Zima

noc bílá sněhem

který útočí

vybavila si chvost

páva

ten křik

co vytrubuje

lidičky

já jsem ta pravá

Jaro

kde se vzal

tu se vzal

blonďatý klučina

tak tak dvanáct let

posvátně svíral

zavařovací sklenici

s víčkem

samou díru

už z dálky

na mě volal:

pane vy asi nevíte

jestli už cvrkaj cvrčkové

zaskočen bezprostředností

zalapal jsem po dechu

a zapomenul

mízu slov

tak já se půjdu podívat

ještě támhle

zamumlal

sám pro sebe

a jak se objevil

po pár krocích zmizel

za keřem

pámelníku