Povstává

Jsme jenom světla v hluboké noci

hoří nám maják tam uvnitř hrudi

a bliká tepem a svítí v srdci

a na tvé dlani tě ohněm studí.

Ležíme právě jak muž a jak žena

dvě stébla trávy co křížem jsou

nad propastí jak most položená

a z nýtů ticha a natřená tmou.

Kde končí cesta tam začíná jiná

jdi klidně první a dívej se vpřed

i tato chvíle je věčností vinná

teď z moře vteřin dne povstává břeh.

A modrý plamen pak olízne čajník

jako pes, který tě vítá, že jsi

zapíská v kuchyni tak jako parník

zaliješ kávu a spálíš si rty.