Na Písmáku publikuje 52 tisíc autorů, 469 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

UDĚLALO BÁC
datum / id07.03.2021 / 517991Vytisknout |
autorJá Lucie píšu...
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaKaždodenní
sbírkaJE TO JAKO KDYBY SE TI CHTĚLO NA ZÁCHOD, potřebuješ to ze sebe dostat ven,
zobrazeno675x
počet tipů10
v oblíbených0x
Prolog

Má osmá povídka z knihy JE TO JAKO KDYBY SE TI CHTĚLO NA ZÁCHOD, potřebuješ to ze sebe dostat ven.

UDĚLALO BÁC

UDĚLALO BÁC                             

Žila byla jedna krásná pestrobarevná slepice. Už od svého narození bydlela ve svém kurníku v chovu KUŘICE s. r. o. poblíž Žďárských vrchů. Jako každý den, když uviděla paprsky sluníčka, zachtělo se jí snášet do jejího snůškového hnízda. Ale ani ona sama netušila, co vlastně snese. Potom jako pokaždé přišla paní, která měla na sobě světle modré lacláče a na hlavě zavázaný červený šátek do uzlíku. V rukou držela vystlanou ošatku senem. Natáhla ruku a pořádně se pod slepici podívala, aby zjistila, kolik jich dneska snesla. Vzala je všechny, co viděla. 

Noc byla chladnější než kdy předtím. To jim ale vůbec nevadilo, protože už od narození byla zvyklá na trošku větší zimu a převalování na páse. Hned ráno je statní pánové sebrali a dali do proložek o 10 nebo 30 ks. Pak je už jen odvezli do velkoobchodů a supermarketů, jak to bylo zvykem. Tam se občas stávalo, že někomu nějaké spadlo. A to potom jeho život doslova skončil. Ale co když některé přežije i takový pád jako byl tento?

Jak šel den za dnem, jedno z nich už nebylo v žádném obchodě. Ocitlo se právě tady:  

Bydlelo hned nad zažloutlým mrazákem v lednici. Ta byla celá posetá magnetkami a různými fotkami. Vždy, když se od ní otevřely dveře, bylo vidět hned v druhé poličce. Každé tam ale mělo své místečko, nikdo se tam prostě nemačkal. Ale kdo nebo co?

Úplně vlevo si tam hověla, sice bez podestýlky, neobvyklá holka Šanty. Ona byla vlastně surovina, kterou používá doma naprosto každý. I když si někdo myslí, že neumí vařit, tak ji určitě ve své domácnosti má. Byla ale obyčejné vejce jakosti A, které nemělo na sobě ani jednu malinkatou skvrnu. Bylo béžové, ale ne hnědé, protože to by jinak nebyla ona. Poslání každého vajíčka bylo vydržet do té doby, než mu někdo rozmíchá nebo rozbije jeho srdce. Ano, žloutek. Proto se nikdo z nich nijak nehýbal. Teda jen když to někdo z jejich nového domova udělal sám. Spotřeba vejce byla tak do týdne. Většinou to bylo proto, protože to nikdo z lidí nevydržel sníst později.

Šanty tam byla ale spokojená. Jako vajíčku jí tam vůbec nic nechybělo. Měla i pár přátel. Nejraději měla Hilu. Možná to bylo jen kvůli k tomu, že byla hned vedle ní a nikoho jiného doposud neznala. Byla čistě bílá a ani jedinou skvrnku na sobě neměla. Je ale pravda, že znala ještě někoho. Věděla jen, že se jmenoval Marty, nic  jiného. Trošku jí to štvalo, protože ho nikdy nepoznala. Měl totiž místo až vedle Hily, proto tam Šanty nikdy nedohlédla. To, že znala jeho jméno, bylo jen díky Hile. „To víš… On je celý bílý jako já. Ale na vršku má tak krásný kousek peříčka - ještě od slepičky. Kdybys ho viděla...” rozplývala se Hila. Šanty to bylo líto, že ho nemůže poznat ani spatřit. „Ono se to jednou změní. Já v to víc než věřím.” říkala Hile. Bylo to vlastně jediné, co jí tam vadilo. Jinak měla všechno, co potřebovala. Pobývala tam, kde měla svoji chladnou teplotu, na kterou byla zvyklá. Měla i kamarády, teda v rámci možností. Také vejce byla zvláštní právě v tom, že nikdy, ale doopravdy nikdy, nepomyslela na jídlo. A proto za žádnou cenu, ani Šanty, neměla hlad. Prostě bezproblémová potravina.

