Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Labyrint

14. 05. 2002
5
0
1858
Autor
Gorgona

Labyrint

            Bloudili jsme spolu a toužili objevit cestu z labyrintu. Na studených balvanech oslizlých řasou jsme se pokoušeli vyluštit tajemné ornamenty, které byly kdysi vyryty do tvrdého kamene. Nedokázali jsme odhalit jejich smysl. Tehdy jsme jim možná ani nechtěli porozumět. Svou nekonečnou žízeň jsem chtěla uhasit vodou, která kdysi tryskala ze starobylých fontán vystavěných v neznámém stylu. Chrliče jsou však beznadějně suché. V úzkých ponurých uličkách páchnoucích zatuchlinou a rozkladem se občas jen mihnul stín. Běželi jsme po rozpadající se zemi, abychom našli člověka, kterému ta silueta temna patřila. Člověka? Nevím. Ale jen pusto a prázdno jsme viděli v uličkách toho šíleného bludiště. Proklínala jsem den, kdy jsem vstoupila do té kruté pasti. Tento rébus je příliš složitý a ty záhadné ornamenty jsme vídali na své pouti několikrát. Teprve později jsme se uvědomili, že v celém labyrintu se vyskytuje každý ornament pouze jednou, jen my se na stejném místě ocitáme už poněkolikáté. Rozhodli jsme se, že nahlédneme do středu labyrintu. Nebylo složité objevit cestu. A tam...tam je hluboká propast. No, řekněme bezedná. A v tomto momentu se před námi ukazuje možnost volby. Buď na tom chatrném kraji, zjemnělém slizem z řas, uklouzneme a spadneme do té nekončící díry smrti. A nebo můžeme tu jámu přeskočit. A opět máme dvě možnosti - přeskočíme nebo...nebo zmizíme v nenávratnu. A ještě jedna možnost existuje - cesta zpátky. Nikdy, nikdy se nevracej! Nikdy se neotáčej! Vzpomeň na Lotovu ženu! A...a nezapomeň! A možná proto jsme přeskočili. Zachytili jsme se na samém okraji propasti. Na tom zázračném kameni jsem opět zahlédla nám známý ornament, ale najednou, najednou byl jiný, a tak jasný, jednoduchý a já vykřikla: "Cesta z labyrintu nevede!" A náhle začalo svítit slunce a ty kamenné zdi rozkvetly, uličky se naplnily vůní květin a vyschlé fontány vesele stříkaly průzračnou křišťálovou vodu a ptáci zpívali štěstím a motýli kolem nás poletovali. A i stíny dostaly tvář. Procházeli jsme spolu tou rajskou zahradou - JÁ A MOJE NADĚJE


Merle
21. 06. 2002
Dát tip
slabá alegorie a se na konci změnila na dobrej nápad... máš kvalitní konce a to mám rád

JRR
25. 05. 2002
Dát tip
Pomooooc, já se tý masy textu bojim!!!

Seregil
15. 05. 2002
Dát tip
Moc pěkný... Je to dávno, ale naději - tu jsem ještě nepohřbil..*)

No toto... *

Čmelák
14. 05. 2002
Dát tip
Velmi zaujalo, velmi působivé - TIP

Adams
14. 05. 2002
Dát tip
Moc dobrý...něco mi to připomíná (asi mě samotného před dvěma lety-))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru