Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 438 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+13 neviditelných
V horách 2/4
datum / id04.05.2020 / 506542Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
sbírkaDo hor,
zobrazeno154x
počet tipů14
v oblíbených2x
V horách 2/4

 

Hned od pondělí začalo úmorné vyřizování na úřadech. Několikrát jsme museli do Krnova. Při každém návratu jsem si uvědomoval, že jsou to opravdu hory, kde budeme žít. Konečně mám, co mi scházelo. Srdce se mi rozbušilo pokaždé, když při zdlouhavé jízdě Jindřichovem a hned nato Janovem jsem sledoval, jak ty kopce, předtím vzdálené, pozvolna rostou do výšky, postupně nás obklopují a na jejich hřbetech se válí těžké zimní mraky. I toho jsme si všimli, jak cestou do Petrovic břečky na silnici ubývalo a sněhu přibývalo. Tak přece jsme v horách, říkal jsem a Jana, aby mi udělala radost, to opakovala. Těšil jsem se tím, že jedeme do poslední vesnice, pak už jsou v lese jen prameny tohoto potoka a od hájenky dál se v zimě silnice neudržuje. Pravá horská divočina.

Scházely čtyři dny do Vánoc a Vánoce jsme chtěli mít pokud možno podobné všem předešlým. Proto mezi různým úředním přihlašováním, vystáváním ve frontách a zas doma vybalováním, usazováním a urovnáváním nábytku, udělali jsme si čas i na shánění dárků. Sháněli jsme je v Krnově, Opavě, Zlatých Horách i Jeseníku.

Zabydlovali jsme se, denně si chodili pro věci do přeplněné garáže, zatímco náš pežotek stál zachumelený venku a nic se pro něj proti Třebíči nezměnilo. Kdy mu uvolníme aspoň nejpotřebnější místo pro ustájení, bylo ve hvězdách.

Při tom všem jsme nemohli dlouho být bez lesů. Vždyť kvůli nim jsme tady!

Na první výlet jsme se vypravili v den úplňku. Z televizních zpráv jsme věděli, že v těchto dnech je Měsíc za mnoho let nejblíž Zemi a my přece musíme být při tom.

V tu středu 22. prosince 1999 odpoledne jsme si vyšlápli na Ďáblův kopec. Je sice nejnižší z těch v bezprostředním okolí, ale my jsme si ho od toho dne oblíbili. Jana se do něj přímo zamilovala. Nevadilo jí, že jsme stoupali, nedbajíce její bolavé nohy, těžkým terénem, a rovnou proti spádnici. Lesní cesty jsme ještě neznali, z domu jsme vyšli dost pozdě a východ úplňku jsme nesměli zmeškat.

Tam, kde jsme již tušili blízkost vrcholu, vkročili jsme najednou na zasněžené suťové pole. Trochu jsme si museli odpočinout. Šikmo přes údolí se slunce na jihozápadě skoro už dotýkalo lesa. A tam jsme nečekaně mezi blízkými kmeny a větvemi mladých bříz a borovic spatřili ve výseči dvou různě vzdálených vrchů – P­raděd. Tohle jsme tedy ani ve snu nečekali. Vždyť jsme málem ještě v Petrovicích, kousek nad domem!

Chvíli jsme jen zhluboka dýchali.

Pak jsme vyšli nahoru a po krátkém hledání našli tesaný vrcholový kámen. Kousek odtud jsme mezi vršky smrkové mlaziny znovu viděli Praděd. Vpravo za ním slunce právě zapadalo a zezadu ještě matně osvětlovalo štíhlou věž. Zlatě stříbrná obloha zářila mrazivým jasem. Jediná poskvrna, kučeravá čára po letadle nad námi, se dosud bělala. Brzy zčerná.

Klopýtali jsme po hřebenové cestě, pokryté hrubým kamením. Lesy na úbočích hor, co kolem nás vysoko zacláněly obzor, temněly.

