Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 438 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+8 neviditelných
Zachraň můj osud 12.díl
datum / id13.05.2020 / 506859Vytisknout |
autorkatt-chan
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno19x
počet tipů0
v oblíbených0x
Zachraň můj osud 12.díl
V nebi bude pro Adru těžká doba, když jí Amor namazal vodičkou, po které si sice vše pamatuje a uvnitř soptí, ale navenek je milá a hodná. Dark se vrátil do pekla a bránu nechal na zastupujících strážcích.. a Darius no tak ten se ještě nevzbudil rekapitulace k minulému dílu.
 
No a pokračujeme dál co nového se stalo ….
 
 
Na Zemi :
 
Uplynul celý večer, ale on se neprobouzel. Plášť stihnul pořádně proschnout a byl na omak jako samet. "Haló jste vzhůru? Slyšíte mě.?" Optala jsem se opatrně a držela si odstup. Nic se nedělo jen nádechy a výdechy mě ujišťovali o tom, že spí. Přistoupila jsem blíže a maličko s ním zacloumala. " Pane vstávejte!" Byla to dlouhá doba, už by se měl probudit pomyslela jsem si ve chvíli, kdy se tělo náhle trochu pohnulo. Pootočil se víc k ohni a opět zavládl klid. "Já se vzdávám." Na hodinkách bylo slabě po půlnoci. Musím se taky trochu vyspat. Zahrabala jsem se do křesla a přes sebe přehodila huňatou deku. Během chvíle mě přemohl spánek. Brzo mě vzbudilo cizí kašlání. Vylítla jsem z křesla a přiřítila se k uhasínajícímu krbu, pořádně přiložila a pak se zadívala na hromádku kousek opodál. Obrys těla naznačoval, že sedí. Byl vzhůru a díval se přímo na mě. V té tmě jsem mohla jen hádat jak vypadá, ale on rozhodl i za mě. Rozsvítil lampičku, která ho přímo ozařovala. Byla jsem v šoku.
 
Plášť byl přehozen přes křeslo a já se nemohla vynadívat. Jeho středně dlouhé vlasy tmavé jako uhlí rámovali pobledlí obličej. Oči se leskly a jejich kovově šedá barva připomínala blesky, které ničili na dálku. Jeden jediný pohled mě odzbrojil a donutil se do nich nedívat. Byli tak nadpozemské stejně jako dokonalé rty. Celý byl jako z jiného světa, tak krásný a přitom tak odvážně hrdý postoj. Byl to anděl nebo ďábel, kdo se mi vetřel do domu? Moje uvažování se odpařilo kamsi do neznáma. Hrdlo jsem měla vyschlé a nebyla schopná slova, jen povzdech se mi vydoloval z hrdla. Začala jsem se přiblble usmívat jak nějaká školačka přistihnutá při šmírování. Ještě, když promluvil téměř mě dostal na svou stranu. On byl prostě andělsky krásný. "Jsem Darius!" Zazněl z jeho úst nebeský, ale přitom přísný hlas. Já se nezmohla na nic víc, než na tupé zírání a očumování. Ani jsem nechtěla vědět co si myslí on o mě. Malá, vychrtlá a obyčejná osoba jako já mu nestála ani za pohled. Odvrátil se k oknu a nastalo trapné ticho.



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.