Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 439 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+2 neviditelných
Rozpor
datum / id12.02.2020 / 503326Vytisknout |
autorK3
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno401x
počet tipů8
v oblíbených0x
Prolog

Absurdní doba a její absurdní továrna na sny.

Rozpor

 

Už jako malý kluk s sebou nosíval Petr Koutný namísto praku a nože, papír s tužkou, a když se mu zdály některé příhody, které prožíval s kamarády, zajímavé, zapisoval si je.

O mnoho let později si uvědomil, že by chtěl napsat něco opravdového. Nutkání po tom se totiž zvyšovalo, až bylo tak silné, že si pořídil psací stroj a jeden příběh přepsal. Strojopis vlastního rukopisu ho okouzlil natolik, že se rozhodl.

 

Jeho práce ale obsahovaly množství pravopisných chyb a překlepů, o stylistice ani nemluvě, takže musel pokažené stránky do nekonečna opisovat.

První povídka, kterou napsal, byla na prvotinu velmi dlouhá, patnáctistránková, a on se s ní fakticky nadřel. Vložil ji do veliké obálky a odeslal do nakladatelství.

Netrpělivě očekával, co se bude dít.

Za čtrnáct dní mu přišel text zpátky.

S přiloženou odpovědí.

„Vážený příteli. Vaše literární pokusy mají všechny charakteristické znaky úplných začátků; nemotorná kompozice, povšechný nekonkrétní jazyk, mnoho přestupků proti stylistické čistotě, a především – naivita, prozrazující, že vám chybí potřebné čtenářské povědomí, a bezděčné kopírování neumělé expozice. Kupříkladu vaše „nabádavá meditace“ vyznívá, jako kdybyste chtěl celé lidstvo uspat do sladkých snů, a tím je zbavit vědomí reálné skutečnosti – není to scestné? V příloze Vám tedy práci vracíme.

S pozdravem Dr. Josef Jeřábek – lektor.“

 

Petr si kritiku zdrceně pročítal. Vkládal do psaní tolik naděje a místo toho takové zklamání. Málem celou zásilku znechuceně zmačkal a odhodil do koše. Ale ovládl se a pouze ji odložil. Druhý den se k ní vrátil, jestli v ní nenajde nějaké záchytné body, o něž by se mohl opřít.

Byly tam.

Několik cizích slov. Našel si je ve slovníku.

 

Kompozice – obsahové složení.

Stylistika – nauka o slohu literárního díla.

Expozice – úvodní část uměleckého díla.

 

Byl rád, že ji nevyhodil. Přece se z kritiky ledacos dozvěděl. Něco, z čeho mohl čerpat a poučit se. Rovněž potvrzení toho, že dokázal napsat sice neurčitý, ovšem alespoň nějaký literární útvar.

Celé to poznání ho naopak inspirovalo a dodalo mu chuť do další tvořivosti. Znovu se vrhl na text, aby ho přepracoval a vylepšil.

Když tak učinil, poslal jej na stejnou adresu.

S napětím doufal v příznivější ohlas.

Zpět přišla opět celá povídka. Rozbalil ji a četl:

„Váš způsob beletrizace je podle našeho názoru stále velmi vnějškový a popisný. Text netvoří celek, prozrazuje, že jste formu nepoužil z nutnosti, ale jen pro názornější vyjádření předem dané teze. Ke všemu obsahuje množství stereotypních klišé. A ještě vám doporučuji, abyste víc usiloval o zkratku, soustředil se na podstatný motiv, zbavil se vaty. Nevyhovuje nám tedy ani obsahově, ani formálně. Tam, kde jste chtěl vyvolat u čtenáře napětí, působí vyprávění až humorně, jinde naopak příliš rozvlekle, a to jsou momenty, jež jistě atmosféru příběhu nepodporují. Nutno vám též připomenout znalost jazyka, bez které není možné pěstovat slovesné umění.

S pozdravem Dr. Josef Jeřábek – lektor.“

 

Protože se Petr na záporné přijetí předem připravil, nebyl už tak zklamaný. Podrobně si i tentokrát pročetl rady. Začal zase s cizími slovy.

 

Beletrizace – metoda psaní krásné literatury.

Forma – styl, provedení.

Teze – myšlenka, idea, názor.

Stereotypní klišé – příliš často používané výrazy a obraty.

 

Opakovaně si svůj výtvor pročítal a musel si přiznat, že měl pan Jeřábek stále pravdu.

