suťové pole IV

konečně na místě

hrana mrazového srubu

ze kterého nepředvídatelně opadávají úlomky horniny

přemýšlíš o cestě sem

- ventaroly a opilé stromy jako podivná ale vcelku zábavná anomálie

- ostrohranné úlomky píchající do žeber (v protisměru s tím podivným bodáním zevnitř)

- zjištění že stačí nepatrná změna hydrologického režimu nebo pár neukázněných turistů

a křehká rovnováha ekosystému bude nevratně narušena

znovu se směješ trapným metaforám

nejpevnější je kámen hora skála

a přitom suťový pole -

- hotový moře pod našima nohama

ale teď jsi nahoře

měl bys vidět svah cos zanechal pod sebou i za sebou

široširou krajinu

- zarovnané povrchy

- hrástě a prolomy

- spočinky říčních teras

- erozní rýhy

- i hluboce zaklesnuté meandry

jenže ta vyhlídka -

nevíš

jestli je právě tady anebo o kus dál

protože mlha

a navíc strach

že se pod tebou urve kus skály

poletí dolů

a ty s ním