Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

...vše je vesmír...asi...

08. 04. 2020
16
12
922
Autor
trojort

    „Všemu kolem vás vkládáte lidské vlastnosti. Zdá se, že bez nich nejste schopni chápat svět. Těžko ho pak můžete pochopit, když se nedokážete oprostit ani na okamžik od sebe samých. Vidíte se pořád rozmazaně. A jakmile někdo z vás přeci jen zaostří, tak mu vrazíte bílou hůl,“ vykládal chlapík v zeleném fráčku, když hloubil důlek do nějž vložil fazoli.
    „Když chce člověk pochopit pravdu, tak mu nezbývá prostě nic jiného než ji prožít,“ dodal a zalil ušlapanou zemi ze stříkací pistole.

    „Vše, co se vymyká, tak vás děsí. Střihněte červený drát! To je alespoň krok k samostatnosti,“ řekl a ze země vyrazil výhonek.
    Přesně jako v té pohádce.

    „Znal jsem rytíře, kteří se nemohli vyrovnat se světem především v okamžiku, kdy se jim chtělo hodně, ale opravdu hodně na záchod,“ zasmál se chlapík bublavým smíchem.
    „To jste přesně vy,“ ukázal na mě ukazováčkem na němž měl prsten se zeleným kamenem.
    A já si vzpomněl na pravítko zelené barvy, skrze nějž jsem se díval na Svatku Nerozhodnou.

    „Není snadné se bavit s blázny,“ smál se pořád chlapík, protože asi věděl o mých asociacích víc než já.
   
    Stvol fazole vystřelil k nebi.
    Odehrávalo se něco nemožného.
    Něco nevysvětlitelného.

    „Je tam nahoře vesmír?“ ukázal prstem k nebi.
    Aniž však čekal na moji odpověď, tak mě zničehonic silně nakopl a já se ocitl na stonku fazole.
        „Jsem strůjcem vlastního osudu,“ zaprotestoval jsem v trapné pozici člověka, co se už dávno zapomněl pohybovat ve větvích.
        „Jistěže,“ zabublal smíchem mužík.
        „Tak lez!“ Dodal ostře.
       
        Na velmi malý okamžik jsem se zamyslel.
        Jako slepice, co prchá před kohoutem, aby si ponechala špetku důstojnosti.
        A pak jsem začal ručkovat vzhůru.


12 názorů

Mikeš
09. 04. 2020
Dát tip

Bomba, pěkný a uvěřitelný příběh. A když drát střihnu, bude bude po všem )


lastgasp
09. 04. 2020
Dát tip

Obdivuji všechny komentátory, že se vyznají v zeleném pravítku, přes nějž se lze dívat na Svatku Nerozhodnou. Červený drát je jasný. Autorovi T.


trojort
09. 04. 2020
Dát tip

...díky...


trojort
09. 04. 2020
Dát tip

...jarodějce...

...to je velká pocta...nadchlo...:-)


Já jsem si to představila a dost mě to pobavilo. 


Kočkodan
08. 04. 2020
Dát tip

Já u tvého dílka nespokojeně nebublal a rozhodně nemám chuť tě za něj nakopnout. ;-)


bixley
08. 04. 2020
Dát tip Gora

Takoví chlapíci s bublavým smíchem jsou v životě potřeba.


v trapné pozici člověka, co se už dávno zapomněl pohybovat ve větvích.....jsem strůjcem vlastního osudu.....*/*************


Andělka1
08. 04. 2020
Dát tip

KRÁNÁ METAFORA, JAZYK , ŽIVÁ ŘEČ, PŘÍBĚH...vše...:-))


simonceli
08. 04. 2020
Dát tip

krasne a pravdive, kazda myslienka :)


Jarodějka
08. 04. 2020
Dát tip

  „Všemu kolem vás vkládáte lidské vlastnosti."

Zajímavé* Taky platí, že lidem přisuzujeme vlastnosti z neživé přírody nebo rostlinné říše, alespoň já to tak dělám. A Ty jsi ayahuasca :o)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru