Smyslná sousedka

Už jdu!“ křikl jsem.

„Co se zase děje!“ vrčím si pro sebe otráveně. Zvonek mě nevybíravě probral z odpoledního domácího lenošení. Drobet jsem zaspal. Mechanicky bezmyšlenkovitě zastavím film z videopůjčovny, běžící v přehrávači. Vyrazím z gauče neochotně ke vstupním dveřím domu.
Klička bezpečnostního zámku klapla raz dva, slunce mě vzápětí oslepilo. Automaticky přimhouřím oči. Než stihnu postavu příchozí zaostřit, vychrlí na mě:

„Michale, ahoj, můžu si prosím Tě od Tebe zavolat? Utopila jsem mobil a nevím, jestli mám ještě na řemeslníka čekat,“ drmolí naléhavým hlasem, sousedka od naproti.

„Už zase? Ty to teda vedeš. No jo, posluž si. Mobil se válí v obýváku na stole,“ upřesním. S povzdechem za ní zabouchnu. To už cupitá bez bot suverénně dovnitř. Jako doma. Zajímalo by mě, na co má hlavu. Vždyť je to již třetí zlikvidovaný mobil za posledních pár měsíců, sprintují myšlenky, loudám se za ní.

„Můžu?“ zeptala se, když ho vzala do ruky.

„Ty můžeš cokoliv,“ kývl jsem flegmaticky.

Usmála se a vyťukala číslo z papírku, který si donesla. Nervózně u toho poklepávala nohou. Mlčela.
Jak stála proti světlu před oknem, prosvítilo jí šaty slunce.  Štíhlá silueta útlého pasu, širších boků a souměrného poprsí tím dokonale vynikla. Panebože, Ty to vidíš! Mozek se začal odkrvovat nad těmi sexy křivkami. Fantazie se rozběhla. V rozkroku poněkud přituhlo. Je tak krásná, povzdechnu si v duchu.

„Tak nic,“ vrátil mě její hlas do reality.
„Nikdo to tam nezvedá. Můžu to zkusit ještě za chvíli?“ zeptala se, automaticky dosedla na gauč.

„Dáš si něco?“ Snažím se být za gentlemana a chci odvést pozornost od vzdouvajícího se rozkroku, než si všimne.

„Ale jo,“ odkývla mi to.

Na stole načatá láhev červeného. Ukázal jsem na ni prstem s tázavě zvednutým obočím, otázkou..
„Může být?“ Mlčky souhlasně potřásla hlavou. Ofina jí spadla do očí, prstem ji odsunula a kulaté zelené oči zkoumavě zapíchla do mých.
Sáhl jsem pro druhou skleničku do barové skříňky, podal jí nalitou dvojku, sobě dolil. Láhev zůstala již prázdná.

Přivoněla k němu, pomalu labužnicky ochutnala. Oči jí zazářily. Upila ještě doušek.

„Je naprosto skvělý, kdes ho koupil?“ vyzvídala nadšená.

„Dostal jsem ho. Za dobrý skutek,“ odvětil jsem a v myšlenkách současně sváděl zápas s nutkáním zjistit, jestli ji má hladce vyholenou nebo zarostlou.
Usadil jsem se pro jistotu naproti do křesla. Ať na ni hezky vidím, ale z bezpečné vzdálenosti. Bradavky ztvrdlé, napínaly jemnou látku šatů. Prameny vlasů rošťácky rozcuchané, lemovaly opálenou tvář.

Během chviličky víno dopila. Zavrtěla sebou, nohy přeložila do tureckého sedu. Jak se posunula, šaty ještě trochu povylezly nahoru. Působilo to jako nejsilnější magnet. Pnutí v kalhotách bylo téměř k nesnesení.

„Zkusím to ještě jednou,“ vyrušila mě z úvah. Vyťukala drobnými prsty znovu potřebné číslo přes rychlé vytáčení. Vyzvánění bez odezvy pokračovalo.

„Na co se díváš?“ zeptala se.
Adrenalin mi vyletěl, že mne přistihla zírat jí nepokrytě mezi nohy. Nešlo si tam chomáčku hnědých chloupků nevšimnout. Zakázané luxusní ovoce, lákavě neodolatelné.
Je vdaná za místostarostu. Zdává se mi o ní každou chvíli od doby, co se přistěhovali naproti. Neustále bývá sama doma a chodívá s prosbami. Tu a tam přibít poličku nebo obraz, či něco přestěhovat. Čím déle ji znám, tím hůře se ovládám. Je mi s ní vždycky moc dobře a to její tělo, je dokonalost sama. Jen kdyby tak manžela nebylo..

V ruce držela dálkový ovladač, vyčkávala trpělivě odpověď.

„Tak na co se to díváš?“ zopakovala.

Uvědomil jsem si to ticho a na honem zakoktal.

„No… Většinou se koukám na video. Na televizi jen občas,“ snažil jsem se vnitřně uklidnit a lehce konverzovat.

„Myslela jsem na jaký film. Máš nějaký nový akční?“ zvědavě pokračovala.

