Příteli

Příteli

A oheň všechno spálí,
neptá se koho a proč.
My dva jako malí,
stojíme na konci společných cest,
neboj se a skoč.

Příteli z páté cenové,
naše sklenky dávno vymyl čas.
Zas se na sebe budeme tvářit jak dva idiotové
a ta druhá v rohu, brzo bude jedním z nás.

My dva jsme přece byli stejní,
měli jsme stejné plány, voskovky i ústa k napití.
Byly jsme stejně k budoucnosti nelhostejní
tam kde jsem býval já, býval jsi i ty.

Možná proto líto mi je,
našich duší, marných, zbytečných k proclení.
Že už jeden druhému do sklínek nenalijem
a tyhle verš stěží oceníš.

Všechny ty slova o tom, co nás posílí,
nad další prázdnou lahví jenom rozbrečí.
Slzy si utřeme do rukávů od stejných košilí
a těch sprostých slov, co nám pak přijde do řeči.

A oheň všechn spálí,
neptá se koho a proč.
My dva jako malí,
stojíme na konci společných cest,
tak neboj se a skoč..