Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 452 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

TD - Pomalé kyvadlo
datum / id22.05.2021 / 520739Vytisknout |
autorJamardi
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
témaHistorické
zobrazeno237x
počet tipů12
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora,
Prolog

Malenovice, které jsou dnes součástí Zlína, osvobodila v květnu 1945 Rumunská královská armáda. V kraji se pohybovala Rudá i Rumunská armáda.


Reakce Němců byly různé. Někteří už okolo 2. května nechtěli bojovat a prchali, někteří bojovali třeba i 7. května jako třeba v obci Břest, který se nachází jen 25 km od Malenovic.


https://www.druhasvetova.com/?p=armada/rumunsko/Rumunska-armada-behem-osvobozovani-Ceskoslovenska


https://zlin.rozhlas.cz/konec-druhe-svetove-valky-v-nasem-kraji-zajimave-osudy-a-reportaze-8483370/1

TD - Pomalé kyvadlo

2. května

Probíhá osvobozování Zlína a rodina Peckových se schovává už nějaký den ve sklepě. Očekává se bombardování. A taky že ano. Okýnkem pozorují dění na obloze Eva a Karel Peckovi se svou malou dcerkou. V dálce vidí padající střely. Jsou stříbrné, lesklé a děvčátku se líbí. Nedokáže si představit, co se stane, když dopadnou na zem. Její sestřička je ještě miminko a spokojeně spí uložená do necek.

Peckovi doufali, že se v klidu dočkají konce války, ale není jim přáno. K večeru se u jejich domku v Malenovicích zastavuje německá jednotka.

Co tu chtějí? Proč u nás? Proč už konečně nevypadnou někam pryč?

Ne, nezastavili se náhodou. Klepou na dveře. Dělat, že tu nejsme? Ne, to by nemělo smysl, když budou chtít, tak si je otevřou. Karel Pecka jde ven.

„Otevřete nám stodolu, chceme do ní schovat naše dělo,“ říká jeden z nich.

Karel jde s nimi ke stodole a otvírá ji. Má strach. Nechce je ničím podráždit. Ví, že stačí špatný pohyb. Vidí, jak jsou Němci vynervovaní.

Stodola je malá a plná. Kromě sena je zde také vozík, žebříky, nářadí, kola.

„Vidíte to, dělo se sem nevejde,“ říká Karel. A dodává: „Když to vytáhnu ven a dáte dělo dovnitř, všichni budou vědět, že něco není v pořádku a dělo snadno najdou.“
„My to přeskládáme a dělo se tu vejde.“ nechtějí to vzdát Němci.
A tak to zkouší. Několikrát věci vytahují ven a zase skládají dovnitř. Nedaří se to. Nakonec uznávají, že to nejde a i s dělem odcházejí. Karel si oddychne a vrací se zpátky do sklepa.

„Moc jsem se o tebe bála,“ říká Eva Karlovi a objímá ho.

 

3. května

Chvíle spánku a nad ránem přicházejí další vojáci. Tentokrát rumunští.

„Jsou tady Němci?“ ptají se špatnou němčinou.
„Byli tady včera a odešli. Chtěli dát dělo do naší stodoly,“ říká jim Karel Pecka.
„My víme. My je hledáme.“ říká Rumun.
„Odešli,“ snaží se mu vysvětlit Karel, ale jeho slova jsou marná.
Někdo vystřelil na kadibudku a klika padá k zemi.
„Přesvědčte se,“ dává souhlas s prohlídkou, i když ví, že by se konala i tak.

Nepřítomnost Němce v kadibudce zřejmě Rumuny trochu uklidnila a stodolu už prohlížejí bez střelby. Všechno vytáhnou, zbylé seno prošťourají. Dům prohlížejí od sklepa po půdu. Prohledávají postele, vytahují šaty ze skříní, hrnce i všechno ostatní. Že by hledali zbraně?

„Kam Němci odešli?“ ptá se rumunský voják
„Nevím, předpokládám že na opačnou stranu než z které přišli, tedy ven z vesnice,“ odpovídá Karel „Musel jste přece vidět, kam jdou. Vás to nezajímalo?“ zkouší Rumun
„Nezajímalo,“ říká popravdě Karel. „Byl jsem rád, že odcházejí. Kdybych chtěl přesně vědět, kam jdou, musel bych za nimi vyběhnout, na rozcestí odsud nevidím.“

Karel má pocit, že mu nevěří. Pomyslel na souseda, který oznámil, kde se Němci včera stavovali. Který to asi byl? Patrně všechno sledoval z bezpečí okna svého domu. On s nimi mluvit nemusel, na něho nemířili. A který z nich by ze zvědavosti běžel za prchající německou jednotkou? Všímá si, že se i Rumuni bojí a jejich nejistota se přenáší i na něj. Zase pociťuje svou zranitelnost mezi skupinou ozbrojených mužů.
„A nezmínili se třeba mezi řečí, kam mají namířeno?“ nevzdává to Rumun.
„Ne,“ odpovídá Karel.

Vojákům se to nelíbí, ale už se neptají. Ještě před odchodem si řeknou o hodinky a hodiny všeho druhu. Karel neodporuje, jde pro ně. Stejně je viděli, zapřít je nemůže.
„I ty ze stěny,“ upřesňuje Rumun.
Přináší hodiny, budík, stolní hodiny a odepíná si také náramkové hodinky. No jo, potřebují něčím měřit čas. I když... byli tady asi stejně dlouho jako Němci. Jestli to byl záměr, tak se jim to povedlo. Konečně odcházejí.

Karel stojí před domem a dívá se na kymácející větve rozkvetlého šeříku. Fouká vítr. Větve se kývají tam a zpět a nenalézají klidu.

„Pomůžeš mi to uklidit?“ slyší za sebou Evu
„Za chvíli. Víš, myslím na ty vojáky. Čekají, až to odpískají.“
„Máš pravdu. Hrají o čas. Alespoň ti, co tady byli.“ „Víš co nechápu? Proč se ti Němci tak dlouho zdržovali v té stodole. Museli vidět, že to nepůjde. Už mohli být o kus dál.“
„Byli vystrašení a vyčerpaní.“

Ještě než odejdou, zahledí se také Eva na rozkvetlé šeříky a řekne si, jak pěkně budou vypadat ve váze na stole. Půjde je natrhat. Ale až uklidí ten nepořádek.

 

Obyvatelé domku, u kterého se na konci války zastavily dvě skupiny vojáků.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.06.2021 18:01:07dát kritice tipZeanddrich E.

To byli za bývalého režimu vojáci, kteří, z nejrůznějších důvodů, šli na klasickou vojnu na pět měsíců, a zbytek do těch celkových 24, pracovali v těžkém průmyslu, kde zrovna chyběli klasičtí zaměstnanci :) (já jsem si, díky revoluci v listopadu 1989, odpracoval pouze 15 měsíců, v únoru 1990 nás pustili ..domů :) )

((...)).

01.06.2021 09:25:04dát kritice tipJamardi

Zeanddrichu E., to byl velice těžký zážitek.  Každá událost zůstane v paměti zúčastněných, v případě smrti i pozůstalých. Když někdo zemře, je to horší a je jedno, kdo to je.

"Pětimetr" to je jaká práce? 

31.05.2021 22:47:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dobře, respektuji...

31.05.2021 22:37:48dát kritice tipZeanddrich E.

Při přechodu fronty, v dubnu roku 1945, na jihu Moravy, ve vsi pod Pálavou, zahynulo v domě mého táty (za jeho přítomnosti, a za přítomnosti jeho rodičů a sestry) asi 4-5 ruských vojáků (pravděpodobně kozáků). Možná o tom také někdy napíši.. ((...)).

Jinak jsem přes Malenovice často projížděl, když jsem tam ..u vás, jako "pětimetr" , pracoval (v letech 1988 - 1990) v Barum Rudý říjen Otrokovice.. :). 

31.05.2021 22:22:40dát kritice tipJamardi

Zeanddrichu, dík :)

31.05.2021 22:11:52dát kritice tipJamardi

Omlouvám se, nechci s tím soutěžit. Je to moc osobní.

31.05.2021 19:57:01dát kritice tipJamardi

Souhlasím.

31.05.2021 16:48:45dát kritice tipPróza_měsíce

Mohli bychom dílko nominovat do soutěže PM za květen?

24.05.2021 20:40:17dát kritice tipJamardi

Kočkodane, díky :) 

24.05.2021 20:04:51dát kritice tipKočkodan

 

I já jsem rád, že všechno dobře dopadlo. A ještě o chloupek víc, když vím, že se to týkalo tvých prarodičů.

22.05.2021 20:24:42dát kritice tipJamardi

Goro, děkuju za výběr :)

22.05.2021 20:23:46dát kritice tipJamardi

Evženie, oni se báli taky. Děkuju :)

22.05.2021 19:44:061 tipů dát kritice tipEvženie Brambůrková

Je to tak autentické, že jsem se o ně bála.

22.05.2021 18:30:20dát kritice tipJamardi

Janino, děkuju :) Ono to bylo tak, že si nikdo nic zlého nepřál a to se odrazilo i na formě toho příběhu.

22.05.2021 14:28:231 tipů dát kritice tipJanina6

Na rozdíl od Lucie je pro mě téma konce války a šeříků neoddělitelně propojeno... asi to bude věkem :-) Líbí se mi, jakým způsobem jsi připomněla hrůzu války - vlastně docela klidně a jemně. O to je tvůj text působivější.

22.05.2021 12:46:56dát kritice tipJamardi

dievča z lesa, díky :)

22.05.2021 12:27:25dát kritice tipdievča z lesa

veru vystrašení a vyčerpaní ... dobre to dopadlo ... pekne a skutočne zobrazené

22.05.2021 12:10:49dát kritice tipJamardi

Alegno, děkuju :)

22.05.2021 11:13:171 tipů dát kritice tipJamardi

Okamžiku, ano, týká se to mého dědečka a babičky. Děkuju :)

22.05.2021 11:11:10dát kritice tipJamardi

bixley, naštěstí to dopadlo dobře :) Děkuju :)

22.05.2021 11:10:03dát kritice tipOkamžik

Jamardi, je to rodinná historie? Jsem rád, že vyvázli živi a zdrávi...pěkné!

22.05.2021 10:49:102 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Jamardi, pěkný příběh z konce války, napsaný velice citlivě. Pořád jsem se bála, co se stane. Ale naštěstí šlo jen o hodiny - ty skutečné i ty zbývající do konce války.  A šeřík byl němým svědkem... 

22.05.2021 10:21:52dát kritice tipJamardi

Lucie, jsem ráda, že se ti to líbilo. :) Chtěla jsem o tom psát a ty šeříky mně to jen připomněly.

22.05.2021 10:05:54dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky... ta věta je jasněji formulovaná...

22.05.2021 10:04:50dát kritice tipJá Lucie píšu...

Jamardi, musím se přiznat, že si nahodila, pro mě, velice nečekané téma k šeříkům. Ale pěkně si ho uchopila a i se mi líbila ta jednoduchost v napsání. Tady to bylo lepší než dlouhé popisování... Téma TD si tam hezky propojila a husí kůže u mě též byla! Dobrá práce a díky za foto :)

22.05.2021 09:59:40dát kritice tipJamardi

Goro, děkuju. :)

Bombardování asi slyšeli a střely viděli. 

22.05.2021 09:38:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jarmilo, to se ti povedlo, styl je velmi úsporný, ale k příhodě se hodí... a téma také bezvadně - klasicky - vytěženo... chválím.

upřesnila bych - zda pozorují bombardování nebo střely, to JE mi tam nestačí...- Okýnkem je pozorují Eva a Karel Peckovi 

22.05.2021 08:34:46dát kritice tipJamardi

Aru, díky. :)

22.05.2021 08:32:20dát kritice tipJamardi

Ivo, děkuju. :)

22.05.2021 08:30:33dát kritice tipJamardi

annnie, stačilo to i tak!  Děkuju. :)

22.05.2021 08:16:01dát kritice tipblacksabbath

Krásně napsané.....až do konce jsem měla husí kůži, ale.....dobře to dopadlo.....rodinná dobová fotka to dokresluje......*/*****************

22.05.2021 07:10:00dát kritice tipannnie

To je pěkně zachycený. Čekala jsem ve stodole ještě buď Rusy, nebo na konci vítězně přeživšího Žida, ale to jen v zájmu fabulace... Tip a.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor