PROČ JSEM ZBĚH(´)

To jsem kdysi hledal

k sobě rovný

co žijou NAD zemí...

Vznešeně tomu říkaj´

duše spřízněný...

A když jsem si myslel,

že je mám, já trdlo hloupý,

tak na stříbrnej tác jsem dal

všechny svý city z hloubi.

Pak čekal jsem,

co bude dál...

Jenže ta bábovka

jim moc nevoněla....

Nezdály se jim barvy

a vlastně ani tvar...

Jen chudák hranatou,

černou a šedou dělá....

Rozum mi zavelel,

abych na to.....

Fakt nevím, co mě pořád hnalo,

abych u trouby s buchtama stál...

Kynul jsem místo nich

aniž bych někoho zval...

A teď, že prej by si možná dali...

Mám nebo nemám, co říkáte?

Když jinak neumím a peču jak žiju:

ŠEDĚ, ČERNĚ, KOSTRBATĚ....