Karta

Žil byl jeden muž a ten spíše než doma u své rodiny všechen svůj čas i majetek v místní hospod utapel. Co vydelal,  to prohrál a co mu zbylo to propil. Bylo to smutné pro celou rodinu a všichni byli nešťastní.  Vždy přišel a žena ho preho premlouvala, aby toho nechal a zůstal doma, ale ten ji neslyšel. Tvrdil, že už ví jak na to, že teď to bude jiný, že vyhraje a tak zase šel na karty a vracel se bez peněz. 

Jednoho dne městem projížděla drozka  a byl by Matěj zůstal pod kopyty koní, když se kymacel noci domu.  Zz vozu se vyklonil starý muž  a jak dostal koně pod kontrolu  vůz trh ul a uhanel dal. Matěj se ještě chvíli točil na ulici, když si vsimnul něčeho ležet  na cestě. Byla to stará kniha. Musela vypadnout z vozu a také že jo. Když ji otevřel spatřil samé nesmyslné znaky  a zaburacel. Čert nebo čaroděj to ztratil. Napadlo ho, že to třeba má cenu a vzal to domu. 

Ženě to řekl, ale ta to nechtěla v domě a vyhodila ho, ať to dá tam kde to bylo, a když to v noci odnesl zpět, ještě jednou otevřel knihu a listová v ní, až mezi listy objevil kartu. Byl na ni šašek. 

 Rekl si že si ji shova, třeba mu přinese štěstí a hned šel do hospody, protože   cítil výhru. 

 V hospodě xse divili a nechtěli ho nechat hrát bez peněz, tak vsadil svoji chalupu i s dobytkem..  Položil před sebe kartu Saska a už se hrálo, když uslyšel slabý hlas volat hej ty.  Pak uviděl Saska mávat, ale nikdo jiný. 

Chceš vyhrát, pomůžu ti. Poslouchej mě. Poloz mě na balíček karet a nech to na mě. 

Matěj říká, že si chce pro štěstí položit svoji kartu na balíček. Tak Poloz ty lázně jeden smáli se a jak ji položil šašek přeskočil na jednu kartu v balíčku. 

Matěj jen slyšel jak něco říká, ale karty už  se rozdávali a byl to právě šašek, který měl co dělat, aby stihnul všechny poslat na své místo, aby měl Matěj vyhráno.  Přeskočil do karet k matejovi a říká.. Teď vyhrajes jo a bude to jen tak tak a Matěj mlčel a dělal co mu řekl.  

Slunce už vylejzalo, když už hráli jen Matěj a hospodské..  Všichni všechno prohráli a hospodské právě vsadil i hospodu. Jeho žena brečela.

 Necháme mu tomateji řekl šašek, ale Matěj že ne.. Chtěl všechno a v očích h měl krutý mamon a že karty spali i se saskem, nebude li po něm., tak se stalo. Celé město bylo na nohou z té matejovi stesteny.

 Ještě tě noci se kočár vrátil do města a zastavil kde ležela kniha. Vysoký muž v habu knihu sebral, byl to čaroděj. Listová v ní, ale Saska nenašel. A bez něho mu nebyla kniha kouzel k ničemu. Potřeboval Saska, aby dal slova tam kam patří. Byl to jeho klíc. 

 Utaboril se u  mesta a hned se dnem do něj vyrazil na vyzvednu. Ihned mu bylo jasné odkud vítr vane, ale rozhodně počkat k večeru, kdy u Matěje zatukal oblečený jako nějaký šlechtic. 

Prý jste ten největší hráč a já jsem přišel s vámi hrát. Matěj viděl bohatství. Pomyslel si že to musí být samotný princ. A tak ho zaved do hospody a začali hrát. 

 Kouzelník vytahovat měšce plně zlata, ale vše to byli jen čáry a představy. Opět svitalo, a Matěj zavalen zlatem zklamané pronesl škoda, když čaroděj mluvil o tom, že se ihned vrátí, až vyzvedne na hradě další zlato. Matěj si pomyslel, že odpočinek neuškodí a obrat ho může hned jak se vrátí. Začal si rovnat zlato a šperky, a jak chvíli nedával pozor kouzelník mu prohodil balíčky karet. 

 Rozloučil se a zmizel. Brzy byl již na cestě dal i s kouzelným saskem. 

Když se Matěj vzbudil dostal chuť hrát zase. Jenže nikdo  neměl peníze. Pozval tedy všechny co mohl a rozdal jim mnoho zlata. A začali hrát. 

Jak hráli, Matěj se. Podivil, kde je šašek. Podíval se na kartu a na ní byl šašek v posteli a spal. Řekl si no co, ať si zdrimne, když tolik peněz vydelal. Však já se chvíli bez něj obejdu, bude legrace a tak hráli a jak hráli, čas běžel a kde měl Matěj pytel zlata pytel už nebyl, a než se mu rozsvítil neměl nic, ani hospodu. 

Vzal kartu Saska dal jí na balíček a vsadil svoji chalupu, dobytek prostě všechno co měl. Karty byly na stole a na to probral Matěj vše co měl. 

 Vstavej ty holomku řval na kartu, která mu ale neodpověděla, protože nebyla kouzelná a všichni kolem si klepal na čelo. On se zbláznil chudák. 

Jenže vzápětí senrozrazilindvere a ve dveřích stali chlapy s měsíci a pytli a spali na zem kamení. To není chudák, ale zloděj  a Matěj měl co dělat, aby se jim nedostal do rukou a prchnull do lesa za městem. Běželi za ním až k řece a kdyz se Matěj snažil dostat na druhý břeh strhnul ho silný proud a to bylo naposled, kdo ho kdy viděl. 

 Lidé z města nechali jeho ženě dům i dobytek a ta si brzo našla může, který se staral, nepil, nehral a všichni žili šťastné až do smrti.