Na protější straně úzkého petrovického údolí – zdánlivě na dosah – stála mohutná Biskupská kupa. Svůj spádný hřeben vzpínala proti modravé obloze nad úroveň všech hor kolem. Na neviditelném stožáru nad bílou kamennou věží splihle visela v nehybném vzduchu česká vlajka.

Dokud ještě bylo trochu světlo, zvědavě jsme si prohlíželi, co nás mohlo tady na Ďáblově kopci jako lesníky zajímat. Z toho, co jsme viděli, bylo hned jasné, že ještě budeme muset mockrát přijít, než nasytíme zvědavost.

Čerstvá kalamitní holina s přeživšími stromy, jednotlivými i ve skupinách, se mírně sklápěla k východu a severu. Až donekonečna tak odkrývala nezvlněnou rovinu Polska. Podle intenzity žlutých a narůžovělých světélek, která z šera postupně vyskakovala, mohli jsme odhadovat vzdálenosti vesnic a měst. Byly ohromné.

To všechno bylo pro nás úplně nové a my jsme to hluboce prožívali.

Šli jsme kamenitou cestou po hřebeni, počítali nová a nová světélka v dálce a najednou jsme se octli v místech, odkud jsme uviděli vznášet se nízko nad obzorem obrovský kulatý Měsíc. Slunce bílým jasem osvětlovalo všechna jeho pohoří i dna moří.

Ohlédli jsme se, ale tam, kde jsme Slunce tušili, už jen zlatě zářila čistá obloha.

Vzal jsem Janu kolem ramen a ona se ke mně beze slov přivinula. Tak toto je ten náš nový domov. Náš. Takto si ho umíme představit jen my dva.

Zpáteční cestu jsem hledal schůdnější. Šli jsme dolů strmým průsekem, ale bylo to lepší, než po skále a suti.

I tak se ukázalo, že jsme to se svým prvním výletem trochu přehnali. Jana musela často odpočívat a domů doskákala takřka po jedné noze. Přesto si ani jednou nepostěžovala, jí platí duševní posila nad všecko strádání těla.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

05.05.2020 12:37:14dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Mohl být sympatický. Když já mám ale příležitost třeba na základě nějakého překlepu nebo slovní hříčky rozvinout legrácku, naodolám.

05.05.2020 12:05:49dát kritice tipDiana

kvaj - nevadí, legraci mám ráda. Lesník tam kontroloval pokácené stromy, prohlížel nepokácené a na nás mluvil a mluvil, pořád o stromech a byl moc rozhořčený nad osudem smrků...Byl to člověk velice, velice sympatický. :-)))

05.05.2020 08:56:36dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Diano, co vlastně dělal ten lesník? Mlucil, mluvil, nebo snad mručel? A byl to vůbec lesník? Pokud měl uši chlupatý a pracky jak lopaty, tak by to mohl být medvěd. :-)

Promiň, zažertoval jsem si.

04.05.2020 18:14:45dát kritice tipVika

Jo, opravdu někdy - aspoň si myslím (což není žádná berná mince) - by mohlo být hezčí "nestručnit" - ne, že bych to sama dovedla 

04.05.2020 17:59:26dát kritice tiprevírník

Chápu tvé počáteční váhání, Viko. To je tím, že se snažím vyjadřovat stručně, někdy až příliš. Takže děkuji a jsem rád.

04.05.2020 17:49:22dát kritice tipVika

Taky jsem četla víckrát. Nešly mi do hlavy ty dna moří, současně s měsícem a sluncem - no nakonec ano. Četla jsem víckrát samozřejmě celé. Moc hezky.

04.05.2020 15:06:02dát kritice tiprevírník

Děkuji, Honzo.

04.05.2020 14:31:00dát kritice tipzeleda

Jardo, máš tu přírodu hluboko v sobě. A dovedeš krásně popsat atmosféru. 

