Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

POČÁTEK

25. 02. 2021
0
0
171
Autor
Rendlík 1

Propadám se do jámy lvové.
Sním sny mrtvých faraónů.
Jsem jen střípek do té mozaiky
Dovtípil se vtipálek, vystřelen
byl do dálek. Ukradený konec
začátků, tam a zpět zase pozpátku.

Zním hlasem řvoucích umlčených.
Nejsem bdělý, střely letí utržené
ze řetězu. Vstánu ráno v noci na
postel upadnu. To je ten život celý,
típli o mne cigaretu Co to má být
zjisti si to. Odklepnuté poslední
kolo tanců a on padá na zem jako
blázen, tak nevyhnutelně blaze.

Zas jsem tady nebo zde, znám
tu cestu do zahrady rozkoše.
Stojí tam celý rozklepaný, nahý.
Zuby cvakající jistou melodii, hnijící.
Znáš už konec, kdy zazvoní ten zvonec.
Bude tma a zakryje vše zdechlé.
Nepěkné a vleklé, tak už chcípni zmrde.
Kdy to bude, dokud máš ještě celý ksicht.
Za pačesy smrt si chyť a buď první na porážce.
Srážce s tou divnou paní beze svaloviny.
Kosti o sebe klepají, tak ji poznáš, vzkaž ji...

 

 

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru