Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 434 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+4 neviditelných
Večery
datum / id13.02.2020 / 503356Vytisknout |
autorGora
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
témaPsychologické
zobrazeno365x
počet tipů30
v oblíbených0x
Večery

Televizní noviny se hlásily ke slovu.

Usedla do křesílka a odložila hůlky tak, aby zůstaly zapřené. Grif několika posledních let se dobře hodil - než jej dostala do krve, byly jako živé.

Brexit v Anglii, nový virus v Číně, volby v Irsku.

Ztlumila zvuk. Blížila se osmá hodina. Z kuchyně, oddělené jen zádveřím, se opět ozvaly ty zvuky.

Jakmile v domku zhasne, odněkud, snad od kuchyňské linky zaznívá jemné, ale zřetelné škrábání a hlodání. Párkrát se tam co nejrychleji přemístila, pozotvírala dvířka skříněk a prosvítila baterkou. 

Nikde nic. Ani myška, rejsek, nic. Ani bobeček. Další podvečer strčila dovnitř kulatou klícku s návnadou. Nechce ublížit, pustí ho na dvorek. Ráno nedočkavě kontrolovala – zase nic.

Zato z brambor navařených den předem na salát ujedeno! Vida, tak typ A mu jede.

Vzpomněla na jakousi bajku či pohádku, kde někdo neznámý spal v cizí postýlce a ujedl z cizího talíře. Už neví, jak to v bajce bylo dál. To je let, co ji vyprávěla vnoučatům.

Anežku potěšilo, že zvíře, jak mu v duchu říkala, nehladoví. Šedesát let krmila na dvorku toulavé kočky. Sny o koťatech, která ji, celá zubožená a hladová, marně hledají, patřily v posledních letech k těm nejstrašnějším.

Syn si u domu nic živého nepřál, a tak dochovala kočky, vysloužilé slepice a nové si nepořizovala.

Chodívá k ní jednou týdně s nákupem a vždycky spěchá. Bydlí v podkroví.

„V práci celej den mezi lidma, aspoň doma chci mít klid. Když něco potřebuješ, polož na botník seznam, abych sem nemusel zacházet.“ řekne syn, když ho pozve na kávu a kousek řeči. Svým způsobem ho chápala. Ve svém věku by měl mít manželku a ne věnovat volné chvilky staré ženské. Těžko si však nějakou paní k sobě najde, když je deset hodin denně ve své malé firmě.

Tak se domluvili a tak to je. Na botník položí pak i nákup, zbytek peněz a jde do své bytové jednotky.

Jakmile zaslechla Anežka povědomý šramot, rozechvěla se. Sama nevěděla, jestli radostí nebo obavami. To náhlé tajemství ji zcela vykolejilo. Něco se  konečně děje. Zase má nějaké zvíře!

Nevadí, že je ještě neviděla. Jak baštilo, opíralo se bříškem o bílý talíř, z nějž později smyla několik delších chloupků.

Na dnešní noc připravila talířek s francouzskými bramborami. Snad mu budou chutnat. Do kelímku od tvarohu nalila vodu.

Vypnula zvuk u televize. Chtěla naslouchat, co dělá zvíře.

Klimbala vsedě v křesílku. Zdálo se jí o stříbrném kocourovi. Říkávali mu Tlusťoch.

Když starou paní po chvíli roztřásl chlad, probrala se a sáhla po kostkaté dece. Už věděla, jak se bude jmenovat její zvíře.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

26.02.2020 22:46:13dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky za odkaz:-))

26.02.2020 22:44:28dát kritice tipZbora
redaktor poezie

https://www.databazeknih.cz/edice/ceska-povidka-797/strana-1

Mají to ve všech knihovnách, protože tím, jak jsou povídky čtenářsky nenáročné, je tahle edice dost oblíbená. V každé z těch knížek je jedna dvě tři povídky, které stojí za to. Takže je prima pozorovat ten kontrast vůči povídkám které jen bezduše naplňují téma a jsou zoufale nudné. 

26.02.2020 19:06:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Honzo, děkuju ti... jen na vysvětlenou - bajka či pohádka - je to stará paní, která si  /v povídce/ nemůže vzpomenout, kdy a kde to vlastně četla, jen jí ta situace připomenula cosi vzdáleného... takže účelem nebylo podráždit ty, kdo vědí :-) Možností, jak mini zakončit, se nabízelo víc, od myši chycené do klícky po prchlého /cizího/ domácího potkana, kterého si paní ochočí nebo že vetřelce její syn něčím majzne:-) nebo že se u ní projevila psychická nemoc z přílišné samoty a i tu bramboru snědla sama... vybrala jsem si tuhle, aby v povídce v prvé řadě převládla nostalgie paní po starých časech, vlastně i nepochopení priorit jejího dosavadního života od nejbližších, její nutnost přizpůsobit se jejich přáním - ta neumenšuje stesk po něčem, co ztratila. To jsou pocity, s nimiž se setkávám a které jsem chtěla ztvárnit.

