Nejvyšší forma života?

„Chlapče,“ usmívala se stará žena bezelstně na chlapce, který chtěl pomáhat a chránit.  
„V Holandsku dávají marihuanu na předpis pro lidi s Alzheimerem, protože se zjistilo, že jim to v hlavě sem tam něco rozsvítí. I když jeden náš psycholog to nedoporučuje, protože se na to prej může získat návyk. Hahaha! V sedmdesáti.“
„Vy jste nevěděla, že tím porušujete zákon?“
„Zákon? A to si jako myslíte, že jsem se chtěla zkouřit a pak jít vyloupit lékárnu? Mně je 75let. Ani jsem nechtěla jít na technoprdy, či jak tomu vnučka říká.“
„Ale zákon...“
„Tak mě zavřete! Slyšela jsem, že v kriminále je víc drog než venku. Tak já už to tam doklepu. Stejně už moc nechodím ven. A sem tam na dvůr mě musí pustit, abych si užila sluníčka.“
„Ale zákon...“
„To už tady byl i pan farář, hošíku, ale já se nebudu nikomu zpovídat. Jestli potřebuje Bůh prostředníka, tak může být jen těžko vševědoucí. A jestli potřebuje prostředníka člověk, tak jaká je jeho víra?“ zasmála se a vystrčila prostředník.