Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 450 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Gagarin v sukni
datum / id03.04.2021 / 519073Vytisknout |
autorstromeček
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno116x
počet tipů11
v oblíbených0x
Gagarin v sukni

Gagarin v sukni                                                                                                               Motto: Tak se měj......

 

 

  Byl pátek, těsně po poledni, začínala víkendová špička, tak jsem zaparkoval taxíka na kraji parkoviště u Parkhotelu a slastně trávil španělského ptáčka.

  Dobře jsem věděl, že prodírat se zástupy chalupářů kamkoliv je holý nerozum. Sluníčko hezky hřálo a já čekal až zůstanou jen pravověrní pražáci toužící vyrazit do víru nočního velkoměsta.

 

  Z rozjímání mne vytrhlo zaťukání na sklo. Stáhl jsem okénko u spolujezdce, ale viděl jen ruku s papírkem. „ Do you speak english?“

Sorry little.“ (moje znalost angličtiny končila tím, že když angličan bere za kliku, vím, že chce ven.)

Gavaritě pa rusky?“ To už bylo lepší.

Da němnožka.“

Ruka vsunula papírek do okna a povídá. „Vy znajetě kdě eto?“ Na papírku bylo jen ČT, Kavčí hory, rohlík.

Da znaju“.

Dvířka se otevřely a já nevěřil svým očím. Vedle mne na sedadlo usedá dívka v generálské parádní uniformě, zvoní dvěma řadami medailí přes prsa a rovná si rudé a zlaté distinkce. Zpod předpisově nasazené brigadýrky vyčuhuje pevně stažený drdůlek.

Proboha co to je?, říkám si pro sebe.“

Okamžitě se mi vybavily vítací a objímací scény ze socialistických týdeníků. „ To je snad Gagarin v sukni.“ „Panebože.“

 

Cesta ve špičce z Holešovic až na Pankrác chvíli trvá. Mé pokukování jí stále více cukalo s koutky, a když jsem zastavil u „Rohlíku“, což je restaurace v areálu televize, vyprskla smíchy a rusky povídá. „ Já jsem Sára, a když mně tu za dvě hodiny vyzvednete, tak vám to vysvětlím.“

 

Vrátila se za dvě hodiny a dvacet minut a jeli jsme zpátky do Parkhotelu. Cestou se ke mne otočila a povídá. „Slíbila jsem vysvětlení, ale to je na delší vyprávění, a tak vás o něco poprosím.“ „Jsem tu na dva týdny a moc se mi Praha líbí.“ „Když mi jí ukážete, tak vás pozvu na večeři a všechno pochopíte, slibuji.“

 

Když prošla velkými skleněnými dveřmi a kráčela proti mně, zůstal jsem v úžasu nad tou proměnou.

Uhlově černé lesklé vlasy rozpuštěné až do pasu, perfektně nalíčená tvář, které směs asijských a evropských rysů dodávala zvláštní tajemnou krásu. Lehoučké splývavé šatičky, které byly jen tak dlouhé, aby daly vyniknout nekonečně dlouhým štíhlým nohám. Vystoupil jsem z auta a šel jí naproti.

Nevadí, když půjdeme pěšky řekla, z auta toho není tolik vidět.“ Hodil jsem tedy klíčky do kapsy a vyrazili jsme kolem Vltavy ke starému městu.

 

Sára mně požádala o tykání, a začala vyprávět.

Přijela z Mongolska, z Ulánbátaru aby tu natočila dva klipy pro německou reklamní agentůru. Je jí dvacetsedm, v jednadvaceti se stala vícemiss Mongolska, má šestiletou dceru a v civilním zaměstnání je kriminalistka. Co se té uniformy týká, tak byla natáčet rozhovor pro pořad o kriminalitě v asii, a protože má v kriminalistické brigádě hodnost kapitána, musí podle ambasády vystupovat ve stejnokroji a každý den se hlásit.

 

Procházeli jsme uličky, zastavovali se u stánků, ochutnávali co nás zrovna zlákalo. Navštívili bezpočet obchůdků a vinárniček až nakonec skončili v jedné s výhledem na Karlův most.

 

Seděli jsme proti sobě u malého stolečku, já zrovna vyprávěl něco z historie, když jsem si všiml, jak se mi upřeně dívá kamsi navrch hlavy.

Co je?“, prohrábl jsem si kudrnaté vlasy, jestli tam nenám nějaké smetí.

Můžu?“, natáhla ke mně ruku, natáčela vlasy mezi prsty a zkoušela je rovnat.

Úžasné.“

 

K hotelu jsme se vrátili hodně po půlnoci. Doprovodil jsem jí ke dveřím, a abych předešel trapným okamžikům, vytáhl z kapsy klíčky od auta.

To myslíš vážně?“

Moc jsi pil“ a natáhla ke mně ruku.

 

Sny o vášnivém milování s krásnou dívkou, která nezná žádné tabu prožívají puberťáci i moudří kmeti.

Sára přišla nahá z koupelny a řekla jen.

Děkuji za krásný večer.“

 

Agentůra natáčela v Praze dva klipy. Jeden pro japonské turisty o krásách naší malé zemičky a druhý, který propagoval v té době velmi populární šampón na vlasy.

Stál jsem za kamerami a pozoroval tři dívky, jak pózují a větrák jim čechrá kadeře. Vtip celého klipu byl v tom, že jedna dívka byla černé pleti, druhá blondýnka a potom Sára. Ten spot běžel později v naší televizi snad rok, a já si vždy vzpomněl na nekonečné natáčení scén, které pak trvaly jen nekolik sekund.

 

Byli jsme spolu každý den, a já se dozvídal další a další podrobnosti jejího života. Tatínek přišel z Ruska jako vojenský expert, seznámil se s maminkou a ona se narodila krátce po svatbě. Postavili si na předměstí malý domek a žili tam spokojeně až do jejích deseti let. Tenkrát otec zahynul při nehodě nákladního auta a armáda, aby ulehčila mamince, zařadila jí do programu vojenské akademie. Po skončení v šestnácti letech nastoupila na vysokou policejní školu. Absolvovala s červeným diplomem a ve dvaceti nastoupila u první kriminalistické brigády.

Příští rok jí vyslali na celostátní soutěž krásy, kde skončila jako druhá, a to jí úplně změnilo život. Začaly přicházet modelingové nabídky, nejdřív místní, a později i z Ruska a Číny. Objevovala se na obrazovce a seznamovala s populárnímy lidmi. Nakonec ale otěhotněla se známým, ale ženatým hercem, a tak zůstaly s dcerkou a maminkou samy.

Zaměstnání, ani příležitostné nabídky nebyly to, po čem toužila. Cítila se nedoceněná a nabídka německé agentůry byla pro ní z říše snů. Honorář mnohem větší než její dvouletý plat a cesta do střední evropy, kde nikdy nebyla.

 

Poslyš, ale Sára to není mongolské jméno.“ „Zasmála se, no to není, ale moje jméno tady nikdo neumí vyslovit, tak mi říkají Sáro.“ „Jinak se jmenuji Ikaqua Sarul.“

 

Trávili jsme spolu každou volnou chvíli, jezdili na výlety, koupali se v noci bez plavek a milovali, kde nás napadlo. Dny ubíhaly a já se stále více pral s myšlenkou, jak lehké by bylo se do té dívky zamilovat. Bohužel jsou věci, které nemají řešení a věděli jsme to oba.

 

Byla středa a Sára v pátek odlétala domů. Jezdili jsme celý den po obchodech a sháněli dárky. Stále více na nás doléhalo, že už jen....

Natáčení skončilo a štáb se balil na cestu do německa.

 

Leželi jsme vedle sebe na posteli a ujišťovali se, jak si ten příští poslední den spolu užijeme. Jen jsme na sebe hleděli a líbali se. Tentokrát bylo naše milování úplně jiné, bylo dlouhé, plné doteků, něžností a vzájemného odevzdání.

 

Probudil mne zvuk vysavače na chodbě. Rozhlédl jsem kolem.

Sáro?“ Nic.