Publikace Listen jsem nikdy neviděla, poohlédnu se po něčem, jen tak, pro srovnání.

Jinak - tuto povídku jsem měla na litwebu PP, kde jsou převážně povídky, a /vyjímečně/ nebyl snad nikdo ze čtenářů proti, naopak sklidila pochvalná slova, i když jindy měli "kolegové" k mým povídkám značné výhrady. Což mi samozřejmě teď po tvých slovech trochu hořkne na patře:-), ale výhrady přijímám -  máš pravdu i s odstupem, kterého však mnohdy nejsem pro netrpělivost danou nejspíš věkem schopna. Kdyby mi bylo třicet, času na "odležení" by bylo dost:-))

Děkuju za náročnost, protože vím, že je třeba, pokud autor nechce rezignovat na další vývoj tvorby. Jsem ráda, že ses stavil!

 

26.02.2020 17:38:11dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Jsem z ní trochu rozpačitý. Připomíná mi stylem vyprávění některé zavedené autorky, které moc nemusím, a které houfně publikují své povídky ve výborech, které nakladatelsví Listen pod názvem Povídky o... chrlí na trh hlava nehlava. Třeba Natalii Kocábovou... Ona to vlasně může být na druhou stranu pochvala, protože to znamená, že je povídka asi docela trendy a formálně celkem zvládnutá (dokonce z ní zmizel ten protiklad něčím by to zvíře praštila/nechce ublížit). Ale osobně se přiznám, že jsem při čtení byl trochu napnutý a trochu znuděný (panuje tu jistá předvídatelnost, která nedělá moc dobrotu). Závěr mě pak vysloveně zklamal, protože je takový jako: čtenáři, domysli si vlastní konec, ale moc to podle mě nefunguje, protože tomu volnému konci schází nějaký přesah do dramatičnosti. 

Ta pohádka (nikoli bajka) se jmenuje O Mášence a třech medvědech a je to pohádková superklasika. Pracovat s tímto tématem způsobem, jakým se to děje v textu (vzpomněla si na nějakou snad bajku...) mi připadá nešťastné. A takových momentů je v povídce víc. Stejně jako povídky z nakladaleství Listen často působí, že si je po sobě kvůli dedlajnu neměli autoři čas pořádně přečíst, působí podobně i tento text. Obecně bych Ti doporučil to, co tady všichni doporučujeme horem dolem novým autorům. Odložit a vrátit se k textu po čase. Tady by to myslím bylo ku prospěchu :)

Tip dám. To zase jo. Koukám, že jsem se tady do Tebe pustil. Asi na Tebe mám vyšší nároky... :)

16.02.2020 08:54:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

vždycky píšu "o životě", troji:-) a díky

16.02.2020 08:46:33dát kritice tiptrojort

...konečně něco, co žije...

16.02.2020 08:42:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Oldjerry, děkuju ti, že ses stavil...

16.02.2020 08:39:53dát kritice tipOldjerry
korektor

Až ve stáří člověk zjistí, jak málo vlastně... stačí člověku ke štěstí

15.02.2020 14:18:22dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky:-)

15.02.2020 14:17:29dát kritice tipblack8

Pohladilo *

14.02.2020 08:50:39dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jiři, asi by je nejedl, je totiž vegetarián:-)

a děkuji.

14.02.2020 05:35:201 tipů dát kritice tipsrozumeni

Hlavně, aby ty francouzské brambory nakonec neužíral ten ne moc zvedený syn....Pěkně se četlo...*****

13.02.2020 19:04:13dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Luboši, ty máš fakt bujnou fantazii, Kostkatá deka, chichi... jinak díky, jsem ráda, že se minipovídka líbí!

13.02.2020 19:00:361 tipů dát kritice tipKočkodan

Většinou je život se zvířetem (teď nechám stranou pohlaváry apod.) přinejmenším zajímavější. I když přesně neznáme druh stravujícího se zástupce fauny, tak se mi ale jméno Kostkatá deka přece jen nezdá být zcela ideální. (mrk)

 

Ale vážně – tvoje dílko se mi safraportsky líbí. Lépe než Přemek bych to nenapsal, tak se u něj podepisuji a už mohu komentátorsky odejít.