„Tak trochu akční je. Si ho zapni,“ ujíždím stále očima tam, kam nemám. Je to k nesnesení, tak tomu nechávám volný průběh.

Na obrazovce naskočila rozjetá porno-akce. Zkoprněla. Starší brunetka, napasovaná v koženém šněrovaném korzetu, líbající mladinkou blondýnku s obojkem kolem krku a od výprasku zrůžovělým pozadím. Obě dvě současně pozorované ode dveří přicházejícím nahým mužem ze sprchy, ručník omotaný kolem pasu. Jak k nim došel, bryskně ho odhodil. Nadržený si obě ženy k sobě přitáhl. Začali dráždivě propleteni vášnivě dovádět na nadrozměrném gauči.

Ohlédla se na mě, snad s ruměncem ve tváři? Bez jediného slova, panenky celé rozšířené. Vůbec jsem nechápal, co si myslí, z výrazu jaký měla.

„No co, jsem přece chlap, že jo,“ měl jsem snahu zlehčit situaci, obhájit zbytečně zřejmý fakt.
Sebral jsem jí ovladač z ruky, vypnul to.
„Stačí, ne?“ utnul jsem film dřív, než bych se neovládl.

„Já bych to ale ráda viděla celé,“ potichu šibalsky zašeptala.
„A nejen tohle,“ dodala.
„Potřebuju s ní pomoct,“ poroztáhla mírně nohy od sebe, zabořila prsty do chomáčku chloupků a začala jí prsty roztahovat.
„Ty můžeš cokoliv.“ Mrkla na mě.

Polk jsem naprázdno a znovu se na Katku podíval.

„Ráda se dívám a Ty se nemáš za co stydět. Viděla jsem Tě na zahradě pod sprchou. Jsme dospělí, já nekoušu,“ olízla si ret, v očích jí smyslně zajiskřilo.

Obraz znovu naskočil. Chvíli jsme seděli, sledovali akci. Vzrušením jsem téměř omdléval. Odhodil jsem kalhoty, vzal ho do ruky a pomalu masíroval. Vůně jejího parfému, nadrženosti jejího klína, spolu s myšlenkou smět jí lízat, dostávala mě do varu. Tohle nejde vydržet, proletělo mi hlavou.

Náhle se zvedla a zamířila rovnou ke mně, sednout mi do klína.

„Ale Katko, co manžel?“ chabě jsem na oko zaprotestoval, natěšený na ni, vzrušený na maximum.
„Ten by ho milerád nacpal spíš do Tebe,“ umlčela mě polibkem. Pochopil jsem. Ve stejný moment mi do ní celý zajel s rozkošným zamlaskáním, jak tvrdě hladce dosedla. Objala ho v celé délce, ta mokrá žádostivá horkost, dohánějící k šílenství. Tvrdý byl jak stožár. Zavrtěla se v extázi, aby jí vyplnil co nejhlouběji.
Ruce zvedla nahoru.

„Dělej, sundej mi to,“ poručila.
V mžiku šaty sletěly obloukem do rohu a já se konečně mohl přisát k tvrdým bradavkám. Prsa měla krásně do ruky akorát.
Prohnula se a začala krouživě přirážet, hladově nadržená. Jak kdyby orgasmus neměla předlouhá léta.
Nechal jsem ji, ať si dělá, co se jí zlíbí. Užíval jsem si tu její dokonalou živočišnost, s jakou chutí mě šoustala.
Svírala mi ho silně, měl jsem co dělat, abych nebyl brzo hotový.  Na poslední chvíli jsem ji nadzvedl, aby vyklouzl a převalil ji na gauč. Jazyk jí do ní s chutí zabořil. Byla rozkošně sladce mokrá, nádherně rozšoustaná.
Přidal jsem pár prstů na okraj. Nastavila ji prohnutím v bedrech větším.
„Dělej, joo, prosím! ... Ještě!“ sykla. Přidal jsem na intenzitě a netrvalo dlouho, přimáčkla mě šťastná, roztřesená stahy slastné extáze, zavrněla blahem.
„A teď Ty,“ zadívala se mi do očí a vlepila pusu.
„Chci postříkat prsa tady. Ukaž mi to, jak si to krásně uděláš,“ mlsně sledovala pečlivě každý můj pohyb.
Odhodil jsem košili a postupně krouživými pohyby dospěl také k vyvrcholení.
Sebranou košilí setřela kapky a přitiskla se ke mně celá. Svaly se uvolňovaly. Zatmění v hlavě pomalu odeznívalo. Přeměnilo se v jakýsi bizarní sen. Usnul jsem jako dřevo.

Když jsem se po čase probral, neviděl jsem ji. Projít celý byt nepomohlo. Zmizela. Otevřel jsem nevěřícně i vstupní dveře.
Na prahu zvenčí láhev moldavského červeného s lístečkem.
„Za dobrý skutek,“ úhledným hůlkovým písmem.
S drobnou poznámkou na druhé straně kartičky:
„Můžeš si v sobotu po osmé přijít ke mně vypůjčit třeba jen trochu cukru? Přijde i Klára. Těším se.“

Usmál jsem se a nezřízeně se začal těšit také.