Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

On-line

+3 neviditelných
Dokud nás Smrt nerordělí
datum / id29.02.2020 / 504113Vytisknout |
autorbiflost
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno43x
počet tipů1
v oblíbených0x
Dokud nás Smrt nerordělí

 

Viola se přetočila na bok. Tělo se ji chvělo vzrušením a v klíně stále cítila ten božský pocit. Jakoby mimoděk si rukou přejela po ztuhlé bradavce. Bylo ji nádherně.

Rudě zářící neonový nápis venku vrhal světlo na muže stojícího u okna. Viola se podívala na jeho vadnoucí úd a usmála se. Tenhle zajíček to tedy uměl, jen co je pravda. Když se kolem ní točil v tom baru, myslela si, že je to jenom nějáké ucho, co by rádo zralou ženskou. Nikdo lepší v dohledu nebyl, a tak svolila, aby ji pozval na skleničku. Byl strašně roztomilý. Po pár sklenkách a lavině lichotivých slov svolila, že s ním půjde na pokoj. Říkala si, že ho něčemu přiučí a využije jeho mládí a výkonosti, ale on ji neskutečně překvapil. Tak dobrý a vášnivý sex snad ještě nezažila. Střídali polohy a místa. Opět si pohladila bradavku. Kolik mu vlastně může být? Dvacetpět, třicet?

Pauli se sehnul k zemi, kde leželo jeho sako a vytáhl z něj balíček cigaret a zapalovač. Zapálil si a rozhlédl se po pokoji. Nápis holetu Lev ho zahalil do rudého hávu. Jako v nějakém bordelu, pomyslel si. Všude se povalovalo oblečení, postel byla rozházená a několik kusů nábytku bylo převrženo na zemi. Ta ženská se vyznala, dovádění s ní bylo fakt dost dobrý. A to tělo, páni! Kozičky jako z časáku a vypracovaný bříško, to měl Pauli rád. Na to, že jí bylo dvaačtyřicet to byla sakra luxusní kočka. Škoda ji.

Viola vstala a přistoupila k Paulimu. Nemohla si vzpomenout jak se ten hřebeček jmenuje a tak zvolila obligátní oslovení.

"Čumáčku, nemáš jednu i pro mě?" zeptala se ho, olizujíc si horní ret.

"Ty toho kouření nemáš dost?" pousmál se Pauli nad dvojsmyslem. "Myslel jsem, že kouříš ty svý lehký Mallborky." Jak před ním Viola stála nahá začal znovu cítit tlak v penisu. Byla skutečně nádherná.

"Nějak jsem přišla na chuť tvrdým," laškovně se ušklíbla, vzala Pauliho přirození do dlaně a párkrát stáhla a vytáha předkožku.

Pauli ji podal cigaretu a zapálil ji. Pak, se stopořeným penisem, sledoval , jak se vrací do poslete a lehá si na znak. Odhlalila se mu a on se musel hodně přemáhal, aby se na ni znovu nevrhl. Stále si opakoval, že je čas na telefonát.

Zamáčkl cigaretu do popelníku a položil ho vedle Violet, pak se vrátil ke svým věcem a z kalhot vytáhl mobilní telefon.

"Ty někomu voláš, čumáčku?" ptala se Violet a dlaní si jezdila od podbřišku ke krku.

Pauli ji gestem ruky naznačil, ať počká. Vyťukal číslo a přiložil si aparát k uchu. To číslo si musel pamatovat, nikdy ho nesměl uložit, to byla podmínka, kterou by se nikdy neodvážil porušit.

Violet sledovala toho hošíka s chtíčem v očích. Měl vypracované tělo, husté vlasy a hlavně veliký penis, s kterým uměl zacházet. Možná by se s ním mohla znovu sejít. Určitě by se jí to hodně líbilo.

"Dobrý večer!" pronesl do telefonu. "Ano, měl pravdu, vydržte prosím, jen to dám nahlas," řekl a zmáčkl handsfree. Violet zpozorněla, a když Pauli hodil telefon vedle ní na postel, opřela se o lokty. "Co to má znamenat?" pronesla nechápavě. Pauli ukázal prstem na telefon a opět se sehnul ke svému saku.

"Dobrý večer, paní Wolfová. Jmenuji se Vladimír Powel, jistě jste o mě slyšela. Jsem zaměstnavatelem a přítelem vašeho manžela, Teodora Wolfa," zazněl z telefonu chraplavý hlas.

Violet se rychlostí blesku přetočila na kolena a lapala po dechu. Netušila, co se děje, ale bylo ji jasné, že to nebude nic příjemného. Tázavě se podívala na Pauliho, ale ten pohled ji jen utvrdil v tom, že je ve velikém průšvihu. Pauli držel v ruce pistoli s tlumičem a mířil na ni.

Páni, je přenádherná, pomyslel si Pauli. A teď, když je k smrti vystrašená je snad ještě krásnější. Opravdu ji bylo pro toho suchara Wolfa škoda, ale co naplat. Hlaveň jeho Hecklera ráže .45 mířila na Violetino čelo, ale očí ji zkoumali celou. Pauli si pomylel, že by jistě byla skvělou múzou pro sochaře.

"Váš manžel nabyl podezření, že je podváděn," pokračoval Powel v telefonu. "A protože jeho problémy jsou i mými problémy, rozhodl jsem se to prověřit. A jak se zdá, nebyl správného podezření. Bohužel."

"Počkejte, to je omyl, já, já," koktala Violet a snažila se rychle vymyslet nějákou výmluvu.

Pauli ji sledoval a byl vážně zvědavý, s čím přijde.

