Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nejde

29. 10. 2020
4
2
237
Autor
MAJKL65

Dívám se do listí ve větvích stromů

zkroucené jsou, jako budou mé ruce

domovník odmyká u vchodu domů

o světlo žebrá v nás podzimní slunce.

 

Vejít i odejít chce se mi zároveň

stoupat zas schodištěm kruhem jak dřív

do bytu vpadnout jak ticha tvá povodeň

a být tvůj života cosi jak div.

 

Zapálit srdce tvé pohledem jediným

společně nad ním si dlaně jen hřát

smířit se s ránem tak rezavě šedivým

že barev objetí budem si přát.

 

A mlha jak anděl stále však padá

mizí vše v hlubinách i cesta má

půjdu však v paměti až kam jen sahá

najde nás v pokoji toho dne tma.


2 názory

Krásne! ...

Zapálit srdce tvé pohledem jediným

společně nad ním si dlaně jen hřát...    /****


moc se mi líbí....vypichuji..."o světlo žebrá v nás podzimní slunce".....*/*****


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru