Východisko ze všedních splínů

Východisko ze všedních splínů

Už bylo dost,

nablyštěnejch slov a činů,

i lež je východisko,

ze všedních splínů,

respekt je na nic,

když je člověk panic.

Bylo dost lásky,

když tváří se jak nenávist.

Převlečená lítost,

zakrývá realitu,

co snadno se promění v krutost.

Sjíždí lajnu dnes a denně,

káva už mu nepomůže,

když chce se mu spát.

Dokončí úkol,

společnosti na úkor,

odpuštěno mu nebude,

ani to, co zapomenuto jest.

Zase se probudí.