04.05.2020 12:35:28dát kritice tiprevírník

Ano? Asi už to nějak máme v sobě, ten zápal, my lesníci a nám podobní člověci. Dobře, že jste si mohli promluvit, to nikdy nebývá na škodu. A děkuju.

04.05.2020 12:02:12dát kritice tipDiana

Krásně popsáno. Janu naprosto chápu, také jsem dočasně odkázána na berle, ale bez lesa bych to asi nezvládla. Tuhle jsme s Bobem narazili na lesníka, ten se rozhovořil o škůdcích a ochraně před nimi, takže jsem mohla srovnávat. Kupodivu mlucil stejně, jako ty, dokonce se stejným zápalem. 

04.05.2020 11:29:30dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Není zač.

04.05.2020 11:14:17dát kritice tiprevírník

Děkuju.

04.05.2020 11:03:24dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Proč, tohle je nejen povedené, ale navíc oproštěné od přebytku lesnických výrazů, takže mi to bez zádrhelů vklouzlo do hlavy a mohl jsem se kochat tvými obrazy přírody.

04.05.2020 10:55:35dát kritice tiprevírník

To mě mile překvapuješ, Jardo.

04.05.2020 09:51:24dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Kouzelné, Jardo. Tip bezesporu a přidávám do oblíbených. A to jsem nečetl první část. Musím to napravit.

04.05.2020 09:23:56dát kritice tiprevírník

Phil, taky jsem šel jednou z hor s náhodně zvednutým klackem pozpátku, protože mě bolelo koleno. Ale ten jsem si na památku nenechal. Jsem rád, žes ráda četla.

04.05.2020 09:17:35dát kritice tiprevírník

Šedesát čtverko a Kočkodane, děkuji vám, taky dvojmo.

04.05.2020 09:15:59dát kritice tipPhilogyny

Pripomnělo mi to jeden sestup, šla pozpátku s klackem, jinak to nešlo, koleno...dodnes ho mám v ložnici na památku. :)  Ráda četla. 

04.05.2020 09:15:39dát kritice tiprevírník

Ano, Ireno, naplnili jsme ji dosyta.

04.05.2020 09:08:40dát kritice tip64T.B.S.

Moc hezké

04.05.2020 09:08:32dát kritice tipKočkodan

Silný kontrast – ty na Dáblove kopci s Janou, úplným andelem…

Silný kontrast – ty na Dáblove kopci s Janou, úplným andelem…

04.05.2020 09:08:06dát kritice tip64T.B.S.

Moc hezké

04.05.2020 08:47:58dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

V tomto díle naplno vynikají nádherné popisy přírody.

Je pěkné, že jste měli společnou představu a dokázali ji i ve zralejším věku naplnit, Jardo...

04.05.2020 08:32:19dát kritice tiprevírník

Děkuji ti, Renato.

04.05.2020 08:19:17dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Není na d to, když člověk má to, po čem toužil a může si to plně užívat. Moc jsem vám ten zážitek přála.

04.05.2020 07:06:31dát kritice tiprevírník

Přátelé, děkuji, že jste tam byli s námi.

04.05.2020 06:57:37dát kritice tipblacksabbath

šla jsem tu cestu s vámi...tedy šla.....já ji funěla nezvyklá na tak těžký terén....ale i s tím funěním jsem se stačila rozhlížet a dýchat ten čistý horský vzduch.....fakt jsem ráda, že nás berete s sebou.........*/****

04.05.2020 06:53:45dát kritice tipAndělka1

***

04.05.2020 06:52:50dát kritice tipArwen Leinas

Nemám slov :) Moc hezké.

04.05.2020 06:43:24dát kritice tiplastgasp

Když se z paneláku na silně frekventované ulici dívám na tvé řádky, sním. Šlapu  v duchu s vámi a prožívám na truc karanténní omezení v roušce u čističky vzduchu s ionizátorem. Bezva a díky. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.