Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+13 neviditelných
Přeháňky
datum / id24.10.2019 / 500072Vytisknout |
autorrevírník
kategorieMiniatury prozaické
témaPřírodní
zobrazeno368x
počet tipů12
v oblíbených0x
do výběru zařadilCalifornia Memory,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Přeháňky

 

Přeháňky

 

I vy musíte znát tu sálající atmosféru vrcholného léta, kdy do líného odpoledního zívání náhle vpadne déšť, v mžiku všechno zmáčí, pak odezní, jako když utne, a zatímco okapy doposud chrlí proudy vlažné vody, z ještě teplých střech již stoupá lehounká pára.

Když pak vysvitne slunce, na vysokou stěnu odplouvajícího lijáku promítne duhu. A všichni, kdo ji spatří, se aspoň na ten krátký okamžik podiví, často i zaradují.

Povím vám, jak jsme z přehledné výšiny na Holubích skalách sledovali ne jednu, ale hned několik červencových přeháněk najednou. Ty skály jsou hlavním ze tří vrcholků dlouhého hřebene Větrné, kam nejčastěji stoupáme z parkoviště v sedle u Petrových bud a někdy – b­ylo to dvakrát nebo třikrát – p­ěšky z domu lesem přímo vzhůru, při čemž překonáme výškový rozdíl rovných tři sta metrů. Jednou sem jdeme sledovat váhavé letní zapadání slunce, jindy ve sněhu a mrazu přivítat první vteřinu Nového roku nebo ještě jindy si jen tak ověřit, kam až se dnes dá dohlédnout. Je odtud výhled na sever do dálek dolního Slezska, na severozápad do táhlého pásma Rychlebských hor, od západu po jihozápad do Hrubého Jeseníku završeného Pradědem. Zbytek obzoru zakrývají blízké lesy na hřebenech a svazích té naší, Zlatohorské vrchoviny.

To jsem vám musel povědět, abyste měli představu, jak a čeho jsme se toho dne stali svědky.

Na protější straně našeho údolí se v lesích na úbočí Příčné hory stříbrně rozezpívaly zvony starým režimem zbouraného a po osvobození z milodarů znovu postaveného poutního kostela Panny Marie Pomocné.

Dobře ukryté podvečerní slunce nám prozradilo své postavení ve chvilce, kdy nakrátko z hustých mračen vystřelilo zamžený vějíř paprsků. Právě stálo nad Králickým Sněžníkem. Ten, ozářený a majestátní, ale zmenšený dálkou, krčil se mezi úbočím vzdálené pohraniční hory Smrku a blízkým Šerákem se strmými hroty Obřích skal. Seděl tam jako přerostlé mládě v nepořádném hnízdě.

První přeháňka se objevila nad Slezskou nížinou v Polsku. Jak se sunula doprava, zakryla Otmuchowské jezero, a když po chvilce dostihla jezera Nysského, už z jakéhosi nebeského okna padal na pobřeží toho prvního sloupec slunečního světla a chvátal za deštěm k východu. Cestou bíle rozsvěcel omoklé vesnice a města.

Druhý déšť se spustil na blízkém závětrném úpatí Rychlebských hor. Při letu rovinou houstl a ve chvíli, kdy překračoval státní hranici, jeho zadní voj už postrkoval rozzářený sluneční sloupec.

Zatímco jsme sledovali putování těch dvou dešťů polskou rovinou, tady blízko, nad tím bílým kostelem, rodil se déšť třetí. Směřoval na Biskupskou kupu, naši hraniční horu, stála takřka nadosah před námi. Šikmé proudy začaly bičovat její západní úbočí. Probily se hustým mřížovím lesních korun, dočerna zalily stříbřité kmeny buků a s malým zpožděním dolehly na samo skalnaté podloží. Liják ve strmém stoupání splynul s mračnem a spolu spolkly celou horu. Nás pokropila jenom jemná prška, kratičká, než bys do pěti napočítal. A už za deštěm putuje mnohostěnný sluneční hranol. Déšť se mu vzpírá, ale on ho nabírá, zvedá, strká a žene přes Velkou a Malou Stříbrnou do Polska. My zůstáváme mimo, přímé osvětlení nás těsně minulo a vzdaluje se. A nový stín už je mu v patách.

