Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 437 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
52 Blue - ze zahrad uschlých růží
datum / id21.02.2020 / 503742Vytisknout |
autorLuko Boreas
kategorieVolné veršeDalší dílo autora
zobrazeno87x
počet tipů1
v oblíbených0x
52 Blue - ze zahrad uschlých růží

stříbrné hvězdy zpívají písně poutníkům
ti kráčí světem se svoji pravdou a nikomu ji nenutí.
A svobodná matka trhá své srdce pro své děti.
Ale sama skomírá v bludišti prací a falešných příslibů…

Člověku bez domova je zima a pije víno.
Už neví co by vlastně od života chtěl a utíká do snů.
A ty ho hladí něžně jako žena co mu před lety zemřela.
A on přemýšlí, kolik má před sebou ještě dnů, než mu dojde víno..

Čerstvě dospělá dívka se srdcem velikým se cítí tak sama.
A bojí se, že nikdy nenajde člověka kterého by mohla milovat.
Otec je alkoholik a tak se jen toulá po kavárnách se svojí touhou.
A ssebou nosí rukopisy co nikdo nečet, jsou psané tuží a jejím životem..

Příliv naráží do bílých skal na pobřeží evropy.
A skály stojí pevně jako víra co se v srdci muže skrývá.
Ale když rakev jeho malého syna zasypává hlína.
Něco v jeho srdci se láme a slzy stékají po jeho tvářích..

Je mladá a krásná, a moc dobře to ví.
Ale stejně mu nabízí své tělo za třicet stříbrných.
Zve ji na panáka vodky, ale pak stejně odchází sám se svými zásadami.
A jí mezitím drží za vlasy nějaký oplzlý chlap a bije ji pěstí, protože to má tak rád…

Svůj život upsal ďáblu, pervitinu a nocím bez konce.
Ale teď už pomalu pochopil, jak špatnou volbu tehdy učinil.
Je mu tak špatně, tak moc se chce vrátit na začátek a zvolit jinou cestu.
Ale naštěstí je dýler už tady a s dalším šňupnutím, je už zase na chvíli vše v pořádku..

A stará dáma s prořídlými vlasy sedí na lavičce trhá veku a háže ji holubům.
Ale už musí jít, protože kočka kterou našla s přejetým ocasem na kraji cesty potřebuje nakrmit
a převázat zranění. A kluci co prochází parkem a smějí se jí nejsou vinní.
Protože oni neví, že ji jako mladou znásilnili v tomhle tom parku a tak se bojí lidí..

Načapali jej, jak se líbá s jiným mužem a tak teď stojí u zdi a čeká kdo vystřelí.
Zrovna v moment, když konečně našel štěstí, mu ho někdo bere i s jeho radostí.
Ozývá se rána a kulka letí s cílem jasným, ale bez viny, a krev se rostříkne po zdi.
A muž co zmáčkl spoušť, teď přemítá čí to vlastně poslouchá rozkazy..

Muž střílí v čekárně do lidí a nepřemýšlí nad ničím.
Jiný muž se staví před svojí dceru a proto teď na zemi v krvi umírá.
A dívka utíká pryč hnaná strachem, a o par hodin později je střelec mrtev.
Ale kdo objeme onu dívku, kdo ji vrátí jejího otce…

Nějaká mladá dívka mě dává lístek, kde je napsáno, že láska vítězí.
Hrozně krásně se na mě usměje a pak běží šťastně dál.
A když čtu to poselství, tak jsem opilý a kouřím poslední cigaretu.
A jedu na pohřeb s pořezanou rukou se šesti stehy a přemýšlím...
do jaké reality jsem se to vlastně narodil…..




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

23.02.2020 10:38:49dát kritice tipLuko Boreas

Díky, za zpětnou vazbu, ale nechám to takto. Nepotřebuji se proslavit. :-)

21.02.2020 12:11:06dát kritice tipR. L.

/*

21.02.2020 12:04:481 tipů dát kritice tipAlenakar

Jsi asi člověk plný soucitu a tvá elegie svým rozsahem(ale jen rozsahem) připomíná Otokara Březinu. Obávám se však, že takovéto básně v dnešní době už nikdo číst nebude. Pokusila bych se to zkrátit maximálně na pět slok, vybrat to nejpodstatnější a dát do té básně buď nějaké východisko nebo nějaký černý humor, který dokáže, že jsi aspoň trochu nad věcí.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.