Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Nedělní chvíle
datum / id25.12.2020 / 515110Vytisknout |
autorannnie
kategorieVolné veršeDalší dílo autora
zobrazeno338x
počet tipů13
v oblíbených0x
Nedělní chvíle

 

Nedělní chvíle (po snídani) Neděle 15.1.2017, Matylda


Pod oknem bílá zahrada

jiskří v lednovém slunci

vítr

jemně hladí větve borovic

a na stole

svíčka

vydá poslední

dlouhý

vzdech

a zhasne.



Ach...

Odejít

jednou

taky

tak...

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

27.12.2020 12:39:06dát kritice tipannnie

Milý Safiáne, přesně: tady nejde o smrt, ale způsob umírání. Děkuju za pochopení a za "obhajobu" - to ovšem myslím opravdu s velkou nadsázkou. Ve všech komentářích nacházím důležitý připomínky a moc si jich vážím a doufám, že mi pomůžou trochu od mých textů odhlídnout, to je moc cenný. Jsem zvědavá na tvý další věci. Pá a.

27.12.2020 02:13:52dát kritice tipSafián

Ve věci sentimentu v poezii souhlasím s názorem A2. Vztah k němu odlišuje nejen básnické školy, ale i celé epochy. Názor na samu báseň mám jiný. Básnířka v ní nahlíží neodvratný závěr života, ale to, co jí ve skutečnosti zajímá, není smrt sama, ale způsob umírání.  Přání nalplnit svůj život a zhasnout jako svíce, to jest plynule, bez trápení, dobře nebo dokonce šťastně (dnešní představa se v tom liší od dřívějších - dobrou smrtí bylo kdysi pomalé umírání umožňující smíření s Bohem i lidmi), bychom mohli považovat za jakousi obdobu modlitby. Na první pohled se zdá, že by báseň naplnila  představu i bez třetího, čtvrtého a posledního verše první strofy. Bez posledniho určitě, ale druhý a třetí si spolu s prvními dvěma můžeme představit jako jakýsi světelný, laskavý obraz konce života (zima). Z mého pohledu tedy báseň sentimentální není. Mně se jeví jako abstraktní myšlenka oblečená do odpovídajících (i citově) obrazů. Navíc pracuje, pro někoho možná málo průbojně nebo dokonce nepřijatelně, s kouzlem zřejmého.

25.12.2020 20:15:41dát kritice tipannnie

Hmmm... Někdy důchod, někdy bardö.

Líběj se mi některý tvý haiku!

25.12.2020 19:27:34dát kritice tipPavelK

Neděle je takový důchod týdne.

:-)

 

 

25.12.2020 19:10:33dát kritice tipannnie

A2:

Hmmm... Díky, musím to promyslet... Uvidíme příště...

A k tomu věku: pochopila jsem, že tady si všichni tykaj, tak jsem se tak vřadila. Tak snad je to o.k.???

 

 

25.12.2020 18:36:18dát kritice tipa2a2a

Milá annie, docela jsi mi polichotila. Kdybych měl být o něco mladší než ty, pak tobě by ve vaších místních novinách museli každý rok přát k narozeninám. V ostravě tak činí všem, kdo mají 80 avíc.

K sentimentu. Je to na dlouhou diskusi a není málo těch, možná i většina, zvláště z mladších čtenářů, kteří v něm v básních spatřují citové vydírání nebo nedostatek schopností opsat je nevtíravě a nenápadně. Sentiment, nostalgie jsou nejen nedílnou součástí našeho prožívání a ještě častěji inspirací. Do básní patří. Jde spíše o to, zda ho vytrubovat v celé šíři, nebo ho jen naznačit a ještě lépe skrýt do nějakého obrazu či metafory.

Konkrítně v této tvé básničce. Nejprve si povzdychneš se svíčkou a pak vzdech opakuješ dokonce dvakrát ....ach... a ...odejít jednou tak. Já jsem tě osekal na dřeň a spojil stejné vyznění v jedno. ...zhasne svíčka... a ...jednou..., přičemž z toho spojení plynou asociace. Co jednou, když zhasne svíčka.  A nabízí se víc možností než jen umřít. Např. Než svíčka zhasne, ještě bych měl něco udělat, nebo ...co když nezanechám nic. Umřít je jenom biologický okamžik.

25.12.2020 17:42:34dát kritice tipannnie

a2,

tohle je pro mě důležitá připomínka, jen si nejsem úplně jistá, jestli ji dobře chápu. Cítíš tam moc sentimentu nebo formální nedostatky nebo obojí? S těma emocema mám dost potíže, ne že bych je nechtěla cejtit a malovat do svejch básní, ale nechci čtenáře donekonečna unavovat fňukáním... Budu ráda, pokud mi k tomu ještě něco dodáš. Pokud jde o formu, tak moje texty jsou často takový skizzy, proto tolik detailů. To není obhajoba, jen vysvětlení.

Ta tvoje variace je dobrá, líbí se mi, ovšem posouvá ten závěr od obav z umírání (mých) k smířený jistotě konce (tvý). Tipuju, že jsi o něco mladší než já :)

Díky moc, annnie

 

25.12.2020 16:23:30dát kritice tipDagmaram

Je to ok :-)

25.12.2020 15:26:29dát kritice tipa2a2a

Tady je ten sentiment podle mne formálně nezvládnutý, ale ne protivný.

 

Pod oknem bílá zahrada

vítr

na stole svíčka zhasne.

 

Jednou...

25.12.2020 12:54:42dát kritice tipannnie

Těžko si nevšimnout... Ale já si z toho zas tak moc nedělám. Obvykle si to přeberu jako že někde se možná najdou mí pražané, co mi rozumějí - a kdyby ne, napíšu tklivou báseň s názvem Nepochopena

25.12.2020 12:51:44dát kritice tipNorsko 1

Obavy jsou na místě. Bývám nesmiřitelný

25.12.2020 12:46:33dát kritice tipannnie

Naštěstí mi do snu nevstoupila :)

Ráda čtu tvoje kritiky k básním dalších autorů, občas si přitom říkám: jen až se jednou pustí do mě...

25.12.2020 12:41:35dát kritice tipNorsko 1

Svíčku ve snu zhasínat viděti, dlouhý život značí



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor