Slavín

Alfonsi,

když už jsme u té bible, tak ano  - všechno je marnost nad marnost. Na druhé straně ale, dokud žijeme, netušíme, jaké s námi ještě může mít Bůh záměry. Jaké se mnou mají záměry lidé, to vím celkem přesně, ale jaké záměry se mnou má Bůh, to opravdu nemohu vědět - a to říkám se vší pokorou. A proto jsem taky ještě tady na Písmáku.  A taky mě moc zajímá, jaké má Bůh záměry s Písmákem.

Všechno je jen marnost a honba za větrem. (Bible, Kazatel 1,13+14) Ač neznaboh pod tohle bych se podepsat moh. 

Slavín - smekám klobouk.  

19. 9. 2021

Chanson de geste

Veršotepec má tvrdý chléb,

když o hrdinech píše.

Nastavuje svou tvrdou leb

nezájmu mas a pýše

redaktorů, co plivnou si

na jeho marnou snahu.

Vysmívá se mu pod vousy

ta smečka podlých vrahů!

Dnes je již jiný doba prý.

Co s omšelými rýmy,

s archaickými aktéry,

s příběhy prastarými?

Skončila éra eposů

Pocity vládnou světu:

do trumpety i do nosu

dej si bez vyšších vznětů!

Zeanddrichu,

díky za típek.

.. .

29. 8.  2021

Svítáníčko

Do prázdných džbánů slunce nahlíží,

třpyt padá z nebes do zhořklého vína

a meluzína kvílí od Slavína,

je teskno v Praze, v Moskvě, v Paříži

všem básníkům, co pili celou noc

a do vypitých číší tupě hledí.

Těch otázek - a žádné odpovědi...

Lze Poézii prosit o pomoc?

Což ubude ti úzkosti a splínu,

když vložíš do slov srdce na dlani?

A k čemu je ti vlastně nadání?

Prý : talent... Ale spláchne kocovinu?

Je jistě lepší chytit balalajku

a na youtubu žebrat o pár lajků...

Nebožtík va Gogh      Tak dlouho jenom

blázen a sanktusák až si někdo všimnul

jak skvěle harmonuje

se sektorovou válendou

jeho uříznuté ucho

             Václav  Hrabě

28. 8. 2021

Vincent  ?

Od šedesátek Vincent van Gogh vtrhl

do paneláků - ladil s nábytkem.

Byl náhradníkem za kýč, za plytké

mdlé barvotisky...  Vzdělaný lid strhl

své madonky i své jeleny v říji

a věšel na zdí "velké umění".

Ó - vzdělanost jest dobré znamení,

i písničkáři rádi podopoří je.

Pan Suchý často o malířích zpíval,

byl průkopníkem nové tradice.

Dle módy lidé jako opice

na slunečnice začali se dívat

               a na klasy, nad nimiž tmí se vrány.

               Van Gogh se s námi dělil o své rány.

20. 8.  2021

Bez nadání

Smět žít tak do sta let a naučit se hrát

jak dávný dekadent touž píseň molovou

ohňům, co zhasnou vždy, po vlnách uplovou

do mlhy nad vodou, v níž budou umírat...

Být aspoň k stáru Král, hrát písně pro davy

jak kdysi Marsyás na cizí píšťalu.

Ať příboj rozbíjí mé tóny z křišťálu,

tříští se o skálu, než hrou se unavím!

Pod pustým pobřežím, kde nikdo nepřistál,

vždy zmizí v ozvěnách tonoucích ohňů nach

a zítra - další hra... Ta marnost planých snah!

Budu se učit však třebas let čtyři sta.

taktedy,

teď právě se Safiánem diskutuji o formě, o "hudbě" veršů.  Kdysi mě četlo hodně lidí a pár z nich tu hudbu v mých verších dokonce i slyšelo. Dnes už ale nejsem in a moje undergroundové básně nečte naprosto nikdo. Mně ale vždy šlo hlavně o obsah. "Hudba" bývala jen prostředkem, nikoli cílem. Jenže o nějaký(zbytečný) obsah už tu není dlouho vůbec žádný zájem. Racionalista jako já je mezi emocionalisty a prožitkáři zcela ztracen.  

Krásné .)

Krásné .)

Hanko,

Zimní déšť je taková malá literární hádanka. Ta báseň s (rádoby) vtíravým refrénem je odvozena od díla významného českého klasika, které bylo často recitováno za mého dětství a mládí na recitátorských soutěžích. Co to bylo za dílo by tu snad mohl poznat jen Safián. Ale nevím, jestli ho to napadne, protože , když se vloží do prázdné formy naprosto jiný obsah( u originálu vznešený pathos vygradovaný až do maxima, u mne jen potměšilá pseudomelancholie), čtenáře to naprosto zmate, byť by i znal originální báseň do detailů.

Abakusko,

jakožto promovaný kunsthistorik bratislavský Slavín samozřejmě znám, ale kupodivu mě nenapadlo, že někomu ze Slovenska může název mého dílka připomenout tuto apoteózu vítězství ve druhé světové válce. Byl jsem na vojně na jedné světnici s různými slovenskými sochaři, tak jsem slýchal úpné skazky o autorech toho vašeho monumentu jako byli Trizuljak,Bártfay, Kostka, Svetlík a další.

Na pražském Slavíně jsem byl pouze jedinkrát jako gymnazista na poznávacím zájezdu do Prahy.  Jsem neosymbolista a tak Slavín v mých básničkách funguje jako symbol( většinou symbol zapomnění).

Blackie,

zelenými listy se pyšní hlavně hřbitovní břečťan, který škodolibě zarůstá pomníky zapomenutých "slavných".

Slavín - skvelý...boli časy, keď som chodila na cintorín často, najradšej sama, aby som mohla postáť, popremýšľať...vďaka pandémii som si odvykla a zistila som, že aj doma sa dá...dôležité je, že spomínam, nezabúdam, niekedy zapálim sviečky, sadnem na balkón, pozerám na Veľký voz a vravím si - ešte stále sa to dá...pokiaľ sa čítajú knihy, hoci aj elektronicky, pokiaľ nás nenechá ľahostajným verš, stále sa to dá ...a hroby zasypané kvetmi nemusia byť dôkazom, že zosnulých máme v srdci, že spomíname...že...

Zimný déšť na tieto slnečné dni dosť šokujúci, niekedy aj to treba...verím však, že v Tebe je viac slnka ako depresie...idem si prečítať aj ďalšie...

10. 8. 2021

Vyhnálovský zimní déšť

Ač svítalo již, zase tmí se,

znova se smráká za oknem.

V šetestu kapek probouzí se

spáč, co v peřinách nezmokne,

který však ještě spal by rád.

Zimní déšť padá do zahrad.

Oblohou táhnou těžké mraky,

plouží se líně nad kopci,

nad jabloněmi, nad baráky,

zlověstně houstnou nad obcí

a v sivé mlze zmizel hrad.

Zimní déšť padá do zahrad.

Stojím u okna nevyspalý...

Svítání nebo smrákání?

Mám sucho v krku, oči pálí,

nad krajem letí havrani,

opouštějí svůj zmoklý hřad.

Zimní déšť padá do zahrad.

Nehybné větve z šera trčí,

probouzejí se komíny,

kostelní věž se v kouři krčí,

lupus est homo homini.

Nikoho nemá nikdo rád.

Zimní déšť padá do zahrad.

Havrani, mraky, kostel v kouři...

Neděle začla černou mší.

Za oknem zívám, oči mhouřím,

na sochy světců cudně mží,

já si však mohu s verši hrát:

zimní déšť padá do zahrad.

Furt je to lepšie, ako keď sa stretla jedna básničkárka s manželovou sesternicou a zaznelo: "Je vy ešte žijete?"

Za mňa Slavín - a  to ten pomník nemusím. V Bratislave je to pomník padlým sovietskym  vojakom. Takže keď sem prišli priateľské armády v auguste, tak ich vítali okrem iného aj transparenty: "choďte domov, na nový Slavín nemáme". Asi je to pravda, pretože tento pôvodný sa rozpadá...

...koukám, že nám v komentu překlep....ale ty jsi jistě pochopil....Nezoufej....všechny kytky nenají květy....některé se pyšní jen zelenými listy.................

blackie,

ačkoli na Slavíně nikdy pohřben nebudu, už teď jsem mrtev za živa jako ti mrtví básníci, kteří umřeli podruhé. Byl jem sice "slavný" tady na Písmáku(a možná taky ještě někde jinde) jen trošku, trošilinku, ale dnes už pouze sdílím absolutní Zapomnění se svým úhlavním nepřítelem Ginsbergem. Dokonce jsem zjistil, že i elína je "živá" a dostává posmrtné tipy, zatímco já už nedostávám tipy ani v rozpuku tvůrčích sil. ...Jenže el. je nesmrtelná! Ta se má. 

Ta tvůj Slavín!...........*/**************************************************

Díky, fialko. I když píšeš výhradně básně pro děti, jsi klasik jako já. Jsme jedné krve - ty i já a proto si tak dobře rozumíme, jak by řekl moudrý panter Baghíra z tvé oblíbené Džungle. 

Při čtení tvé básně nezívám :-)