Začínáme v tom poznávat zákonitost. Není to tak těžké: mrak hnaný větrem pozbude náhle v odlišném místním proudění svou těžce zadržovanou rovnováhu, upustí první, nejtěžší kapky, a další už se spouštějí za nimi. Za letu stále hustěji skrápějí svůj pruh země, dokud se všechny nevyprší a odlehčený mrak se neustálí v nové rovnováze skupenství. Zadní cíp mračna je zcela vyčerpaný, prořídlý, a kousek za ním už naplno svítí slunce. Je to prosté, pokaždé stejné.

Stáli jsme tak v roli náhodných svědků hodnou dobu, přehlíželi podmračnou letní krajinu a sledovali s pocity objevitelů, jak tři nakloněné hranoly světla postrkují před sebou tři samostatné přeháňky, jak je každá z nich přesně ohraničená a jak běží svou vlastní dráhou.

Mezitím se na vzdálené návětrné straně Rychlebských hor zrodil další déšť. Mrak se tam trhá o špičky smrků, krátkými proudy hmatá, tápe a plazí se po hřebeni, až ho dočista překoná – a­ už zvolna pluje nad nížinou. Země pod ním se propadá do hloubky, vzdaluje se mu a šmouhy deště se postupně prodlužují, až je žlutošedá opona lijáku vysoká přesně jako ty hory. A pozor! Teď! Vidíte? Zákonitost, co jsme objevili, se právě znovu potvrzuje: vzadu na zvlněném hřebeni pohoří už se lesy rozžíhají sluncem.

Teď už můžu prozradit i ten detail, kterého jsme si dodatečně také všimli: v každém z těch výrazných slunečních ostrůvků, šinoucích se za lijákem, totiž ještě prší, ale jen trochu. Nestojí to skoro za řeč. Jen taková řiďounká mlha, slaboučké víření nejmenších, těch posledních kapiček. Ale nám stačí si představit, že jsme tam dole a okamžitě víme, co se tam odehrává. Vlahá letní prška odchází a slunce z otevřeného okna za ní promítá skrz to mlžné víření na hladký závěs mračna duhu. I když ji my odtud nevidíme, víme, že tam je a že každý, koho za přeháňkou dostihne slunce, může tu duhu hledat, a také ji najde. Každý jednu, jen tu svou. Možná dvojitou, třeba i trojitou, jak tomu podle čistoty paprsků, vzdálenosti a hustoty zvířených kapek být musí, ale vždycky je to duha jenom jeho, vždycky se na kapičky promítnou barevné pláště kuželů, co mají společný vrchol v jeho očích.

My ovšem nic z toho sami neuvidíme, dokud se déšť nepřežene přes nás a potom nás nezaplaví slunce.

Nepřehnal se. Ani ze stínu jsme nevystoupili. Tak nám musí stačit jen ta představa.

Ať, aspoň nezmokneme.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

19.11.2019 10:01:52dát kritice tiprevírník

Aha. Pod Rychlebami. Zhruba tudy běžel ten druhý tady popsaný déšť. My jsme ho pozorovali z kóty 50.2328697N, 17.4261889E.

19.11.2019 09:30:27dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Před 40 lety pro mě měla zásadní význam a loni jsme tam našli ruiny vzpomínek na tenkrát (GPS 50.3473317N ; 16.9868675E)
18.11.2019 16:26:48dát kritice tiprevírník

Hádal bych, Lakrove, že je ti ta lokalita nějak povědomá.

18.11.2019 15:21:28dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Milý popis letních rychlých změn počasí, které si ovšem člověk naplno uvědomí,
jen zažije-li je přímo venku a ne jen pohledem "přes sklo".
Zaujala mě mimo jiné zeměpisná lokalita, v níže se tenhle přírodně-fyzikální
příběh odehrává.
11.11.2019 12:28:45dát kritice tipvesuvanka

Jaroslave, děkuji za Tip, moc mě těší, že se Ti komentář líbil. 

11.11.2019 11:48:33dát kritice tiprevírník

Jano Vesuvanko, neodolám a musím ti taky otipovat krásný komentář.

10.11.2019 21:32:092 tipů dát kritice tipvesuvanka

California Memory, díky. Na Hazmburku jsem byla s Poutníky Českého středohoří několikrát. Nejzajímavější výlet byl v polovině listopadu 2001. ...Dosáhli jsme vrcholu. Začínalo svítit slunce a pod ním byla jako podle pravítka ohraničená mlha, která jen zvolna ustupovala. Přibývalo i turistů. Bylo to trochu jako v divadle - všichni jsme tu stáli a čekali až spadne opona mlhy a otevře se před námi jeviště - dramatické panoráma Středohoří. Najednou se vynořil vrchol Milešovky a před ním vrchol Košťálova se zříceninou. A to co jsme začali obdivovat, se znovu cudně zahalilo do bělavého závoje. Trpělivě jsme čekali na další představení, kdy se Středohoří opakovaně objevovalo a ztrácelo, ale nakonec slunce přece jen zvítězilo nad mlhou a naše snové kopečky se vynořily v plné kráse i s Lovošem. Nádherný pohled, při kterém se zatají dech.  Překvapení nás čekalo na jižních skalkách pod hradem, kde kvetlo ještě hodně druhů kytiček a poletovali i motýli. Středohořské kopečky, porostlé většinou listnatými lesy, jsou na podzim nádherné a inspirativní.

10.11.2019 20:46:41dát kritice tipCalifornia Memory
redaktor prózy

Vesuvanko! Dyť blbnu už, nebylo to na Ronově, ale Házmburku... Na Ronově u Blíževedel jsem taky byla, ale dřív. Hrozné sucho a vedro pamatuju, vandr - říjen 98. Je to blízko sebe relativně, tak jsem to popletla.. Přes Ronov nad Doubravou jsme jezdívali s prarodičma tzv. rekreačním autobusem z chalupy do Prahy, bratru 4,5 hodiny.. pamatuju si žlutobílý kostel. Krásné je údolí Doubravy, můj sen - ho - dnes - protrekovat. Zatím nesplněno. Obzvlášť na jaře a na podzim, smíšené lesy.. Krása!

10.11.2019 19:40:13dát kritice tiprevírník

Knihomol' - díky.

10.11.2019 19:06:021 tipů dát kritice tipvesuvanka

California Memory - ode mě Tip za skvělý popis meteorologického zážitku na Ronově. Máš na mysli hrad Ronov na osamělém  stejnojmenném čedičovém kopci poblíž železniční zastávky Blíževedly na trati Lovosice-Česká Lípa?... (on také je Ronov nad Doubravou, ale ten neznám).  Asi před patnácti lety jsme šli na Ronov, bylo tehdy po vydatných deštívch. Cesta ve svahu byla na jednom místě zatarasená spadlými stromy a bylo dobře vidět, že se po dešti kus svahu utrhl a sesunul. 

10.11.2019 10:32:27dát kritice tiprevírník

Však všechno nemusí být současné, no ne?

10.11.2019 10:25:09dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Pokušiteli:-)

Kouknu na tu svoji letní mini, kde ji vlastně mám, a možná jako nedělní příspěveček vložím, i když je podzim v plném běhu :-))

10.11.2019 10:22:18dát kritice tiprevírník

Tož tos ve mně teď probudila zvědavost, Ireno. (Jen taková nevinná poznámka, žádná výzva! Chraň bůh.)

10.11.2019 10:14:38dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Revírníkova próza je vždy kvalitní, taky ji čtu od samého začátku zde na Písmáku. Vzpomínám, že když jsem byla v létě potěšit se u maminky v Chebu, začala jsem tam psát něco o svých procházkách lesem a myslela na to, jak by vše asi viděl a napsal právě Jarda... nicméně neodvážila jsem se zatím to sem vložit... nemám ten jeho dar.

10.11.2019 10:11:35dát kritice tipCalifornia Memory
redaktor prózy

Páni!  :D

10.11.2019 10:09:15dát kritice tiprevírník

Ano, zvláštní slovosled, ale rozumět se mu dá i tak.

10.11.2019 10:06:341 tipů dát kritice tipCalifornia Memory
redaktor prózy

:)) děkuji za kompliment, pane nadlesní! 

/Až na to zvedání, které mi těžce ujelo... ;)

10.11.2019 10:06:10dát kritice tiprevírník

Takových "zmatků" jen houšť.

10.11.2019 10:02:28dát kritice tipCalifornia Memory
redaktor prózy

Jj, myslela jsem si to. Už jsem si to nepamatovala přesně, abych mohla srovnávat.

Pro nově příchozí - zdůvodnění výběru otisknuté 10.11. je ve skutečnosti ze třetí říjnové dekády. 

Omlouvám se za zmatky. 

10.11.2019 10:01:17dát kritice tiprevírník

Páni! Teď jsem si přečetl tvůj poslední komentář, milá Memory, a jsem u vytržení. Díky, že se tak krásné dílko octlo právě tady pod mou miniaturou.

10.11.2019 09:55:28dát kritice tiprevírník

Cal. Memory, moc děkuji. K současnému stavu jen upřesním, že ten původně nepřehledný úvod je už nějakou dobu vymazán.

10.11.2019 09:44:333 tipů dát kritice tipCalifornia Memory
redaktor prózy

Jednou jsem zažila něco podobného na hradě Ronov. Přeháňky šly krajem a byla to úchvatná podívaná, jak ohniska bitev, zvedaly prach. A když přešel tento roztříštěný předvoj, rozprostřela se plynule fronta od západu, viděla jsem přední linii jak systematicky postupuje, bylo to něco tak dokonalého! Vypadalo to úplně jako útočící jízda, připadala jsem si, že jsem Dáreios u Issu a sleduji rychlý postup jízdy nepřítele, jehož přední linie se táhne od jihu k severu úplně do nekonečna, jímala mne hrůza a věděla jsem, že promoknu, ale neustoupila jsem té podívané. Přívaly vepředu tvořily bílou změť a drtily pole a osady domorodců. Bylo to živelné a dech beroucí. Krásné v tom, že nešlo o bitvu, ale "dodávku" kýžené vody pro vysušený kraj.

10.11.2019 09:27:39dát kritice tipCalifornia Memory
redaktor prózy

Janina6 - děkuji, tak to mě těší velmi!  Kdybych někdy něco opomenula, nějakou zajímavou prózu, klidně pošli avi nebo poznámku do zpráv, ráda mrknu. Nejsem zas tak důsledný redaktor, spíš intuitivně nahlížíme a může mi ledacos uniknout.

Dám sem nyní slíbené zdůvodnění.

Přeháňky - revírník

Úvod trochu nepřehledný, občas stylistická chybka, chybějící čárka... Ale pak text graduje a upoutává nevšedním popisem malých "zázraků" přírody, počasí, fyzikálních jevů. Výtečná volba neotřelých slov, poetický a poetizující text. Upřímná zpověď autora, ze které je cítit láska ke krajině, člověku. Dávám svůj první kalifornský výběr. ***T

09.11.2019 19:18:41dát kritice tipJanina6

Dobrý výběr, California Memory, mám z tebe radost :-)

09.11.2019 09:36:48dát kritice tiprevírník

Ó, děkuji moc, Jani.

09.11.2019 09:22:321 tipů dát kritice tipJanina6

Píšeš „je to prosté, pokaždé stejné“, ale právě tvoje vypravěčské mistrovství mi zase jednou dovolilo uvědomit si, jak je příroda se vším, co se v ní odehrává, úžasná a proměnlivá. A že se dá vidět stokrát „totéž“, ale přitom pokaždé zažijeme něco nového. Díky, že jsem mohla být přitom, vyjadřuješ se opravdu lahodně, takhle by měl popis vypadat, aby ho člověk sledoval se zatajeným dechem…

29.10.2019 21:34:16dát kritice tiprevírník

atkij: Totéž jsem už navrhl Goře, dokonce ještě o větu dál. Takže dík.

