Před odjezdem

Já surrealismus nezatracuji. Není totiž jeden surrealismus, jsou minimálně dva surrealismy : ten André Bretona a ten Salvadora Dalího. Dokonce právě o tomto problému mám nachystanou báseň.

Díky za radu. Souhlasím. Surrealismus bych ale úplně nezatracoval. Myslím, že je reakcí na objev nevědomí a objevy, které potom následovaly. O tom naši dávní předci neměli žádnou představu. Myslím si, že je potřeba při tvorbě tyto skutečnosti brát v úvahu. 

Jinak děkuji za všechny reakce. Možná nebudu odpovídat na každou zvlášť. 

Identiifikovala jsem tedy tu báseň poměrně správně. Proto se vracím k radě : pokus se představit si, které z tvých prožitků by mohly baviit čtenáře. Úplně zapomeň na "voné asociace".  To jsou nesmyslné plky, kterými surrealisté mátli veřejnost. Obraz nebo báseň musejí zapůsobit a to jde.

Milá Umbratico,

        díky. To, co zde popisuji je podvečer strávený na kolečkových bruslích, který se mi líbil. Napsal jsem tam, co ve mě vzbuzovaly jednotlivé věci, na které jsem narazil a co mi běželo hlavou. Každá "sloka" odpovídá uzlíku na kapesníku, který jsem si těžce zapamatovával, abych to udržel pro sebe a pro ostatní. Pokud bych si to psal jen do deníku, dávalo by mi to alespoň nějakou dobu smysl. Jsou tam i podvědomé vazby, které si třeba ani neuvědomuji. Čtenář toto vše nemá, jsou to pro něj osamělé ostrovy, ale zase v něm mohou vzbudit jakousi surrealistickou představu, která by vlastně měla korelovat s tím, co jsem prožíval (teď neberu v potaz jeho momentální situaci a podvědomí) a co jsem mu v dobrém chtěl zprostředkovat. Když se nad tím člověk zamyslí, není tak jednoduché zprostředkovat druhému, co se mu děje. Ženy jsou v tom mnohem lepší, nerezignují, často vystačí s realistickými obrazy: "měla fialové šaty". Muži končí na tom: "Bylo to dobré." 

   Jindy čtenář rád sáhne po tom, čemu se díky brilantním popisům dá dokonale rozumět (podle mě např. Dostojevský).

Ten volný sled prožitků, pocitů a popisů tak trošičku připomíná Apollinaira, respektive spíše jeho tvůrčí metodu, proto bych nerozsekávala báseň do malých kousků, ale nechávala bych celý text jednolitý. A taky bych dost přenýšlela nad tím, co může a co asi nebude rezonovat v duších čtenářů.

Ale za to volné vlání a povlávání tip.