Aha. Pod Rychlebami. Zhruba tudy běžel ten druhý tady popsaný déšť. My jsme ho pozorovali z kóty 50.2328697N, 17.4261889E.

Hádal bych, Lakrove, že je ti ta lokalita nějak povědomá.

Jaroslave, děkuji za Tip, moc mě těší, že se Ti komentář líbil. 

Jano Vesuvanko, neodolám a musím ti taky otipovat krásný komentář.

California Memory, díky. Na Hazmburku jsem byla s Poutníky Českého středohoří několikrát. Nejzajímavější výlet byl v polovině listopadu 2001. ...Dosáhli jsme vrcholu. Začínalo svítit slunce a pod ním byla jako podle pravítka ohraničená mlha, která jen zvolna ustupovala. Přibývalo i turistů. Bylo to trochu jako v divadle - všichni jsme tu stáli a čekali až spadne opona mlhy a otevře se před námi jeviště - dramatické panoráma Středohoří. Najednou se vynořil vrchol Milešovky a před ním vrchol Košťálova se zříceninou. A to co jsme začali obdivovat, se znovu cudně zahalilo do bělavého závoje. Trpělivě jsme čekali na další představení, kdy se Středohoří opakovaně objevovalo a ztrácelo, ale nakonec slunce přece jen zvítězilo nad mlhou a naše snové kopečky se vynořily v plné kráse i s Lovošem. Nádherný pohled, při kterém se zatají dech.  Překvapení nás čekalo na jižních skalkách pod hradem, kde kvetlo ještě hodně druhů kytiček a poletovali i motýli. Středohořské kopečky, porostlé většinou listnatými lesy, jsou na podzim nádherné a inspirativní.

Vesuvanko! Dyť blbnu už, nebylo to na Ronově, ale Házmburku... Na Ronově u Blíževedel jsem taky byla, ale dřív. Hrozné sucho a vedro pamatuju, vandr - říjen 98. Je to blízko sebe relativně, tak jsem to popletla.. Přes Ronov nad Doubravou jsme jezdívali s prarodičma tzv. rekreačním autobusem z chalupy do Prahy, bratru 4,5 hodiny.. pamatuju si žlutobílý kostel. Krásné je údolí Doubravy, můj sen - ho - dnes - protrekovat. Zatím nesplněno. Obzvlášť na jaře a na podzim, smíšené lesy.. Krása!

Knihomol' - díky.

California Memory - ode mě Tip za skvělý popis meteorologického zážitku na Ronově. Máš na mysli hrad Ronov na osamělém  stejnojmenném čedičovém kopci poblíž železniční zastávky Blíževedly na trati Lovosice-Česká Lípa?... (on také je Ronov nad Doubravou, ale ten neznám).  Asi před patnácti lety jsme šli na Ronov, bylo tehdy po vydatných deštívch. Cesta ve svahu byla na jednom místě zatarasená spadlými stromy a bylo dobře vidět, že se po dešti kus svahu utrhl a sesunul. 

Však všechno nemusí být současné, no ne?

Pokušiteli:-)

Kouknu na tu svoji letní mini, kde ji vlastně mám, a možná jako nedělní příspěveček vložím, i když je podzim v plném běhu :-))

Tož tos ve mně teď probudila zvědavost, Ireno. (Jen taková nevinná poznámka, žádná výzva! Chraň bůh.)

Revírníkova próza je vždy kvalitní, taky ji čtu od samého začátku zde na Písmáku. Vzpomínám, že když jsem byla v létě potěšit se u maminky v Chebu, začala jsem tam psát něco o svých procházkách lesem a myslela na to, jak by vše asi viděl a napsal právě Jarda... nicméně neodvážila jsem se zatím to sem vložit... nemám ten jeho dar.

Páni!  :D

Ano, zvláštní slovosled, ale rozumět se mu dá i tak.

:)) děkuji za kompliment, pane nadlesní! 

/Až na to zvedání, které mi těžce ujelo... ;)

Takových "zmatků" jen houšť.

Jj, myslela jsem si to. Už jsem si to nepamatovala přesně, abych mohla srovnávat.

Pro nově příchozí - zdůvodnění výběru otisknuté 10.11. je ve skutečnosti ze třetí říjnové dekády. 

Omlouvám se za zmatky. 

Páni! Teď jsem si přečetl tvůj poslední komentář, milá Memory, a jsem u vytržení. Díky, že se tak krásné dílko octlo právě tady pod mou miniaturou.

Cal. Memory, moc děkuji. K současnému stavu jen upřesním, že ten původně nepřehledný úvod je už nějakou dobu vymazán.