Ale přece jen tu bylo ještě něco, z čeho nebyla nikdy nadšená. Všechny členy její rodiny vždycky jen slyšela z povzdálí lednice. Byla sice pravda, že když šel někdy náhodou někdo z nich do ledničky, viděla ho jen na okamžik. Podle toho, co daly s Hily dohromady, zjistily, že jejich rodina má dvě děti, které zavítají do lednice tak desetkrát do dne, rovněž tak i jejich táta. Máma tam však chodí mnohem častěji, proto se to už ani nesnažily počítat. Každý z nich se na tuto chvíli, když měl někdo z nich přijít pro něco dobrého, moc těšil. Všechna vajíčka by se bála, že si vybere právě jeho. 

Vejce byla také neobyčejná tím, že si uměla vážit každého dne, protože si byla vědoma, že nikdy neví, jak dlouho budou moct zůstat tam, kde jsou zvyklí. Brala v potaz, že se buď zkazí, nebo je někdo spotřebuje. Tak jak vlastně tráví dny?

Asi druhý den po koupi:

Do lednice krásně foukal studený vzduch, ale přesto Šanty nikdy nevěděla, jestli je den nebo noc. Tak se řídila jen tím, kdy se jí chtělo spát. Vždy, když se ze spánku probrala, čekala, až se vyspí i Hily. To občas trvalo dost dlouho, proto se jí ptala: „Hily? No tak, Hily? Spíš?” 

„Mmm, ne!” odpověděla jí rozespale. Ještě Hily ani neviděla na oči a už podávala Šanty zprávy, co se nového děje u Martyho. „On tak přenádherně spí. A jak odfukuje…” líčila jí dopodrobna. 

„Prosím Tě Hily, ty jsi zase užvaněná jako papoušek!” řekla jí.

„Já jsem prosím pěkně vejce!” zasmála se. 

Najednou všechna vajíčka uslyšela: „Julčo, když máš hlad, tak si běž vzít něco do ledničky. Já ti teď nic vařit nebudu! Vždyť jsme jedli před hodinou?!” 

„Tak jo, mami, ale co si mám dát?” 

„Nevím, tak si třeba udělej něco s vajíčkem.” A to bylo jasné, někdo z nich dnes mezi nimi už nebude.

Šanty to ale nijak neznepokojilo, protože věděla, že ona přežila i pád z pásu. A to jen tak někdo nepřežije! A tak se začala nudit, proto se rozhodla, že si bude jen tak prozpěvovat: „Čekám na signál, ten od tebe nepřichází, a tak čekám dál.” Samozřejmě, že si myslela, že to nikdo neslyší. Ale v hloubi žloutku si přála, aby to slyšel Marty. Ten ale moc dobře věděl, že je to pro něj. Proto se vzchopil, jako pořádné vejce, a začal: „Hledím směrem k vám, ve dne tě nevidím a v noci nevnímám.” Šanty byla celá bez sebe, když to svým ouškem zaslechla. V tu ránu se jí tak rozbušil žloutek, že to nikdy před tím nezažila. Na toto čekala celé dva dny. Nevěděla, co má dělat. Sice v to vždycky doufala, že ho alespoň uslyší. Ale teď neměla ani tušení, jak se má zachovat. Věděla ale, že chce naslouchat dál. Místo toho, ale slyšela zvuk, který se podobal otevírání dveří. V tu ránu letěla pomalu, ale jistě pod lednici až na zem. Ležela tam rozpláclá jako přejetá žába na silnici. Skořápku sice už neměla, ale žloutek zůstal pořád neustále celý a nepoškozený. Slyšela jen: „Ach jo, zase? Tak to utři, Juli, ne?” Vzala ubrousek a utřela celou Šanty. Žloutek se bohužel rozlil po celém kapesníku. A tak končí život jednoho neobyčejného vajíčka.

Šanty se před její nehodou splnil životní sen. Myslíte, že v hloubi žloutku byla doopravdy šťastná?




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.03.2021 14:00:43dát kritice tipJá Lucie píšu...

Karle, děkuji! Máš naprostou pravdu :)

11.03.2021 13:54:29dát kritice tipK3

Ještě se sem vracím. Oceňuji tvou fantazii, ta má pro tebe větší cenu, než všechno ostatní.

09.03.2021 10:15:13dát kritice tipJá Lucie píšu...

To Fusky: Díky za doporučení! Viděla si? 

Děkuji za Tvou návštěvu! 

09.03.2021 09:56:10dát kritice tipfusky

Doporučuju Buchty a klobásy.

:)

08.03.2021 18:57:08dát kritice tipJá Lucie píšu...

Annnie, možná zbylo ještě nějaké z večera minulého dne :) Děkuji za přečtení i tip!

08.03.2021 18:52:58dát kritice tipannnie

Milá Lucie, jedna slepice snese denně maximálně jedno vajíčko :). Ale i tak je to roztomilé, tip a pá a.

08.03.2021 09:13:07dát kritice tipJá Lucie píšu...

