MONSTRA

Mocný vichr náhle ztichl.
Tma zosnovala náhlý puč.
Půjčím si křiklavé štěstí.
Od života pěstí, náhle zuřivě.
Křičím do věčnosti au proč.
Skočím nepřeskočím nevyhnutelnost.

Je zde pevnost a v ní malý chlapec.
Zle mu je a tak pláče, slzy stříbrné.
Věčnost je zde reálná a veskrze na..
Zlobí se chlapec, už prý mu není dvacet.
Takže muž nestydíš se, otevřel si klec.

Kdo v ní je, ne já nechci ven, říká smutně.
Chtěl bych ale mám strach, matný pat.
Zavře klec zaleze si do koutku, oči plné.
Přemítá nerozhodný lituje, hlava zmatená.
Co to tedy znamená, imituje lítost lítostivě.
Kdo to tady hnije, hnisá sám rozpolcený.