Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 449 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Akord a jiskry
datum / id18.03.2021 / 518396Vytisknout |
autormpat
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno63x
počet tipů0
v oblíbených0x
Akord a jiskry

Vyjde 21.4- nakl. Brána - povídky staré i netištěné

Psala mi dobrá známá, že bych měl při psaní o povídkách (Akord a jiskry) vybrat pár napínavých míst a ta uveřejnit. Prý to působí. Uvažuju, jestli to působí i na mě a ono ano. Působí. Jiná kamarádka  doporučila napsat jakési žebříčky a podobné věci. Už jsem se neptal, jestli to působí a rovnou se rozhodl ta dvé doporučení spojit, protože pak to působení bude dvojnásobné. Bude přímo…bude neodolatelné.

Jen aby potom ovšem ještě někdo četl ty povídky.

Tak dobře-

 

Největší překvapení, pointa, vás čeká v povídce Jako v nebi. (To je teda fakt prda!)

 

Nejzajímavější citát:

Něco s pramenem vody a s princeznami.“
„A jakou princeznu jsi hrála?“
„Hrála jsem Smrt.“

 

Nejlepší název podle mého je Návrat hrdiny. Probouzí ve mně spoustu otázek.

 

Nejošklivější obraz

Jiné (ženy) zakládaly dámské kluby, nátlakové skupiny a pořádaly protestní průvody, kde ty štíhlejší před sebou valily ty tlusté.

 

Nejstarší povídka – O našem dědečkovi

 

Nejdelší povídka – Robiny (Dědové a dívky)

 

Nejkratší povídka – Veřejný dům

 

Nejvíc něžnosti

má asi Zrzečka

 

 

vidím svoje povídky (Akord a jiskry)na cestě ke čtenářům, koukám, jak ta knížka jde,  nese si buchtu v ranečku a na kraji lesa potká babičku, která ji o kus buchty poprosí a knížka se o tu buchtu dělí s kouzelnou babičkou…takovou babičku najdete i v povídce Zrzečka…A protože byla hodná, tak knížka má na cestě štěstí, čtenářky mají štěstí, jenom já spěchám, už nemám čas.

Proč?

Jdu péct tu buchtu.

 

 

 

 

 

 

 

 

Na začátku, před první povídkou by měl být úvod-

 

Některé povídky vám „přicházejí na oči“ poprvé, jsou nové- třeba Robiny -  Dědové a dívky. Jiné jsou krásně staré – Zrzečka. A představte si – některé od sebe dělí 25 let.

Čtvrt století!

Další povídky jsou „mezi.“ Některé jsem dost přepracoval. Jako v nebi, třeba, která má asi nejsilnější pointu.

Napsal jsem,  jak jsem uměl nejlíp. A osměluji se podotknout –

kdybych byl čtenářem téhle knihy, nečetl bych ji najednou. Po každé povídce bych se šel projít, kouknul se do trávy, písku či sněhu, nebo si uvařil čaj.

S výjimkou povídek O našem dědečkovi a O našem koni, jsou všechny postavy literární - vymyšlené či sestavené - a tedy ne skutečné.

Přeju vám hodně potěšení ze čtení.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

18.03.2021 21:02:35dát kritice tip✩✩✩✩ StvN

Moc tomuhle textu nerozumím. Nepoznám, jestli je to vtip, ironie, satira, nebo vážná věc. Takže zůstanu u obligátního: tohle není povídka. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor