Kterak se státi géniem

Mnoho mladých nadějných bardů na Písmáku pošilhává po kariéře umělce. Brání jim v tom ovšem maličkost, naprostá absence talentu. Moji milí mladí přátelé, nevěšte hlavu (snad tento článek vyjde dřív, než to někdo doopravdy udělá), mám pro vás řešení. Kašlete na píli, nadšení a talent, to je pro nuly, lepší je být rovnou nadčasovým géniem. A v tomhle vám můžu pomoct.

Génius se pozná především podle toho, jak vypadá na veřejnosti. V žádném případě nesmíte nosit rifle a tričko, podle toho poznáte nýmanda. Pončo ze staré záclony a natržené legíny jsou pro muže to pravé, ženy nechť naopak oblékají maskáče a v uchu mají náušnici s lebkou. Také chování je důležité. Nikdy nesmíte manuálně pracovat a vždy o sobě mluvte ve třetí osobě. Afektované výkřiky také nikdy nezaškodí a občas je dobré se v klubu zfetovat rozdrcenou školní křídou.

No a co s tou tvorbou? Tak to je na tom to nejlepší. Nejprve zredukujte své básně na minimum, dva řádky zcela postačí. Dále je naprosto nezbytné opustit rým, ten by vás srazil zpět mezi průměráky. Taktéž smysl to nesmí dávat vůbec žádný (na to si dávejte extra bacha), běžný čtenář pak nedokáže rozklíčovat, co jste mu vlastně chtěli sdělit, a za génia vás začne považovat automaticky. Tak to je asi pro začátek všechno.

No, ale jak se prodírám zdejší Písmáckou tvorbou, zdá se mi, že tento návod už tady někteří umělci aplikují. Dokonce se mi zdá, jako by jich byla většina. Bože, skoro všichni! Tak to se tedy omlouvám, že vám radím takové základní banality a přeji do další tvorby mnoho úspěchů.