Vstal jsem a šel se podívat do koupelny. Na stole ležel vzkaz, tak jsem ho vzal a četl.

Stál jsem uprostřed pokoje , nahý s papírem v ruce a nic nechápal.

Pokoj je zaplacený, ozvu se, promiň, Sára.“

Otevřel jsem skřín. Byla prázdná, jen v rohu na ramínku visela Gagarinova parádní uniforma.

 

Telefon zazvonil až v šest večer. „Sáro, kde jsi, co se stalo.“

Víš, já jsem ve Fankfurtu na letišti. Dostala jsem nabídku do států a rozhodla se emigrovat. Slíbili, že mi tam pomůžou dostat i dceru a maminku. Za chvíli nastupuji na let do Atlanty. Promiň, nemohla jsem ti to říci, bylo by to ještě horší. Jestli to dobře dopadne, tak se určitě ozvu.“

 

Od té doby uběhlo už více než třicet let a já doufám, že jen ztratila moje telefonní číslo.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

16.04.2021 21:42:35dát kritice tipOskar Koblížek

Líbí, baví. Ani nevíš, jak lehce se takovej papírek s číslem ztratí.

06.04.2021 12:06:28dát kritice tip✩✩✩✩ StvN

Nějak mi to naskočilo :)

05.04.2021 22:44:58dát kritice tip stromeček

Tej

Pokud to tak cítíš, tak se to asi povedlo. Díky za čtení.

05.04.2021 22:42:16dát kritice tip stromeček

StvN

Upřímně, srovnání s Orhanem Pamukem by mne ani ve snu nenapadlo. možná vzdáleně tématicky, ale každopádně děkuji.

05.04.2021 21:02:52dát kritice tip Tej

Bylo to velice čtivě napsané! Krásný příběh s reálným koncem....žádná červená knihovna. Zkrátka život

05.04.2021 20:49:15dát kritice tip✩✩✩✩ StvN

Je to hezky napsaný milostný příběh s nádechem humoru. Trochu mi to připomnělo Pamuka. 

03.04.2021 22:10:541 tipů dát kritice tip✩✩✩ bixley
redaktor prózy

Budiž to Sáře nebo Sarul přáno. Hezký příběh, který by si asi nikdo nevymyslel, přesto se stal. Umíš svým vyprávěním zaujmout.

Jen jsem nepochopila, proč je z vlastních jmen psaná velkým písmenem jen ta Sára...

03.04.2021 21:48:011 tipů dát kritice tip stromeček

Evženie, vzpomínky nám idealizují minulost a tím pomáhají přežít realitu současnosti. 

03.04.2021 21:36:321 tipů dát kritice tip✩✩✩✩ Evženie Brambůrková

To, co jsme prožili, nám nikdo nevezme. A když je na co vzpomínat, pak je to dobře.

03.04.2021 20:24:452 tipů dát kritice tip stromeček

Lucko, jednou jistě také přijdeš na to, že je to lepší , než v domově důchodců vzpomínat na utrpěné pracovní úspěchy...:-)

03.04.2021 19:47:40dát kritice tip Já Lucie píšu...

Název je velice vtipný :), proto jsem se pustila do čtení! To je alespoň zážitek! Povídka byla čtivá a bavila mě od prvího slova až po poslední. Trochu jsem čekala ten konec... Škoda, že už skončila :) Jo Sára...

03.04.2021 16:53:531 tipů dát kritice tip stromeček

Gora

Všechno je něčím vyvážené a zážitků je všude kolem plno, jen si je člověk začne vybavovat až s odstupem. Děkuji za koment a opravu. (zjišťuji, že se se mnou klávesnice loučí s napřeženou pravicí).

03.04.2021 16:03:32dát kritice tip✩✩✩✩✩ Gora
redaktor poezie a prózy

Čtivý příběh, stromečku. Taxikáři-povídkáři, ti se mají:-) - tolik zážitků jinde nenasbíráš...

.......

Objevovala se na obazovce a seznamovala s populárnímy lidmi. - Objevovala se na obRazovce a seznamovala s populárnímI lidmi.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor