On-line

Lakrove, oddechovka s naivním kabátkem přizpůsobena tématu Den mlhy :-), nic víc. Děkuji.

a tady to máš ...

CM, moc mne potěšil tvůj kladný komentář- před čtyřmi lety jsem se psaním začala a pořád se snažím nějak zlepšovat :-)

Moc hezky se četlo, plynulo nenuceně, mám radost z těch obav tam, co se proměnily v radost, to je bomba, že takhle píšeš! Líbí se mi ta paralela, jak se rozpouštědla mlha, rozpouštěly se i obavy. Cirkusákovi v kuchyni bych taky ráno nevěřila :)  asi vaří i v cirkuse lidem a zvířatům, cítila jsem z něj lásku k možnosti nakrmit 100 lidí. A ta báseň v závěru je jak obdoba tradiční vyprávěčky na konci ruských pohádek :) super

Vím, že to tam je, ale že to je míněno i obrazně mi nedošlo.

Ke konci se objevuje ještě jednou - a rozplývá se, myšleno i obrazně :-), ale nedostatky to jistě má...

Ok. Tím se to vysvětluje. Jenže ta mlha by v tom měla hrát nějakou roli.

V Papírnách Větřní plnili Kubánci plán na 110%, samozřejmě před třiceti lety :-)- tak je znala Romana...

Ten úvod byl "v mlze" kvůli Dni mlhy, pro které byla mini napsána. Původně to byla jen báseň :-) Díky, kvaji.

Znáš kubánskou metodu práce? Jeden pracuje a sedm mu k tomu hraje na kytary.

Napsal jsem "zbytečně dlouhý úvod", a když si přečteš svou báseň na konci, bude ti jasné, co mám na mysli.

Je to možné, kvaji. Zdlouhavé "vysvětlování" je mojí asi největší slabinou.

Ani jeden z těch dvou nebyl nadšený ze vzniklé situace, byla to Romana, která /i vzpomínkou na pracovité Kubánce/ a uvědoměním si, že jinakost může mít také dobré stránky, uvědomila nesmyslnost svého předsudku. To byl můj záměr. Díky za...

Jestli tomu dobře rozumím, tak Romanu s Tiborem usmířilo jeho vnímání jazzu a že umí pracovat. Pak to má ale zbytečně dlouhý úvod, který se nevztahuje k dalšímu ději.

avi PM

Sice nemám šanci v té konkurenci, ale bavilo mne to psát, děkuji, Karle, souhlasím.

Ani tohle by nemělo chybět v PM. Jsem pro nominaci, jestli souhlasíš.

Ahoj, Hanko, je mi potěšením vidět tě tu:-) a děkuju.

ako vždy skvelý príbeh zo života s  pohlcujúcou atmosférou...až som mala chuť dať si s vami cigaretku s kávičkou, hoci nefajčím...

******

Evži, a já zas na tvé reakce, díky moc!

Na tvé příběhy se vždy a právem těším. :-)

Bavilo :-)

Nojo, to je dobrý nápad, k básni připsat text.

Nejprve byla báseň, pak minatura prozaická... díky.

Báseň se s povídkou vyvažuje, je stejně důležitá.

To je, Přemku, škoda, že povídka zůstala v šupleti... ještě bude možnost něco napsat v prosinci, než se v redakci rozhodneme, zda v Tématických dnech kvůli nízké účasti autorů pokračovat.

Jinak děkuju, jsem moc ráda, že tě oslovilo:-)

Kuchyň je  pro mě presbytarium, proto děkuji za výbornou zkratku prostředí. Začínáš mlhou, ale ve skutečnosti je to jen prostředek vhlédnutí do člověka, kterého neznáme a ujasňujeme si ho rozptýlením obav a předsudků. Chytré a emocionální završení verši, vyznívající optimismem a slibným pokračováním. Já blb jsem úplně zapomněl, že jsem ke dni mlhy napsal povídku, kterou jsem nedokončil a pro nával jiých starostí jsem ji nechal v šuplíku námětů. Co se dá dělat, bylo husto.

Díky, Karle, asi jako první mi něco píšeš i k básni... ano, černé nádobí:-)), kápnuls na to.

Na úvod se podívám. Děkuju ti.

Určitě by se na tom dalo něco opravit. Třeba trochu oddělit úvod. Ale jinak mě to mile překvapilo. Hlavně to, že z toho něco vyzařuje. Pozitivní energie. Úvod nedává tušit o co půjde. To je dobře. Líbí se mi i to PS na konci. V rytmu umývače černého nádobí. To je krásné, černý umývač nebo černé nádobí? Moc dobrý pocit z toho mám a to je asi nejdůležitější.

díky:-))

s radostí....:-)..*/**

No, možná že ne:-))) - možná to byl boháč, ale proč potom nastoupil k nádobí...

A jak víš, že bylo kočičí? :)

Děkuju, Jardo, potěšilo :-)

Hezký vhled do lidí, tak jako vždycky u tebe, Ireno. Rád dávám tip.

Jani, chemikářko:-), ty tedy máš paměť, díky moc...

Pěkný a procítěně napsaný příběh :-))) TIP.  

Název povídky "Kočičí zlato" mně zprvu připomněl uhlí, v němž se občas zatřpytil  pyrit (dvojsirník železnatý FeS2), jemuž se říkalo kočičí zlato. Když jsem byla malá, ráda jsem se v uhlí hrabala a kočičí zlato hledala :-)))

Diano, jsem velmi ráda, že to také tak cítíš... díky.

Málo co přináší větší radost a pocit sounáležitosti, než když si lidé porozumí. Moc pěkně a s citem napsáno :-) 

Laďo, díky moc.-)

Líbí se mi.

ZDAR I TOBĚ:-)))

Není zač, Irenko  A NAZDAR

Jardo, děkuju mockrát :-)

Luboši, dnes nějak nevím, co bych ti na tvůj komentář odepsala, tak jen, že si tě vážím i pro černý humor.

Jo - to můžu... to je má krevní skupina

Na konci je básnička, to ses k ni nedopracoval, co se dá dělat:-)

Panebože, to dlouhé popisování lidského dna je tak ubíjející. V půlce jsem to vzdal, tohle nechci číst. Jak ubíjející

Já, starý kocour, tě za dílko pochvalně plácnu po zádech. Jsem rád, že přišel ten závěr plný souznění. S určitými obavami jsem totiž čekal, jestli se nevyvrbí něco nepříjemného. Do pytle, já tvrdím furt, že dobré lidské vztahy jsou něco zatraceně pěknýho! (mrk)

No, prý jsem blbý

tak, jak daleko vidím

dnes díky, mlho

Ale v tomhle směru mám vlastně obrovské štěstí, při každém povětří. ;-)

Renato, díky, je to jako vždy ze života, z domova pro seniory... takový příklad, jak moc se někdy můžeme v někom mýlit, už předem jsme předpojati... díky!

Hezký příběh, Ireno. Někdy nás lidé, ke kterým zpočátku nemáme důvěru, mile překvapí. T.