Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seC-O-V-I-D(í)?
11. 09. 2020
5
5
305
Autor
Vopice
Toho dne si lehla naznak a čekala.
Až odšumí tráva. Až zetleje listí. Až odplují deště. Až zemře.
Ona. A s ní všechno.
Jenomže jenom na ležení naznak se neumírá.
Prý se umírá na covid.
Další den nečekala a vydala se nakazit. Covid je prý všude.
Bloumala hospodami, školami, poliklinikami. Všechny políbila.
Tak dlouho, jak jí jen dovolili.
Políbila stovky lidí a dělalo jí to šťastnou.
Nakazit se láskou je vznešená smrt.
Leží a čeká, až se objeví první příznaky.
Mezitím jí a zpívá si.
Někdy i vstane a začne tančit.
Protože lidské rty umí být tak měkké a poddajné.
Samota se v nich rozpouští jak staré nátěry v louhu.
Příznaky nepřichází. Jen lehký opar. Znaménko krásy.
5 názorů
Všechny políbila. Tak dlouho ... políbit se nedá moc dlouho :) myslím, že tadys ty dvě věty špatně postavila k sobě, že vyzní asi jinak, než by mělo. Ale moc fajn vyprávění.