Dopis

Prostředníkovi Boha

Ježíši Nazaretskému.

K doručení 24. prosince – pro oblast Evropa

Vážený,

Píšu vlastně Vašemu a snad i mému otci. Jsem básník, a tak mi jistě bude prominuta tato troufalost, i když rád bych řekl, že to vlastně jako troufalost ani necítím.

Chápu, že být mistrem všeho je těžké, zvláště když si všichni stále velmi stěžují, ale Vy přece znáte mentalitu lidí a také, mimochodem někdy opravdu bývá na co.

Vím dobře, o čem nyní píšu. Jsem totiž prokletý básník, jenž stále doufá, že najde cestu k Vám, a stihne to do té dané chvíle...

Proč?

Prostě si chci pokecat. A navíc, jsem na Vás docela zvědavý, protože už tak trochu chápu, jak těžké je dát políček a přitom neuhodit svého učně do tváře. To dokážou jen opravdoví Mistři – totiž jde o to kdy, v jaké chvíli! Tak jako dokážou hledat a také najít pravdu ve slovech; ne jak se komu hodí, ale s láskou a moudrostí. Avšak, nezdá se Vám, že si ti lidé Vámi stvoření a na Vámi stvořené Zemi, čím dál více dělají co chtějí?    I když přijde mi, že už někdy ani neví, co to chtěli dělat původně. Že jste jim dal svobodu a vůli?

Slyšel jsem, že jste toho jednou, možná vlastně už vícekrát litoval. Jak mi vysvětlíte například tu potopu a nakonec i ten výběr? A vůbec, ... jak mi osvětlíte ten vesmír, chvíli se rozpíná, chvíli se smršťuje. Snad si jen nepohráváte se svými výtvory…

Pokud ano, protestuji, mám přece jen to lidstvo vcelku rád, a když ne lidstvo, tak sebe a nechci tu být sám! Dal jste jim přece vůli, a tak ve své pohodlnosti si vynalézají, co chtějí. Občas úplné blbosti, ale většinou (to byste mohl aspoň trochu uznat), to není tak špatné s jejich znalostmi, víte?!

Stejně je toho hodně na vysvětlení a tak doufám, že až k Vám, ...tedy až jednou ... dojdu – pokecáme.

Protože se říká, že bych Vám mohl říci nějaké své přání, měl bych jedno, přece jen. Mám jich vlastně spoustu, ale tohle je opravdu důležité – prosím, do té doby, než si já    a mí kamarádi přijdeme s Vámi pokecat – NENIČTE LIDSTVO, a raději se nám snažte aspoň trochu pomoci. Myslím, že to přece jen budeme asi potřebovat. Třeba nám to všechno dojde včas a budete mít možnost na nás být i trošku hrdý.

Díky.

S úctou Váš Básník.