Aleši, tento text je přesně vystihující :) Děkuji za návštěvu a tip!

08.03.2021 09:10:21dát kritice tipJá Lucie píšu...

Karle, každé mu to prostě nesedí. Mně se ale tady tyto "dětké potrhlosti" zatím líbí :)

08.03.2021 09:08:33dát kritice tipK3

Z toho si nic nedělej. Když se někomu něco nelíbí, ještě neznamená, že to je špatné. Majaks píše o koblížkovi a to mě taky nijak neoslňuje, jen se nechci přetvařovat.

08.03.2021 09:04:40dát kritice tipaleš-novák

Každý večer stejně znova žasnemekam se světlo schová vždy když zhasnemevčera bylo u morčete v bedničcedneska jsme ho našli zmrzlé v ledničce (J.Nohavica)

08.03.2021 08:51:04dát kritice tipJá Lucie píšu...

Karle, díky, že si mé dílo i tak přečetl a otipoval ho! Vím, je to takové dětské, ale musím říct, že se mi to zdá celkem roztomile úsměvné :). Už i teď, jelikož jsem to psala dávno (to mi bylo 14 let :)). Názor beru a píšu dál... :) 

08.03.2021 08:40:47dát kritice tipJá Lucie píšu...

Pavle, smaženice už by byla moc jejich chvíle :) Bohužel těmto nebyla přána.

Děkuji za návštěvu i tip!

08.03.2021 08:40:43dát kritice tipK3

O čem všem se nedá psát. Zkoušel jsem to už večer, ale přečetl jsem to až teď. Nijak mě to nenadchlo, moc mě nebaví takové věci číst, ale není to napsané špatně. Konec mohl být zajímavější. Nechci pořád opakovat, vzhledem k tvému věku to je napsané super, tím bych ti rozhodně nepomohl, tak naposled. Když se ale za pár let vrátíš, usměješ se tomu. Věk je tvoje velká výhoda, takže to lepší máš před sebou a nenech se otrávit a pokračuj:).

08.03.2021 08:32:55dát kritice tipJá Lucie píšu...

Luboši, přesně jak říkáš :) Díky za přečtení!

 

07.03.2021 23:53:12dát kritice tipstromeček

Škoda té nešikovnosti, mohli s Martim dojít až milostnému spojení ve smaženici. Tip.

07.03.2021 23:23:01dát kritice tipKočkodan

 

Šanty zmírá na podlaze,

 

osud rozdal karty,

 

cítí se však velmi blaze -

 

zpíval si s ní Marty!

07.03.2021 21:29:471 tipů dát kritice tipblacksabbath
redaktor prózy

Jjjjj...kaše to jistí...:)))))))

07.03.2021 21:28:531 tipů dát kritice tipJá Lucie píšu...

Ivi, já měla včera míchaná vajíčka :) Snad už dosnily, minimálně u mě v břichu ještě měly možnost :) Ale pro jistotu si dej raději zítra kaši :)

Jsem ráda, že se Ti mé dílo líbilo. Děkuji za přečtení a tip!

07.03.2021 21:22:28dát kritice tipblacksabbath
redaktor prózy

Měla jsem v úmyslu zítra pár vajec rozbít na omeletu.....ale když ty si je pojmenovala a já nevím....jestli už se jejich žloutkům splnil sen...:-(((.....udělám si raději ovesnou kaši a nechám je dosnít......zajímavej nápad a povedl se ti...*/*************************

07.03.2021 20:58:111 tipů dát kritice tipJá Lucie píšu...

Jééé Cadmium, to budou určitě šťastná! Tak buď opatrná, ať Ti nespadnout :) Jsem ráda, že se nápad líbí! Díky za návštěvu a tip! 

07.03.2021 20:54:57dát kritice tipCadmium

Nápad s hloubí žloutku je vtipný. ;) 

Budu si těch vajíček teď víc všímat. :))) 

07.03.2021 20:54:28dát kritice tipJá Lucie píšu...

Renato, i potraviny jsou tu s námi a jsou pro nás nepostradatelné. Pro mě nejvíc :) Myslím, že jejich svět, ve kterém žijí, je určitě zajímavý! Stejně jako náš :) Děkuji za přečtení a tip!

07.03.2021 20:48:50dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Taky s různými potravinami soucítím. Obzvlášť s vejci. Snad si v té ledničce aspoň trochu užijí. 

07.03.2021 20:41:22dát kritice tipJá Lucie píšu...

Diono, já Ti z hloubi žloutku děkuji :)

07.03.2021 20:28:13dát kritice tipDiona

...z hloubi žloutku ...dávám tip 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2023, provozuje Dobrý spolek, pravidla Wiki of 21st century Letní dětský tábor