Na silnici no. 19

Na silnici číslo devatenáct

je pár hospůdek, kam rád chodím jíst.

posadim se za stůl, šáhnu pro jídelák,

nasadím brejle a začnu v něm číst.

Takový čtení mně hrozně moc baví,

dobře se najíst, to prej je zdravý

a to se nevochodí, ani to neunaví.

S nudlema vývárek z hovězí voháňky,

chvíli se zdržim, venku jsou přeháňky.

škvarkový knedlíky, kančí a šípková,

líp nežli tady se před deštěm neschovám.

A nebo s bramborem filátko z kapříka,

hraju si s příborem, čas pěkně utíká.

Na víně dušená loupaná plec

a k tomu šťouchačky, no to je věc.

Ať už jedu domu, směrem na jih,

nebo valim směr na vysočinu,

přemejšlim kde nejspíš zastavim se

a kde v poklidu si odpočinu.

Tam kde příbory cinkaj vo talíř cinky, cinky

a kde se nabaštim, jak doma u maminky,

na to se vážně těšim, to řikám na rovinu.

Svíčková, dršťková, paštika, ragout,

život je krásný a veliký degu.

Kremrole, créme brûlée, lívance, šišky,

hovězí burger a gulášek z kližky,

Domácí limča a espreso káva,

no prostě dobrá a vydatná strava.

Já si chci vyjíst to svoje menu,

jinak by život, neměl žádnou cenu...