"On mě donutil, já jsem nechtěla, to on," křičela na telefon jako pominutá. Jistěže věděla, kdo je Vladimír Powel, kdo by ho taky neznal. Strach ji pomalu zatemňoval mysl.

"Pauli?," řekl klidně Powel.

"Pane, moc práce mi to nedalo. A mimoto jsem se trochu vyptával a bylo mi naznačeno, že paní Wolfová je častým hostem baru Soho a pravidelně z něj odchází v doprovodu cizích mužů. A pokud mohu říct vlastní názor, v tomto hotelu není poprvé a ví, jak se má zařídit." Pauli sledoval, jak Violet stéká líčení z očí a vytváří ji tak na obličeji masku smutného klauna. Nepociťoval lítost, ani opovržení. Byl pobaven.

"Počkejte, to přece, co na to řekne Tedy?" vzlykala.

"Že si jen špinavá děvka," ozval se z telefonu hlas jejího manžela. Violet teď propukla v opravdový pláč. Pauli k ní přistrčil popelník, protože cigereta dohořela až k filtru. Stále ji mířil na hlavu, když ji jemně vedl ruku k popelníku. Violet ji odevzdaně, téměř automaticky zamáčkla.

"Čumáčku, já jsem..., byl si pořád v práci a já tak sama, děti mít nemůžeme a tak,...nikdy bych...," chtěla se ospravedlnit, ale Teodor ji přerušil.

"Drž hubu. Bylo by mi fuk, že se někde pelešíš, ale ty jsi to dělala veřejně, všem na očích, jako ta poslední laciná kurva. Urážila si mě před celým městem." Teodor mluvil klidně, ale rázně. Pauli musel uznat, že držet emoce na uzdě má něco do sebe. Wolf byl sice suchar, ale respekt si bezpochyby zasloužil.

"Odpusť mi to, prosíííím," žadonila Violet. Teď už měla obličej jednu velkou skvrnu.

"Paní Wolfová, váš manžel vás kdysi miloval a možná stále miluje," vložil se do hovoru opět Powel. "A nepochybuji, že by vám odpustil, ale jak jsem řekl, jeho problémy jsou i mými, a když jste urazila jeho, urazila jste i mě a celou mou rodinu. A to já neodpouštím."

"Tedy..." vzlykla Violet.

"Rozvedl bych se, ale to by bylo porušení přísahy. Pamatuješ, dokud nás smrt nerozdělí." Teodorův hlas byl chladný a Violet pochopila, že je konec. Podíval se na Pauliho a napoledy se pokusila zvrátit osud tím, že k němu natáhla prosebně ruku.

"Pauli, prosím," řekl Powel a Pauli zmáčkl spoušť. Ozvalo se pfuup a kulka se neomylně zavrtala do Violetina srdce a pak hned po druhé. Její tělo se svalilo na záda a nohy se složily na bok, jako by pózovala pro obraz. Pauli ještě jednou vypálil do hlavy. Úmyslně se postavil co nejblíže k posleli a zaclonil dráhu letu nábojnice, aby dopadla na měkkou madraci a nezacinkaly o podlahu.

"Hotovo, pane."

"Děkuji," pronesl Wolf a ozval se tón ukončení hovoru.

Pauli sebral telefon, vymazal záznam o posledním volání a přešel k oknu. Díval se do parku, kde se nějáký opilec snažil udržet rovnováhu, když močil na strom. Jinak nikde nikdo. Není divu ve středu ve dvě ráno. Pak se otočil a podíval se na Violet. Neón svítil stějně intenzivně.

"Jako v bordelu," procedil mezi zuby a domyslel si: Aby ne, když tu leží nahá děvka. Pak se šel vysprchovat.

 

Recepční odložil román od Stephena Kinga na stranu a vyčaroval na Pauliho naučený úsměv. Pauli se na něj usmál také. "Ahoj. Hele, ta zrzka s výstavním poprsím a prdelkou jak z mramoru, s kým přišla?" zeptal se a odhaloval zuby.

"Myslíte tu madam, co přišla s vámi?" podivil se recepční.

"No, ona vlastně přišla sama, viď."

"Tomu nerozumím, pane," zamračil se recepční. Pauli se zazubil ještě víc a vytáhl z náprsní kapsi ruličku bankovek, kterou posunul k recepčnímu.

"Kdyby se někdo, čistě náhodou, ptal, s kým ta buchta přišla, tak si nepamatuješ, že by měla doprovod, nebo se snad mejlim?"

"Ne, máte naprostou pravdu, pane. Jsem stoprocentně přesvědčen, že přišla sama," usmál se recepční a sebral peníze z pultu. "Bude se někdo ptát, pane?" zeptal se pak. Pauli se jen zachechtal a otočil se k odchodu. U dveří se zastavil a polohlasně řekl: "Doufám, že se ti nevrátí paměť, mladej. To bysme se museli zase potkat."

"Nemusíte mít strach, pane," ujistil ho recepční. Pauli pokýval hlavou, že je to dobře a vyšel na ulici. Recepční se rozhlédl kolem sebe a spočítal peníze. Pískl, měl celých deset tisíc.

 

Pauli se zastavil před hotelem a zapálil si další cigaretu. Nábojnice sebral, kondom taky, svoje cigára vyndal z popelníku, sprchový kout vytřel do sucha a ručník dal do jinýho patra k místnosti pro uklízečky. Tenhle hotel neměl kamerový systém, proto si ho vybral, takže by všechno mělo klapnout dobře. Jestli to ten recepční neposere. Potáhl dlouze z cigarety a zašeptal do noci: "Byla fakt dobrá, škoda ji."

Pak se vydal do setmělých ulic.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.03.2020 16:18:02dát kritice tipMajaks

Nádherně pubertální.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.