali jsme vysvětlovat, ale skočila nám do řeči. “Mluvte sem,” řekla a klepla ukazováčkem do místa, kde byl do skla zabudován mikrofon. Začali jsme znovu. Pak jsme vyplnili dotazník a mohli jsme jít. Neslíbila nám nic.

V hotelu za recepčním pultíkem seděla samotná majitelka s natáčkami ve vlasech. Začali jsme na ni chrlit, jaké neštěstí nás potkalo, a ona s úsměvem naslouchala. Zdálo se mi, že nám nerozumí, když se tak šklebí, zdůraznil jsem tedy, že manželka tam v té kabelce měla doklady, a to je přeci hotová katastrofa. Ale ona se usmívala dál, a tak jsem jí vyložil, že budeme muset vyhledat naši ambasádu, a ona přikývla, že to určitě budeme muset, ještě jsem se jí zeptal, jestlipak neví, kde se ta ambasáda nachází, a ona řekla: “ale vím, nejspíš ve Washingtonu, tam jsou všecky” a nepřestala se uculovat, takže jsem jí musel vysvětlit, že jejich hlavní město je na druhém konci Ameriky, a ona přikývla, že ano, že je to kus cesty a úsměv jí z pusy nezmizel, a mně už došel dech a manželce taky. “To je všecko?” řekla, a když jsme se nezmohli na odpověď, sáhla pod pult a položila před nás manželčinu kabelku.  

“Jak, jak to?” řekl jsem, jen co jsem přišel k sobě. 

“Přinesl to jeden bezdomovec. Říkáme mu Chief Bromden. Tohle bylo v kabelce,” řekla a posunula k nám vizitku svého hotelu. Podíval jsem se do kabelky, i peněženku jsem otevřel. Nic nechybělo. 

“Chief Bromden?” řekla manželka. “A kde bychom ho našli,” vyšeptala, “toho Chiefa Bromdena?”

Paní pokrčila rameny:

“On se tu v okolí občas objeví, a pak zase na celé týdny zmizí. Nikdo neví, kde pobývá.”

 

Manželka položila na pult bankovku, že je to pro Chiefa Bromdena, ale paní hoteliérka se na ni podívala, jako by tam položila koňský koblížek. “Tady,” řekla, a postavila před nás plechovku, na níž stálo něco o Armádě spásy a o noclehárně pro bezdomovce. Věrka do ní otvorem ve víčku zasunula bankovku a paní spokojeně přikývla.

 

“Koho jsme to vlastně potkali?” řekla manželka na pokoji.

“Tak nebožtík Will Sampson to určitě nebyl.”

“Myslíš?” odpověděla manželka. Otočil jsem se k ní:

 

“Věrko, neblbni,” řekl jsem a odešel do koupelny. Ve sprše jsem pohnul páčkou kohoutku. Zalil mě proud vody páchnoucí mořem. 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

06.11.2019 10:09:34dát kritice tiprentier

Rád jsem to četl. Tip

01.11.2019 18:49:20dát kritice tipEdvin1

last gasp: To je mé staré téma - najížděl jsem na ně několikrát, ale nevzpomínám si, že bych někdy něco někde vyvěsil. 

StvN: Pouze úvod? Tak to je stejné, jako kdybych manželce po návštěvě kadeřníka pochválil pouze ofinu. Přesto díky za návštěvu! :-D

Markel: Díky za návštěvu. :-)

smazaný uživatel: Dobře jsi udělal! :-D 

Thea a Norsko 1: Díky za návštěvu, i pochvalu. 

31.10.2019 15:49:171 tipů dát kritice tiplastgasp

Povídku jsem již někde četl, nebo mám ten pocit. Je úžasná, procítěná, lidská. Poctivost, která by měla být obecně platná, zde překvapí úžasně lehce narativním způsobem. Tip.

31.10.2019 12:29:51dát kritice tipStvN

Úvod zaujal. Líbil se mi obrat s rozkousnutou slabikou. To je povedené. 

29.10.2019 19:12:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, avi PM

27.10.2019 16:52:51dát kritice tipEdvin1

Je mi ctí. :-) 

27.10.2019 09:05:41dát kritice tipMarkel

líbilo *

25.10.2019 18:13:521 tipů dát kritice tipK3
redaktor prózy

Navrhuji so soutěže PM, autore, jsi pro?

25.10.2019 14:03:04dát kritice tipEdvin1

K3: Tento postřeh mne vedl k sepsání povídky, bez něj by nebylo o čem psát. Díky za návštěvu i tip. 

25.10.2019 09:36:06dát kritice tipK3
redaktor prózy

Mě se zdá, že právě to přirovnání k onomu indiánovi, jako kdyby tomu dodalo punc. Tak jsem to cítil. Duchovno. Bez toho by to byl o hodně chudší, laciný běžný příběh.

25.10.2019 07:27:05smazaný uživatel
smazaný uživatel
25.10.2019 07:12:56dát kritice tipJanina6

Ede, mám radost, že se nezlobíš, ale vůbec jsem to nemyslela tak, že máš něco předělávat... jen jsem ti napsala své dojmy :-)

Smazaný, Forman za to nemůže, když už, tak Ken Kesey... ale za to, že někteří natvrdlí čtenáři pochopili jeho dílo jako realistickou reportáž, ani Kesey nemůže.

