Křídýlka

Nevytýkejte mě prosím pravopis, přechodníky a zpřežky a nevím co ještě. Díky.

 

Tak s něhou vlastní svému já,

s odleskem stříbřitých vlasů,

s odstínem pampelišek a křidýlek včel,

sním ve třpytivé kráse onoho jasu…..

 

V hlubinách hnědi očí a řas,

vracejíc prázdné číše,

našel jsem tolik krás,

že ani paprsky, nemohou být výše…

 

S Tebou,

jejíž jméno nikdy nepoznal,

ani ten nejkrásnější koncert……

s Tebou,

jenž při pohledu slunce bledne závistí

a schovává své vrásky,

s Tebou,

jak prázdné a nicotné,

jsou všechny velké lásky….

 

Pro Tebe,

jenž dechem dotýkáš se listů květin,

zvedajíce pro potěchu….

s Tebou,

jenž voníš přírodou, sluncem, ovocem a vodou……..

 

Smutná,

když chladem láska se zalyká,

veselá,

když třeba je si hrát,

milá,

když lásce hrozí mraky,

unylá,

když plačtivé jako myje Ti tvář,

palčivá,

když bolestí srdce pohrdá,

nedočkavá,

tušíce polibek na vlasy,

mámivá,

když nepřichází ani ten,

zasněná,

když vzdává se slunci a dešti,

čekajíc balzám života,

topící se v hloubce urousané trávy…..

 

Kdykoli,

svoji sílu dává znát…..

 

 

 

Šeptajíc,

do korun stromů a květů šeříku,

l á s k o,

prosté, jedinké, nic víc……

nic víc než neskrývané štěstí,

umocňujíc touhu dalších setkání……

 

Mám Tě r á d,

ačkoli vím,

že nikoli více

nežli Tebe slunce……..

 

S jistotou duše,

škrtám zbylé……………………………..

---