Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 442 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Kluk z nemocnice
datum / id10.10.2020 / 512131Vytisknout |
autorK3
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaKaždodenní
zobrazeno115x
počet tipů8
v oblíbených0x
Kluk z nemocnice
 
Nastoupil jsem do špitálu, abych absolvoval transplantaci ušního bubínku. Při sérii předoperačních vyšetření si se mnou doktoři celkem zahrávali, a tak mi zbývalo mezi jednotlivými úkony dost času i na čtení. Měl jsem s sebou soubor povídek od Bradburyho a mohlo to být celkem fajn. Nebýt toho kluka. Na pokoji nebylo takřka nikoho jiného slyšet než jeho skřehotavý, neobyčejně protivný hlas. Stále dokola žvanil o všem možném, pokoušel se o různé vtipy, kterým se ostatní smáli, ale mně lez příšerně na nervy. Ignoroval jsem ho, protože nesnáším lidi, kteří se rádi předvádějí a za každou cenu na sebe chtějí upozornit. Domníval jsem se, že tenhle, kdoví zda plnoletý, kluk se snaží něco dohnat; žvanil a žvanil a žvanil jako o závod. Jenom občas, když už nemohl, se na chvíli odmlčel, jako kdyby se sám zamýšlel nad tím, co to vykládá za nesmysly. Vzápětí v nich ale zase pokračoval.
„Toho mi byl čert dlužen,“ napadlo mě v duchu.
Vytušil, že ho nemám rád. Kolikrát se na mě při tom žvanění mimoděk podíval, jestli se směji i já, a určitě mu došlo, že je mi naprosto lhostejný.
Klid byl od něho hlavně při jídle. Nejspíš si ho rád vychutnával, i když se kolikrát nedalo jíst. Nimral se v něm pomalu jako já, když jsem byl malé dítě.
O to víc jsem s ním sám spěchal, abych se dostal co nejdřív zpět a mohl se alespoň na chvíli v klidu vrátit k rozečtené povídce.
Jednou v poledne jsem do jídelny odešel bez županu. Uvědomil jsem si to, až když k obědu přicházeli ostatní. Bylo to samozřejmě nevhodné, a tak jsem se pro něj vrátil...
Stál u mojí postele a prohlížel mou knihu. Když mě uviděl, rychle ji položil na místo, trochu zčervenal a docela slušně se omluvil.
„Promiňte, jen mě zajímalo, co čtete.“
To mi nijak nevadilo, byla to sice trochu drzost, ale omluvil se a to umím ocenit. Překvapil mě však tón jeho hlasu. Zněl jinak, než když vykládal ty hlouposti. Najednou bylo slyšet hlas zadumaného kluka. Všiml jsem si, že má na nočním stolku několik jiných knížek, o ty ale nejevil zájem.
Postřehl to.
„Nestačil bych je přečíst,“ řekl a já ho chápal. Na nějaké romány nebývá v nemocnici čas.
„Můžeš si ji půjčit,“ nabídl jsem mu.
„To bych rád. Jsou v ní krátké povídky.“
Sotva znatelně se pousmál. Zmínil se, jaký je čtenář. Kolik jich dřív doma přečetl a jaké by ještě rád stihl, načež se mu jaksi zastřel hlas a přestal mluvit.
Knížku jsem mu nechal a on mi půjčil ty své, abych si je alespoň prolistoval.
Najednou byl božský klid.
Do jedné jsem se pustil i já, ale nezaujala mě. Vzal jsem si tedy notes, že si budu něco psát, ale ani to mi nešlo. Snad tou operací.
Později, když už jsem ji měl za sebou a přivezli mě zpátky z pooperačního pokoje, abych druhý den nato po různých dodatečných prohlídkách opustil nemocnici, tam nebyl.
Uplynul den a já se chystal k odchodu. Jeho knihy jsem mu položil na noční stolek a čekal, až se objeví, abych si vzal tu svou. Ještě ji měl na posteli rozevřenou, jako kdyby si jenom někam odskočil. Docela mě zajímalo, jestli se mu líbí. Když se nevracel, vzal jsem si ji sám a zašel se na něj zeptat svého souseda.
„Ten už se odtud asi nedostane,“ řekl tiše. „Má už kolikátou operaci, ale doktoři to dokáží pouze zpomalit,“ mluvil rychle. „Pravděpodobně přijde o hlasivky. A nejhorší je, že to všechno ví a přitom dělá, že mu nic není.“
Jako by mě udeřil kladivem.
Poděkoval jsem, ale ještě dřív, než jsem zamířil k východu, vrátil jsem rozevřenou knížku zpět. Tam, odkud jsem ji vzal.
 
