Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 443 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Iluze
datum / id17.10.2020 / 512419Vytisknout |
autorOzzozorba
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno59x
počet tipů2
v oblíbených0x
Iluze

Byla kdysi jedna řeka. Ryby se v ní rodily i umíraly, vrby tam smáčely své kořeny a kachny se čvachtaly. I žáby a vážky se radovaly, jen břehy řeky byly smutné.

Milovaly se, ale oddělovala je řeka. Dívaly se na sebe, ale nemohly se obejmout. Společně naříkaly nad nepříznivým osudem a posílaly si po rybách milostná psaní.  

Pojďme se podívat na jedno takové psaní:

Má lásko,
dnes jsem se probudil a dlouze se díval na tvé krásné šaty. Žlutá ti opravdu sluší. A když od tebe zavane větřík, cítím omamnou vůni. Ach kdyby jen voda zmizela a já tě má milovaná polovičko, mohl zulíbat. Jestli je sedm nebí, pak byl bych určitě v tom sedmém. Brzy mi napiš.

Tvůj milovaný břeh

Další dopis:

Můj milovaný,
mám trochu obavu, protože jsem včera viděla, jak ti řeka ukradla kus tvého břehu a teď jsi ke mně ještě dále. Proč je řeka tak zlomyslná. Proč nám nemůže dopřát vzájemné setkání. Ach lásko, čekám na tvé psaní.
Tvůj milovaný břeh

Kdyby ryby uměly číst a byly nezdvořilé natolik, že by si psaníčka přečetla, určitě by se rozzlobily. Vždyť řeka jim dává život. Je náručí, ve které si hrají. Láska přece nemůže být tak krutá, aby dva spasila a všechny ostatní tím zničila.

Tak plynul rok po roce, až jednoho léta přišlo období velkého sucha. Řeka ztrácela na síle a pomalu se zmenšovala. Ryby umíraly, vrby schly a ptáci odlétali do jiných krajin. A jednoho dne přestala téci. I těch pár kaluží co v ní zbývalo, se vypařilo.

Břehy oněměly úžasem a uvědomily si, že nebyly nikdy opravdu od sebe odděleny, že jsou stvořeny z jednoho kusu těla. Jen řeka je zdánlivě od sebe oddělila. Vždyť se po celou tu věčnost co žily, už dávno objímaly.

Po vydatných deštích se řeka nadechla k novému růstu. Objevily se ryby, žáby po sobě kuňkaly a ptáci cvrlikali a břehy dýchaly jako jeden. Už věděly, že jsou spojeny něčím silnějším a trvalejším.

Od té doby držely řeku mezi sebou jako klenot, který jim dává smysl.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

19.10.2020 09:02:081 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Každý může milovat. I dva břehy. To, že se břehy milují, je pohádkové. A na úrovni pohádky jsou i jejich dopisy. Milé dílko.

18.10.2020 09:08:58dát kritice tipOzzozorba

Goro, vím, že to myslíš dobře, ale proč by si břehy nemohly posílat milostné dopisy po rybách. Planeta Země se točí kolem Slunce a celá Sluneční soustava je zasazena do jedním z tisíců ramen Mléčné dráhy. Není to pohádka? Logická mysl nic nezmůže. Nemá na to. 

17.10.2020 22:50:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Teba už ta filosofie dočista pohltila... navrhuji - břehy po sobě pokukují a místo psaníček si po vodě posílají myšlenky...

17.10.2020 22:46:21dát kritice tipOzzozorba

Co je pro někoho odporné, pro žábu je pamlskem. 

17.10.2020 22:39:20dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Myšlenky fajn, Ozzo, řeka spojující řeku, proč ne, ty dopisy mi to nějak kazí... nešlo by to bez nich?

17.10.2020 22:07:05dát kritice tipMajaks

jako ono je to hezký

jen škoda že je to takovej nesmysl



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.