25.10.2019 06:52:14smazaný uživatel
smazaný uživatel
25.10.2019 06:47:13dát kritice tipEdvin1

Poté, co jsem se na Tvou poznámku vyspal, jsem došel k závěru, že máš recht. Něco s tou "jedinou věcí" udělám. Janino, jsem Ti moc vděčný! :-) Ed

25.10.2019 06:24:09dát kritice tipJanina6

Já ten film taky obdivuju a Náčelník byl nezapomenutelný. A všechno, co s ním ve tvém příběhu souvisí, jsi popsal, myslím, velice dobře. Nemám dojem, že by tvůj text potřeboval jakékoli "vysvětlivky". Mně akorát nesedělo, že tedy ano, když je mu ten bezdomovec podobný, tak honem budu hledat drobné... tahle jediná věc.

24.10.2019 16:58:17dát kritice tipEdvin1

Janina: nezapůsobil na mne proto, že ho jako herce znám. Tam bylo víc, mnohem víc, a je škoda, že se mi nepodařilo to napsat tak, abys to z mých slov vyčetla: Ten člověk nebyl jen nějaký můj "oblíbený herec". Předně je to legenda, a pak... krucinál, mně se fakt nepodařilo vyjádřit skutečnost, že on byl "svědkem" počátku našeho společného života? Myslel jsem, že to nemusím říkat explicitně, že se domyslíte. Prostě to nedovedu napsat tak, abych nepsal polopaticky, a aby přesto to, co mám na srdci, bylo jasné.

Je ovšem možné, že "vina" není jen na mé straně. Lidé píší takové povrchnosti a v takovém množství, že čtenář už od textu žádnou hloubku neočekává.

Mimochodem, nejen ten herec, celý film patří k tomu nejskvělejšímu, co kdy kinematografie stvořila. Budete-li se na něj dívat třeba popadesáté, pokaždé v něm objevíte něco nového. 

Díky za názor, Janino! :-)

24.10.2019 12:17:06dát kritice tipJanina6

Je to opravdu hodně dobře napsané, přidávám tip. Zarazila mě jen jedna situace... Sama občas dám žebrajícímu nějaký ten příspěvek, občas taky ne (podle toho, jestli mám drobné, čas a náladu), ale abych šmahem změnila rozhodnutí kvůli tomu, že mi vzhledem připomene oblíbeného herce...? To si vážně neumím představit. Připadne mi to hrozně povrchní. Jinak je to samozřejmě hezký příběh, závěr jako bych už někde viděla či četla, ale tyhle happy-endy o poctivosti  a charakteru někoho, kdo na to nevypadal, jsou v literatuře a filmu asi dost oblíbené. Líbí se mi tvoje metafory (třeba ta o neuspořádané myšlence - vylekaném ptákovi, co vlétne do bytu).

24.10.2019 11:40:57dát kritice tipNorsko 1

Početl  jsem si. A to je dost

23.10.2019 20:24:50dát kritice tipThea v tramvaji

Výborné, skvělé... Poutavě napsané. Konec nepřehnaný. Prostě ze života.

23.10.2019 16:13:432 tipů dát kritice tipEdvin1

Všem Vám, mojí milí, za Vaše laskavé komentáře, tipy a vůbec za to, že jste si dali tu námahu a můj text přečetli, ze srdce děkuji! 

Do příště! Ed :-)

23.10.2019 12:16:20dát kritice tipDiana

Velice dobře napsáno. Četla jsem jedním dechem.*

23.10.2019 09:23:502 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Edvine, co dodat... moc pěkné čtení se vším, co k dobré povídce patří. Díky i za odkaz, ten film je doufám nesmrtelný :-)

Chybičky jsem při té euforii :-) nenašla, jen před jedním - jako by - by měla být čárka... tady  pohnul čelistí jako by

23.10.2019 08:28:57dát kritice tiptrojort

...přesadili ho a to byl jeho konec...

22.10.2019 22:21:381 tipů dát kritice tipK3
redaktor prózy

Dlouho jsi tu nebyl a tak jsem se rád pustil do čtení a opět jsem se nezklamal. Takových, skutečných, povídek je tu poskrovnu. Docela jednoduchý příběh, ale se vším všudy. A ta nálada, jak se zmiňuje Lakrove, mě pohltila. Rozehrál jsi skvělou hru se slovy, Edvine.

22.10.2019 21:49:24dát kritice tipaleš-novák

Krása. Mráz běhá po zádech... A ten film taky miluju...

22.10.2019 21:29:021 tipů dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Dobré čtení. Z námětu, prostředí a způsobu, jímž je to podáno začínám po první půlstránce tušit autora (který v poslední dobĕ na Písmáku tak často nezveřejňuje). Ten -- zprvu jako by nepřehledný -- příběh vyznívá na konci do akordu zvláštní, nečekané nálady. Tip.
22.10.2019 20:54:34dát kritice tipOkamžik

Silné čtení, díky za vzpomenutí...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.