Vražda

Vražda

Nerozumím tomu

Šedesát a pět kilo plných nenávisti, pohrdání

plazící se po zemi

otrhává stonky trávy

zanechává sliz

jak může vlastní krvi

do očí vpálit bludy

o potopě a konci světa

o myšlení a jazyku

jakoby nevlastní...

pokřivená ústa

snědla jabko z Ráje

nenávidí všechno kolem

rouhá se a spíná k nebi

popálené ruce

křikem vlastním

svolal kafky jedním dechem

aby také mohly se mi smát

posedávaj kolem

na dávno mrtvých větvích

hlasy prudké

z konce světa

nechce se mi slyšet

bolest mžourá pod kotníky

čeká, čeká pode dveřmi, za okny

poslední sloka

konec mě vítá

jednou dojde i na Tebe

Už se nevracej!

Den svítá...