Rozhodl se na to jít jinak. Od začátku. Zakoupil pravidla pravopisu se slovníkem synonym a začal se učit. Starou povídku prozatím odložil do šuplíku psacího stolu a začal psát novou. Vyvinul maximální úsilí, aby se při psaní vyvaroval chyb, na něž ho lektor upozornil. Odstraňoval přebytečná a nevhodná slova a nahrazoval je vhodnějšími. Opravoval a piloval, dějové linie dělil do odstavců, až stvořil nový obsáhlý rukopis. O mnoho delší než předešlý. Na první přečtení bylo patrné zlepšení. Teď už si byl Petr celkem jistý, že zaujme. Svazek se nevešel ani do obálky.

 

Bohužel neuspěl ani v tomhle případě.

„Vaši povídku jsme pozorně pročetli a věnovali jí náležitou pozornost. Má výrazný výchovný akcent, i když příběh sám není zvolen příliš šťastně. Zaujal nás na ní jeden sympatický rys – snaha co nejpravdivěji vykreslit atmosféru, v níž žijí mnozí mladí lidé. Příhoda, kterou jste si zvolil, naléhavě nastavuje zrcadlo všem, kteří podléhají psychóze či módě – a to nejen ve světě hudebním. Text je poměrně zdařilý, asi jste jeho napsání věnoval velikou péči a k práci na něm přistupoval vážně a odpovědně. Zveřejnění by zatím bylo předčasné, nicméně bychom vás rádi povzbudili do dalšího tvůrčího psaní a dodali vám chuť i odvahu. Přál bych si, abyste v tomto smyslu pochopil můj dopis. A mohu-li vám radit, tedy zejména krásnou prózu hodně čtěte. To pro vás bude nejlepší škola i opora při rozvíjení vlastních schopností.“

 

Přestože mu přišel text zpátky i tentokrát, byl Petr nadšený. Pochvalná lektorova slova měla na jeho mladou spisovatelskou duši účinek balzámu. Doporučení nebral na lehkou váhu. Vrhl se na četbu. Snažil se přijít na schémata a styly povídek rozličných autorů. Obdivoval, kolik toho dokáží vyjádřit několika větami. V odpovědi bylo plno podnětů, aby ve své činnosti pokračoval. Zdálo se mu, že se přes veškeré nesnáze blíží k cíli, a věděl, že už se nenechá odradit. Opět se pustil do nekonečného přepisování a škrtání. Nespěchal, dával si záležet. Cítil, jak ho to baví. Psal už s radostí, snáz, a lehčí rukou. Vlastní tvorba ho naplňovala.

Před poslední stránkou si byl téměř jistý, že uspěje. Balíček byl sice útlejší než minule, ale rozhodně obsažnější. Odeslal ho do nakladatelství.

 

Po třech nedělích mu přišel i tentokrát zpět.

„Vážený příteli. Vymyslel jste zřejmě hezký a dojemný příběh, ale důležité je i to, jak ho předat čtenáři, aby měl chuť ho číst, a hlavně dočíst, a aby mu hlavní podstata děje připadala uvěřitelná. V některých místech je to příliš rozvleklé a někomu by se mohlo zdát neživé. Vyprávění má zvláštní náladu, která ve mně vyvolává rozpaky, protože s některými myšlenkami, které s sebou nálada přináší, souhlasím, ovšem jiné, nebo alespoň jejich nevyslovené důsledky, jsou pro mě nepřijatelné. Určité pasáže bych vzal stručněji, avšak i tak je z vašeho psaní znát, že jste si v něm dost liboval a vychutnával ho. S radostí vám proto oznamuji, že se mi již jeví vcelku kultivované a zajímavé. Je hezké, má neotřelý námět a po menších úpravách je možné jeho uveřejnění.

Dr. Josef Jeřábek – korektor.“

 

Petr se teď při úpravách divil, že některé úseky dávno nepřepsal. Zdálo se mu, jako by do tajů literární tvorby opravdu pronikal až nyní, neboť už dokázal chyby rozpoznávat sám. Zabýval se opravováním každou volnou chvilku, veškerý čas. S velkým vypětím se mu tak podařilo opakovaně celý text přejít. Svázal ho do svazku a s posvátnou úctou odnesl na poštu.

Víc na něj raději nemyslel a místo toho přemýšlel o budoucí tvorbě. Nápadů mu neubývalo, a tak si prozatím poznamenával stručné obsahy různých zážitků. Vymýšlel jejich názvy, představoval si barevně provedené obálky a rovněž krásnou vazbu.

Když konečně přišel dopis bez vráceného strojopisu, vzrušeně ho rozlepoval.

 

„Pane Koutný, dovolte, abych vám poblahopřál. Váš výtisk jsme přijali a v příštím čtvrtletí bude vydán v edici Nové naděje. Prosím dostavte se příští pondělí k nám do nakladatelství k malé obchodní záležitosti týkající se vydání. Dr. Josef Jeřábek – lektor.“

 

Petr tomu nechtěl uvěřit. Že by se mu vážně splnil sen? Uvidí knížku se svým jménem? Ne, za spisovatele se nepovažoval, vždyť je to první práce. Ale byl na sebe hrdý. Věděl, že to už mu nikdo nevezme.

