Hledej!

Každý den přemýšlím, proč (tu) jsem? Rozhlížím se kolem sebe a sleduji masy lidí chodící v kruhu. Co je drží naživu? Setrvačnost... nebo ne? Co ostatní dělá šťastné a proč, proč to do prdele taky nevidím? Oslepla jsem?

Jsem špatná, že mi to nestačí? Máš školu, máš dobrou práci, pořídíš si dům, auto, děti... K čemu? K čemu mi to asi tak bude. Udělá mě to šťastnou? To asi ne. Jsi divná... Ne nejsem. To vy. Neustále se plácáte v kruhu všedního života, množíte se a odkazujete tím další duše k utrpení vlastního bytí. Proč... proč se nezastavíte! Vždyť je to šílenství... 

Hledej! Hledej to, co tě tu drží, to proč nevystupuješ...

opětovaný úsměv

vůně kávy

teplo cizího těla

Je to dost? Hledej dál! Musíš! Nebo ne?

lesk v očích

vůně zimy

kaštany

Co? Kaštany? Jsem blázen. Dozajista.

východ měsíce

oheň

hudba

tma... zase jen tma.

Ne... nesmím uklouznout. Tma není špatná, když budu dostatečně dlouho hledat, najdu své pevné místo, kde si můžu alespoň chvíli odpočinout, než se budu chtít vydat dál, nebo se vrhnout přímo do propasti... vystoupit z kruhu.