Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProcházka
11. 05. 2002
3
0
1739
Autor
Seregil
Každý se procházíme, za světla, za tmy, za slunce, za deště ... a co ještě?
Jen tak slunce svítí
Já procházím však tmou
Když nebe se zachmuří
A déšť padá
Já procitám
V dešti hledám
Ztracenou víru v sama sebe
Raduji se z kapek
I kapka naděje
Jde tam kam vítr spěje
Po dešti sedím
Usmívám se
Vím že naděje neumřela
Jsem to ale popleta, nejde samozřejmě o mou báseň Předčasná smrt, ale o báseň Dočasná smrt. Pletou se mi jen s oblibou názvy mých básní.
Ach jo, proč tady u tohoto autora zase všechno za mne řekli ostatní. I moje je víra největší v naději. Seberte mi naději a přestanu žít. Poslední sloka mne nejvíce oslovila.
PS: Koneckonců, když si tak vzpomínám, tak o ztrátě naděje je má báseň Předčasná smrt.
studanko,
vystihla jsi me dojmy a pocity podstatne lepe nej slovy ktera napadala me
*
Ríká se, že naděje umírá poslední.Myslím, že neumírá nikdy.Jsou v ní slzy i radost.Naděje je jako duha.
naděje neumřela, páč se ani nenarodila...je zlá a ukrutná, jako Mrazík, taky nechal zmrznout ptáčka :o(