V pondělí se oholil a oblékl sváteční oblečení. Načež se vypravil na nádraží, aby se vlakem dostal do krajského města, kde se vydavatelství nacházelo. Z nádraží šel pěšky. Nespěchal. Chtěl si užít ten slavnostní pocit.

Před zmíněnou budovou ještě víc zvolnil. Spíš ostychem a trémou. Nezastavil však a pokračoval. Na průčelí budovy křiklavě zářil neonový poutač: „Nakladatelství Dr. Josef Jeřábek.“

Se zatajeným dechem do ní vešel a procházel halou mez knihařskými stroji. Pozoroval, jak pracují rotačky, lisy a řezačky. Nasával omamnou vůni tisku, papíru a klihu, jež spoluvytvářely tajemnou atmosféru rodících se knih.

Hlavní kancelář se nacházela na opačné straně. Prošel halou až k jejím dveřím a opatrně zaklepal.

Na vyzvání vstoupil.

Za stolem seděl dlouhý hubený muž s orlím nosem. Když se Petr představil, muž vstal, aby ho přivítal.

„Vítám vás u nás. Jeřábek. Doktor Josef Jeřábek,“ představil se i on.

Podali si ruce.

„Tak se vám to podařilo,“ konstatoval s úsměvem nakladatel. „Gratuluji k vaší první knize. Jistě máte radost.“

"Ani popsat se nedá, hodně jste mi ale pomohl.“

„To nestojí za řeč. Určitě si dáte kávu.“

„Děkuji.“

Petrova ostýchavost byla ta tam. Dali se do přátelského rozhovoru. Knize bylo potřeba vybrat správný název a obrázek na obálku. Pan nakladatel oznámil i výši honoráře. Nakonec bylo vše dohodnuto. Petr zase vstal a měl se pomalu k odchodu.

„Ještě jedna maličkost pane,“ zadržel ho pan Jeřábek. „Musíte si změnit jméno, nebo alespoň zvolit vhodný pseudonym. Nemusíte se bát, o nic nejde, je to formalita.“

„Proč?“ překvapeně se zeptal Petr. „Chci si ho ponechat.“

„Vy mi asi nerozumíte,“ z jinak bezbarvého hlasu pana Jeřábka se dal postřehnout nepatrný tón ironie.

„Ale rozumím, jen nevím, proč bych si měl měnit jméno?“

Nakladatel ukázal netrpělivě na svazek strojopisu.

„Protože tohle už nejste vy, to už je někdo jiný.“

„Ale kdo, když ne já?“

„Vaše jméno není ani dostatečně atraktivní,“ vysvětloval pan Jeřábek lascivním úsměvem. „Neprodávalo by se.“

„Nechci prodávat jméno,“ opakoval tiše Petr.

„Pane Koutný,“ nakladatel se ušklíbl, „všichni ti, co přišli před vámi, to takhle praktikují. Pochopte, máme svá práva. Sami jsme vás sem dostali. Vlastně jsme si vás tak trochu připravili k dalšímu použití. Teď budete fungovat víceméně jako náš polotovar, v přehnaném slova smyslu samozřejmě. My vám zadáme námět, který vy podle našich představ zpracujete do vaší další knihy. Vzájemná loajalita výhodná pro obě strany, nemám pravdu? Je to vaše jediná možnost, jak si splnit svůj sen. Nic jiného vám nezbývá.“

„Myslíte?“

Petr vzal ze stolu svazek s textem a zamířil zpátky ke dveřím. Ještě před nimi se stačil otočit.

„Děkuji za námět pro svoji novou povídku, pane doktore.“

Víc se nezdržoval a zamračeně odcházel.

 

 

V textu jsem s prominutím použil i tři věty hodnocení členů Písmáka.

 

 

 

 

 




Názory čtenářů (Skrýt smazané)

29.03.2020 17:54:51dát kritice tipK3

Já děkuju, Lakrove.

29.03.2020 17:47:00dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Díky za "odtajnění". Vážím si otevřenosti stran přístupu k tvůrčímu procesu.

29.03.2020 10:26:33dát kritice tipK3

Pro Lakrov: Vážený příteli. Vymyslel jste zřejmě hezký a dojemný příběh....připadala uvěřitelná. (Janina6)

Vyprávění má zvláštní náladu, která ve mě vyvolává rozpaky... jsou pro mně nepřijatelné. (Lakrove - to je tvá, elegantní a diplomatická:).