29.10.2019 21:15:04dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky moc... avi PM

29.10.2019 21:11:40dát kritice tipatkij
redaktor poezie

První odstavec mi přijde zbytečný. Navíc se odkazuje k nějakému dřívějšímu vyprávění. 

Obvykle to přijde znenadání... zde by se také dalo začít. 

Pěkné!

29.10.2019 20:58:30dát kritice tiprevírník

Ano, Ireno, jestli myslíš, že tam patří, tak proč ne.

29.10.2019 19:19:09dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, rádi bychom tuto povídku zařadili do soutěže Próza měsíce, pokud souhlasíš:-)

27.10.2019 17:04:361 tipů dát kritice tiprevírník

California, děkuji. Jednak za udělený výběr, jednak za tuto zprávu. Přeju ti ve tvém bohulibém konání dostatek trpělivosti.

27.10.2019 12:31:42dát kritice tipCalifornia Memory
redaktor prózy

Link na zdůvodnění výběru. Měj se. CM

27.10.2019 12:29:29dát kritice tipCalifornia Memory
redaktor prózy

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=500093

26.10.2019 22:28:19dát kritice tiprevírník

To je zvláštní podoba, Karle, viď? Těší mě a děkuju.

26.10.2019 21:47:46dát kritice tipK3
redaktor prózy

Krásně jsi to, Jardo popsal.

Jelikož jsem pracoval často venku, přeháňky mi nevadily, byly osvěžující. Vložil jsem je též do jedné písničky, tohle je její konec:

svěží vítr pozval jarní náladu

sluníčko si hraje s deštěm na babu

25.10.2019 18:22:43dát kritice tiprevírník

To od tebe, Silenko, moc rád slyším. Slyším? Ne, vidím. Děkuju.

25.10.2019 17:52:25dát kritice tipSilene

(Jedno kratší vyprávění mi udělalo velikou radost, alespoň jsem si opět stačila počíst.)

25.10.2019 06:50:16dát kritice tiprevírník

Renato a Jano, jste ke mně velmi laskavé a já vám děkuju.

25.10.2019 00:37:461 tipů dát kritice tipvesuvanka

Krásně a živě popsané meteorologické jevy, jako bych tam byla a také pozorovala. Díky za skvělý zážitek :-))) TIP

24.10.2019 21:15:081 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Ty máš snad místo očí kameru, když to umíš tak nádherně popsat. Je to vždycky radost číst. T.

24.10.2019 20:06:11dát kritice tiprevírník

Rozumím. Ale to se nedá nic dělat.

24.10.2019 19:01:08dát kritice tipPhilogyny

Někdy mě štve, že nechce vidět mýma očima. Ale co už.  Taky jsem tichý pozorovatel...

24.10.2019 13:24:571 tipů dát kritice tiprevírník

To víš, fotografie, když se podaří, je nenahraditelná. Ale mě těší, že i obyčejný slovní popis, jak se zdá, ti něco dal. Děkuju.

24.10.2019 13:04:251 tipů dát kritice tipPhilogyny

Tyhle úkazy si zachycuju do oka fotoaparátu, pokud to jde.

Nikdy bych to neuměla tak krásně popsat.

A tak ráda četla...

24.10.2019 11:29:091 tipů dát kritice tiprevírník

Moc hezky se to čte, Ireno.

To je krásná jistota, Luboši. Taky že zaplavila!

24.10.2019 11:11:241 tipů dát kritice tipKočkodan

 

Tobe by asi nestacila jen predstava, ze jsem verný ctenár. Ale ty más nastestí naprostou jistotu. A ta zaplaví tvou dusi jako slunce. ;-)

 

24.10.2019 10:04:30dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Pozorovatelský talent a libá čeština si u tebe, Jardo, podávají ruku.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.