On-line

díky...

*)

Co s tebou, no... díky za zastavení a ...

Goro, ano vím :) však ty mi to tak krásně opravíš :)

Renato, děkuju nejen za hezký komentář:-)

kvaji, díky, nějak jsem trojhvězdí přehlédla:-)

Ozzo, díky, popletl jsi ve slově vikýř i, ale i tak - díky!

Krásně popsaná chvíle kolem západu slunce - každé zvíře reaguje po svém. A obrázek to hezky dokresluje.

***

Vykíř - zvláštní slovíčko :) už dlouho jsem jej neslyšel ....

Peter, děkuju...

Druhá a tretia /*

Evži, mne také tvé návštěva zde potěšila... díky.

Silene, díky za postřehy, jsou přesné... netopýr už kdysi účinkoval:-), myslím, že v haiku naň číhala kočka... sleduju to dění ve vikýřích cca 30 let...

Díky, Boženko:-)

Karle, nevím přesně, foto vybírala blackie:-))

Jitko, díky... já ještě hledám nějaký ten přesah:-))

Mám ráda tvé postřehy, protože si je dokáži krásně představit.

1. Měla bych tam raději hýlů, ale možná jde o záměrnou zvukovou figuru?

2. Krásný moment, viděla jsem takhle prosvícenou poštolku... 

3. Nějací netopýři z vikýře už u tebe létali, nelétali? Myslím ve starším textu, nebo si takovou možnost vymýšlím?

Krásné a ta fotografie také

Co ty dva pruhy na stromě. Tak se u nás značí hranice přírodní krajinné oblasti.

Hezké všechny tři. Za sebe vnimám jako haiku.     

Motiv druhého textu by se mohl ještě doladit. Křídla téměř průhledná proti západu slunce jsou krásný postřeh. 

Hezké :-)

Karle, děkuju... předevčírem byl západ slunce a na druhé straně už srpek měsíce, hrdlička lítala sem tam, jako by se nemohla rozhodnout, kam vlastně...

law, díky, první, protože jich na půdě máme několik:-)

z bazénku pozoruju, co se kolem děje... tentokrát miniaturky, přírodní obrázky pro radost z léta...

Všechny tři. Včera byl krásný měsíc, když vyšel. Rudý. Líbí se mi všechny.

nejlepší pro mě asi ta netopýří - ta mi naskočila do hlavy sama - ale stejně, jako by tam něco chybělo, pocit ... :) (přemýšlím, proč první - možná je v tom zneklidnění, co ještě přijde ... ale jo, vyvolalas pocit:)) fotka mě ruší, nevidím pak básničku, zakrývám si - ale stejně vím, že tam je

jsem šťoura:) vím

Jani, oni jsou nádherní, jako drahokamy, ale když se ve velkém hejnu ženou na třešně, jde z nich úzkost... a neuděláš nic. Děkuju za návštěvu:-))

Moc hezké jsou všechny, líbí se mně i fotka :-))) TIP

Hejna hejlů mně připomněla dávný nezapomenutelný zážitek z listopadové Třeboně. Zaujalo mě mnohohlasé ptačí jemné trylkování. Když jsem pátrala po jeho zdroji, uviděla jsem dub, jehož koruna byla doslova obsypána červenými jablíčky - bříšky hýů :-))).

Díky, Ivi:-)))

JÉÉÉÉ......já naopak otvírám očiska......krásné !!!.....i obrázek :-)..........*/***