2. Kapitola

Každý na světě poznává krásné jako krásné,

a tím (poznává) i ošklivé,

Každý poznává dobré jako dobré,

a tím (poznává) i zlé,

Tak jsoucí a nejsoucí se nazájem plodí,

težké a snadné se navzájem tvoří,

dlouhé a krátké se navzájem měří,

vysoké a nízké se navzájem pojí,

zvuky a tóny se nazájem slučují,

předtím a potom se nazájem sledují.

Proto moudrý jedná, aniž zasahuje,

poučuje, aniž mluví.

Tvorstvo – jednou dané – nodmítá.

Vytváří, aniž co vlastní,

působí, aniž na čem závisí,

dovršuje, aniž na čem lpí.

Právě proto, že na ničem neulpívá,

nic ho neopoští.

Základní definice

Budiž dána každé bytosti s vědomím schopnost vytvoření základní hodnoty libost a nelibost, dobro a zlo, věc s kvalitou a věc bez kvality, ovšem ne pouze animální ale přímo universální.

Nebo jakmile o něčem vyslovím soud je tím dán i jeho opak, a nemusí to být pouze soud jako názor, mým soudem vzniká skutečná universální hodnota. V kontextu v jakém jsem já a na mně tak hodnota vzniklá. A tu se dovídáme že spolu s ní vzniká i protihodnota.

Každý kdo je schopen vnímat prostor v jistém spektru, tak má možnost poznat i další část spektra daného prostoru.

Tak jsoucí a nejsoucí se nazájem plodí,

• Počátek všeho z nicoty. Nicota je roztržena na jisté elementy a jejich proti partnery na antielementy. Počátek takového počátku je v Možnosti? Nicota je plná možností. Ovšem nemluvíme zde o vákuu. Vákuum je již celkem rafinovaný prostor s kvantovýma fluktuacema a Higgsovým polem.

• Počátek vzniku možnosti můžeme hledat v Možnostní fluktuaci. Prostor využíváním svých běžných možností dává vzniknout nahodile či svým životem nové, kvalitativně nové, možnosti a tím novému prostoru. Podle toho bude-li využita.

težké a snadné se navzájem tvoří,

• Rozdíl potenciálu nám přináší energi.

dlouhé a krátké se navzájem měří,

vysoké a nízké se navzájem pojí,

• 3d prostor.

zvuky a tóny se nazájem slučují,

• vlnění je také základní vlastnost univerza, možná tou nejzákladnější.

předtím a potom se nazájem sledují.

• Čas

   

vlastně to celé je ukázání že celý časoprotor včetně vlnění a energie podléhá protikladovému designu Tao.

Proto moudrý jedná, aniž zasahuje,

poučuje, aniž mluví.

Tvorstvo – jednou dané – nodmítá.

Vytváří, aniž co vlastní,

působí, aniž na čem závisí,

dovršuje, aniž na čem lpí.

Právě proto, že na ničem neulpívá,

nic ho neopouští.

A proto si nemysli že tvůj životní prostor má jiného tvaru. Než konat brutální dobro, je lepší konat

přirozenou cestou Tao. Kontnuálním nasledkem věcí. Jen nesmíš někam moc pospíchat.

Právě proto, že na ničem neulpívá,

nic ho neopouští.

Jeho dílo není jeho věcí, ale žije si svým životem, a tím že ho nedrží může dílo žít dál, a nemá tedy ztráty. Opět funguje koncept kontinua. A vtipná dialektika (rozhovor) protikladů.