 
 
 



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

15.10.2020 14:01:30dát kritice tipK3

Přemku, dík za čtení a hodnocení.

14.10.2020 21:58:50dát kritice tiplastgasp

Mám několik zkušeností ze špitálů a zažil jsem dost podobných situací. U autora hodnotím velmi dobře vystiženou sevřenou atmosféru, pocity a náladu nemocničního pokoje. Konec příběhu má zrychlený děj a je dobře, že se vyhnul větší dramatičnosti. Bezva.

12.10.2020 09:33:39dát kritice tipK3

Máš pravdu, Thea, Tak to je. Děkuju za čtení.

11.10.2020 21:56:27dát kritice tipThea v tramvaji

Mám ráda tyhle názorové zvraty v životě člověka. Je to poučné pro příště :)

11.10.2020 17:50:56dát kritice tipK3

black, a já ti děkuju za čtení.

11.10.2020 17:45:57dát kritice tipblacksabbath

dočetla jsem......moc pěkně jsi se s námi o příběh podělil....*/********

11.10.2020 09:05:54dát kritice tipK3

Renato, asi máš pravdu i ty. To mi právě utkvělo v paměti, protože jsem si to tak taky myslel. Dík za čtení.

11.10.2020 09:00:201 tipů dát kritice tipK3

Irčo, dík za čtení. S kritickými výtkami souhlasím, Luzz má pravdu. S tou poslední větou jsem se dlouho rozmýšlel. Byla původně ještě delší. Nakonec jsem to zjednodušil takhle a nechal. Jinak jsem si to veskrz vymyslel. Ten protivný kluk tam ale byl, a nevěděl jsem, že je na tom tak špatně. Když jsem odcházel, byli jsme chvíli na pokoji sami a tak jsem s ním prohodil pár vět a zjistil, že je lepší než jsem si myslel.

11.10.2020 08:35:31dát kritice tipK3

Luzz, myslel jsem že tady totálně propadnu. Takže nakonec jsem rád jak to dopadlo. Co s T? To nechám ta tobě. Ty víš přece nejlíp jak se rozhodnout. Dík za čtení.

11.10.2020 07:50:101 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Příběhy odpozorované ze života jsou vždycky nejlepší. Možná si to tím žvaněním chtěl užít, než o hlasivky přijde definitivně. Asi bych taky skončila tou rozevřenou knížkou. Čtenář si domyslí. příběh mě moc zaujal.

10.10.2020 23:55:121 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, oceňuji tenhle osobní příběh, vítám, když je autor v dílku schopen sebereflexe.

Poslední věta by tam podle mého nemusela už být, ten protimluv ve větě s jídlem také. Možná by květnatější jazyk dílku opravdu prospěl, jak poznamenává Luzz. Jinak pěkné. 

10.10.2020 21:36:281 tipů dát kritice tipLuzz

není to špatný. i když člověk tak nějak od prvních řádků ví, že ten kluk asi nedopadne dobře. začátek je trochu krkolomný a místy zbytečně doslovný... a občas jako by sis odporoval - třeba scéna s jídlem - "Nejspíš si ho rád vychutnával, i když se kolikrát nedalo jíst. Nimral se v něm pomalu jako já, když jsem byl malé dítě." - ono si lze něco vychutnávat a zároveň se v tom nimrat? nevim, no. naopak konec mi připadne trochu uspěchaný, příliš heslovitý.

ale celkově oceňuju, že jsi nesklouzl k nějakým srdceryvným scénám (téma vybízí)... mám ti dát tip? anebo si ho mám narvat do špic?



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.