klaunova zpověď

„Ten potrat byl jeho návrh?“
„Nechtělo se mi jít na potrat, ale taky jsem nechtěla mít dítě. S ním. Nevěděla jsem co dělat,“ řekla Mariana v kostýmu klauna.
 Měla baňatý červený nos a plácala o zem velkýma botama.
Taky byla v obličeji mnohem víc zmalovaná než standardní žena.
„Co jsem měla dělat?“
„Já když nevím...tak používám chřestidlo,“ řekl.
„Co?“
„No prostě si vezmu chřestidlo a chřestím. Je to jako kdyby se do duše modlila má vlastní duše. Nemusím dělat nic jiného než chřestit.“
„A jak by mě to pomohlo?“
Zatroubila nechtěně na klakson, který ji visel u boku.

„Může být klaun těhotný?“
„Když je to žena,“ řekla tiše.
Viděla jak si ji prohlíží.
„Nespala jsem s ním takhle oblečená.“
Nepohnul brvou, ale přesto zaznamenala v jeho tváři něco jako zklamání.
„Možná... jednou..,“ dodala aniž věděla proč.