13.02.2020 19:00:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži, nasadilas mi brouka do hlavy - s tím pokračováním... dík... jdu si zjistit, co že je velekrt :-)))

13.02.2020 18:58:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

dada, díky, přece Tlusťoch :-)

13.02.2020 18:57:38dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Schwalbe: díky...

13.02.2020 18:19:031 tipů dát kritice tipEvženie Brambůrková

Pokud ho bude i nadále takto vykrmovat, tlustý bude určitě. Pokud žere brambory, pes by to neměl být. Já jsem pro velekrta nebo mývala. Také malý rosomák by byl super.

Doufám, že bude pokračování. 

Příběh krásný a dojemný.

13.02.2020 15:31:00dát kritice tipdadadik

Jak se bude jmenovat? :)

pěkný to je

13.02.2020 14:19:58dát kritice tipSchwalbe

Dobře napsaný silný příběh *

13.02.2020 13:44:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

vďaka za slova:-)), dievča

13.02.2020 13:43:39dát kritice tipdievča z lesa

skryté potešenie ... a život je živý

13.02.2020 13:43:10dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ivi, díky moc :-))),  ačkoli - kdo ví, co se ze zvířete vyklube,  za tu obnovenou radost to určitě stojí!

13.02.2020 13:39:46dát kritice tipblacksabbath

Samota je zlá..... a tady.....hurá....."Něco se  konečně děje. Zase má nějaké zvíře!".............už není sama.......*/********

13.02.2020 13:35:37dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Di, děkuju pěkně:-)

13.02.2020 13:34:48dát kritice tipDiana

Působivé. Moc pěkně napsáno,

13.02.2020 13:33:20dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, Přemku, za možnosti, které nastiňuješ...

13.02.2020 13:32:19dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

KK, bude se jmenovat Tlusťoch, přece :-) a co je to za zvíře je na každém čtenáři... děkuju!

13.02.2020 13:31:553 tipů dát kritice tiplastgasp

Poutavý příběh má v sobě několik rovin. Čtenář si může vybrat, podle svých představ, zájmů, osobních zkušeností, zážitků a postavení. Od jejího přizpůsobení synovu politováníhodnému chování, pocitů osamoceného stáří, až po sympatickou snahu hledání zvířecí společnosti, na kterou byla zvyklá a ve vzpomínkách a ve snu se vrací. Je jasné, jak se bude chroustající strávník jmenovat. 

13.02.2020 12:16:55dát kritice tipKarpatský knihomoľ

Tie nezodpovedané otázky - Čo je to za zviera? Ako sa vlastne bude volať? Domyslel som si svoj vlastný koniec tohto pútavého minipríbehu.

13.02.2020 10:56:59dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, také tobě děkuju!

13.02.2020 10:56:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hanko, děkuji, to tvůj komentář mi /většinou/ vžene slzu... díky moc.

13.02.2020 10:55:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju moc, Karle, jsem ráda :-)

13.02.2020 10:54:08dát kritice tipvesuvanka

Smutný příběh, krásně napsaný. TIP

13.02.2020 10:33:24dát kritice tip8hanka

krásne a dojímavé ako vždy...Tvoje príbehy o ľuďoch a zvieratách majú kúzlo...pochopenie druhého, snaha pomôcť, neublížiť...

s pribúdajúcim vekom stále viac chápem starších ľudí, ich potrebu komunikovať s niekým, podeliť sa o svoje myšlienky, spomienky, pocity... až pričasto nie je s kým...pani býva so synom a je osamotená oveľa viac ako s mačkami na dvore...dúfam, že Tlusťoch bude bývať "doma" každý večer...

ďakujem za zimomriavky...

************

13.02.2020 10:26:31dát kritice tipK3

Uklidňuje to, přitom je to smutné čtení. O samotě, kdy se tonoucí stébla chytá a je vděčný za každou maličkost. Přitom by stačilo tak málo. Dobře jsi to vystihla, Ireno.

13.02.2020 10:02:03dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Renato, díky a jsem ráda, že souzníš :-))

13.02.2020 09:57:11dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Hezký příběh, Ireno. Člověk zvyklý na zvířata je zkrátka potřebuje. Sama jsem toho důkazem. Dnes v noci se mi můj mrtvý pejsek ve snu proměnil v opičku, která mi skákala po posteli. T.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.