Košík života

Za soumraku lidský tvor

coby opeřenec ve svém hnízdě

nářučím dostatku obepnutý

obezřetně ukládajíc se

kéž milované nevzbudí

právě rodí onu chvíli

jenž svou drahocenností

veškeré potěšení zastiňuje

kdy svízel převyšuje nicotnost

oplývá ptačí srdce vděčností

tak cenný je moment navrácení

Na míle vzdálená pohoštění dalšího dne

opeřencovu pozornost nepodněcují

Až za úsvitu rozprostře křídla

bude už zítra

Vděk pokorné duše srší proudem do hlubin ticha

mlčenlivost snoubí se s teplou přítomností blízkých

považovány za konejšivou samozřejmost

svou vzácnost v průběhu života člověku odkrývají