2: JO, VENDULO

Jo, Vendulo,

teď, když už něco umíš, můžeme pokročit blíže k cíli samého symbolonu jako znamení, který/které ovšem v mém záměru není čímsi konečným.

Neboť jím bude až jeho použití.

Dokonce: v záměrně skrze tebe vyvstalých okolnostech jeho použití.

A to navíc způsobem, který si ty, ženský gramatický rod a k tomu z předchozí definice namísto z mořské pěny náhle zrozený potencionální demiurg, ještě naprosto vůbec nedovedeš představit, ba, dokonce by ses (prozatím) takovou výbušninu naprosto vůbec neodvážila použít.

A co teprva ty i jiné zdejší stejně staré báby babišáčky!!!

Jimž v děsu celé kohorty vnitroústních dentálních náhrad sestresovaně naprázdno klapou o sebe už teď – sotva jsem jen a pouze jenom zprostředkovaně a zcela okrajově naznačil, kam až vysoko se jim na krcích zastaví příští břitvy šnyt.

Jednou to ale bude, jednou to prostě nastane, asi tak zhruba za týden, kousek po Novém roce, sice po dalších a dalších řetězcích napohled zbytečných slov, třebaže já se budu celou tuhle dobu snažit s nejvyšším zaujetím, abych se k tomu symbolonu tamtěmi různými a jen zdánlivě nadbytečnými oklikami dostal.

A pokud, tak prostřednictvím psaní jakožto procesu bezpříběhového jeho dění vyvstávajícího z jeho sama samého, a jehož případný narativní vývoj lze stručně vyjádřit použitím slova kypění.

Načež navíc avízuji, že až se k tomu symbolonu zhruba tak za týden doberu, pak že to tady mezi víceméně všemi zdejšími babišáky od 11 let nahoru bude teprva ten pravý masakr!

Masakr prostřednictvím stisků klapek noutbukové klávesnice – četlas někdy něco takového?

S připomenutím však slov gulag a holocaust.

Kancelářské psací stroje.

Stylistická údernost krátkých vět.

Vyplňující se na nich náhlá úmrtní oznámení a rozsudky.

Klapy, klap.

Posílám ti tedy dneska další obrázek, kdyby ovšem bylo komu, jak napsal kdysi v Událostech Jan Hanč, jeden z těch (přes akční název s verzálou U) autorů bezpříběhových psaní.

(Měj ovšem na zřeteli, představ si, že mě jako příklad takového jednoho způsobu zrovna před chvíli dokonce napadl takový brilantní snovač pláství storyboardů, za jakého bývá považován Kurt Vonnegut.)

Jen ještě takovou jednu instrukci, instrukcičku, vloudím, promiň, nebo dvě, či snad už jen tři, jak nějaká jezinka od pasu dolů při tom žadonění bosý su, když se mi připomíná, že sis přece před pár roky předplatila za pět stovek jakýsi kurz počítačové grafické gramotnosti, a pak jsi tam kamsi, kdesi, za lesy, domy a Bory celých příštích 5 týdnů každé pondělní odpoledne dojížděla.

Co tahle zkušenost v tobě opravdu zanechala, netuším.

Totéž ovšem, začneš-li, a dokonce s prémiemi, po několika příštích absolvovaných týdnech a až do všech věků příštích eónů získáš s mým vedením zcela zadarmo.

Takže si teď pár dnů jenom tak naslepo podle obrázku zkoušej, červeně rudé šipky jsou snad už samy o sobě dostatečně návodné.

Každému, každé, ovšem dostatečně vůči cíli pilné.

Poněvadž jenom píle následně potom vede babišáky do ráje.

Nezapomínaje přitom ovšem na setrvalé každodenní psaní deníku.

Do sešitku ovšem, tak proč zas, sakra, namísto něj věčně otevíráš tu ledničku?!?

.