Jednou jsem zažila něco podobného na hradě Ronov. Přeháňky šly krajem a byla to úchvatná podívaná, jak ohniska bitev, zvedaly prach. A když přešel tento roztříštěný předvoj, rozprostřela se plynule fronta od západu, viděla jsem přední linii jak systematicky postupuje, bylo to něco tak dokonalého! Vypadalo to úplně jako útočící jízda, připadala jsem si, že jsem Dáreios u Issu a sleduji rychlý postup jízdy nepřítele, jehož přední linie se táhne od jihu k severu úplně do nekonečna, jímala mne hrůza a věděla jsem, že promoknu, ale neustoupila jsem té podívané. Přívaly vepředu tvořily bílou změť a drtily pole a osady domorodců. Bylo to živelné a dech beroucí. Krásné v tom, že nešlo o bitvu, ale "dodávku" kýžené vody pro vysušený kraj.

Janina6 - děkuji, tak to mě těší velmi!  Kdybych někdy něco opomenula, nějakou zajímavou prózu, klidně pošli avi nebo poznámku do zpráv, ráda mrknu. Nejsem zas tak důsledný redaktor, spíš intuitivně nahlížíme a může mi ledacos uniknout.

Dám sem nyní slíbené zdůvodnění.

Přeháňky - revírník

Úvod trochu nepřehledný, občas stylistická chybka, chybějící čárka... Ale pak text graduje a upoutává nevšedním popisem malých "zázraků" přírody, počasí, fyzikálních jevů. Výtečná volba neotřelých slov, poetický a poetizující text. Upřímná zpověď autora, ze které je cítit láska ke krajině, člověku. Dávám svůj první kalifornský výběr. ***T

Dobrý výběr, California Memory, mám z tebe radost :-)

Ó, děkuji moc, Jani.

Píšeš „je to prosté, pokaždé stejné“, ale právě tvoje vypravěčské mistrovství mi zase jednou dovolilo uvědomit si, jak je příroda se vším, co se v ní odehrává, úžasná a proměnlivá. A že se dá vidět stokrát „totéž“, ale přitom pokaždé zažijeme něco nového. Díky, že jsem mohla být přitom, vyjadřuješ se opravdu lahodně, takhle by měl popis vypadat, aby ho člověk sledoval se zatajeným dechem…

atkij: Totéž jsem už navrhl Goře, dokonce ještě o větu dál. Takže dík.

Díky moc... avi PM

První odstavec mi přijde zbytečný. Navíc se odkazuje k nějakému dřívějšímu vyprávění. 

Obvykle to přijde znenadání... zde by se také dalo začít. 

Pěkné!

Ano, Ireno, jestli myslíš, že tam patří, tak proč ne.

Jardo, rádi bychom tuto povídku zařadili do soutěže Próza měsíce, pokud souhlasíš:-)

California, děkuji. Jednak za udělený výběr, jednak za tuto zprávu. Přeju ti ve tvém bohulibém konání dostatek trpělivosti.

Link na zdůvodnění výběru. Měj se. CM

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=500093

To je zvláštní podoba, Karle, viď? Těší mě a děkuju.

Krásně jsi to, Jardo popsal.

Jelikož jsem pracoval často venku, přeháňky mi nevadily, byly osvěžující. Vložil jsem je též do jedné písničky, tohle je její konec:

svěží vítr pozval jarní náladu

sluníčko si hraje s deštěm na babu

To od tebe, Silenko, moc rád slyším. Slyším? Ne, vidím. Děkuju.

(Jedno kratší vyprávění mi udělalo velikou radost, alespoň jsem si opět stačila počíst.)

Renato a Jano, jste ke mně velmi laskavé a já vám děkuju.

Krásně a živě popsané meteorologické jevy, jako bych tam byla a také pozorovala. Díky za skvělý zážitek :-))) TIP

Ty máš snad místo očí kameru, když to umíš tak nádherně popsat. Je to vždycky radost číst. T.

Rozumím. Ale to se nedá nic dělat.

Někdy mě štve, že nechce vidět mýma očima. Ale co už.  Taky jsem tichý pozorovatel...

To víš, fotografie, když se podaří, je nenahraditelná. Ale mě těší, že i obyčejný slovní popis, jak se zdá, ti něco dal. Děkuju.

Tyhle úkazy si zachycuju do oka fotoaparátu, pokud to jde.

Nikdy bych to neuměla tak krásně popsat.

A tak ráda četla...

Moc hezky se to čte, Ireno.

To je krásná jistota, Luboši. Taky že zaplavila!

Tobe by asi nestacila jen predstava, ze jsem verný ctenár. Ale ty más nastestí naprostou jistotu. A ta zaplaví tvou dusi jako slunce. ;-)

Pozorovatelský talent a libá čeština si u tebe, Jardo, podávají ruku.