Určité pasáže bych vzal(a) stručně...a vychutnal ho. (Gora - také její typická:). Je zajímavé, jak často lze podle kritiky poznat kritika, ty jsi veliký diplomat a to ctím:).

29.03.2020 00:51:05dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Úvodních deset řádků je dost "bez života" (působí jak nekrolog), ale po první
stránce se to začíná "rozebíhat", začíná mě to bavit, s napětím sleduji
onu Petrovu vůli a vytrvalost a oceňuji jeho závěrečné rozhodnutí.
P.S. O které tři věty (použité z hodnocení členů Písmáka) se jedná?
Tip.
14.03.2020 13:59:31dát kritice tipK3

Stargazer, děkuji za čtení a hodnocení, to je to nejcennější co je na Písmáku.

Fakt je, že při psaní toho textu jsem nemyslel ani na svou minulost ani na současnost, ani na Písmáka, jak si možná leckdo myslí, ale jen na tu absurdnost v jakémsi vymyšleném světě. Dík.

14.03.2020 13:03:35dát kritice tipStargazer

Na textu je znát autorova vypsaná ruka. Stylisticky vytříbené dílko. Na mě povídka působí tak, že nemá ambice přinést nějakou novou myšlenku nebo přivést čtenáře ke katarzi. Je to takový obyčejný civilní příběh o tom, jak to kdysi chodilo a možná stále chodí. Našel jsem si tam pár zajímavých věcí. Líbilo.

02.03.2020 20:57:20dát kritice tipK3

Ďík, Ireno.

02.03.2020 20:56:20dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Avi PM

02.03.2020 20:36:15dát kritice tipK3

Próza měsíce, rád bych nominoval i tuhle svou povídku do PP, dík.

26.02.2020 20:45:13dát kritice tipK3

Zbora, děkuji za čtení.

26.02.2020 17:03:52dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Mně se líbí, že je poučná. A to jak stylisticky, tak sociologicky :)

17.02.2020 17:47:05dát kritice tipK3

Přemku, moc dík. Měla to být abrurdní doba.

17.02.2020 16:16:53dát kritice tiplastgasp

Karle je to přímo skvělý. Taky poučný, ale vtipně a to mám rád. Gratuluji k podařenému vydání prima povídky.

13.02.2020 14:40:05dát kritice tipK3

Děkuji, rockerko. Mám radost.

13.02.2020 13:07:29dát kritice tipblacksabbath

dobré počtení...*/***

13.02.2020 08:50:34dát kritice tipK3

Renato, děkuju, jsem rád, že se líbilo.

13.02.2020 07:52:46dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Opravdu hezky napsaná povídka, dobře jsi popsal peripetie kolem nového rukopisu. Líbilo se mi, že pana Jeřábek je tak vstřícný, protože moje zkušenost je, že se zpravidla nikdo neozve. Závěr mě překvapil. T.

12.02.2020 22:19:08dát kritice tipK3

Částečně máš pravdu, pan Jeřábek byl ve skutečnosti Dr. Josef Peterka - lektor z Rudého Práva. Ty kritiky jsou skutečné, schovával jsem si je:).

12.02.2020 21:22:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ani ne, já to brala jako částečnou autobiografii a pokud by hrdina došel k vydání knihy, moc bych mu to přála, vážně.

12.02.2020 21:10:33dát kritice tipK3

A kdyby to mělo ten očekávaný, ideální, konec, nebyla by to nuda a kýč?:).

12.02.2020 21:02:41dát kritice tipK3

Děkuju, Irčo, záměrně jsem to psal přehnaně a jako z jiné doby, ne z dneška, a jako varování kam až by to mohlo dojít. Někdy mám ale dojem, že se tak v určitých momentech v kultuře už něco podobného děje.

12.02.2020 20:47:09dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, taky jsem se dost divila, kam se povídka dostala... velmi jsem se těšila z úspěchu pilného samouka /je mi něčím povědomý :-)/ a pak tohle... 

Škoda, že Dr. Jeřábek morálně zklamal, vážila jsem si ho pro cenné rady, které poskytoval začínajícímu autorovi.

Dobrá povídka!

12.02.2020 18:41:46dát kritice tipK3

Jardo, dík za čtení a tip. Máš pravdu, to by určitě uznal nebýt toho konce. Jenom si myslím, že autor by měl mít vždy poslední slovo a měl by se řídit hlasem svého srdce. Ale neměl by podléhat manipulaci, módním trendům a lacinému vábení.

12.02.2020 18:13:25dát kritice tiprevírník

Přiznám, že mě závěr překvapil. Nakonec se karta obrátila. Měl by ale Petr uznat podíl pana Jeřábka na jeho úspěchu. Tip.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.