Jadran v Bílině

Jadran v Bílině

Docela dobře si ještě pamatuju, jak jsme byli s naším třídním učitelem, tělocvikářem Zajíčkem, na pochodovém cvičení. Dolezli jsme upocení až na vrch Bořeň. Trochu náročnější byl výšlap na posledním úseku před vrcholem. Metr sem, metr tam. Někdo říká pět set třicet devět, někdo pět set čtyřicet metrů. To není důležité, ale když se doškrábete až na vrchol, otevře se vám překrásný výhled kolem dokola. Jako když se před vámi rozhrne opona. Tehdy to ještě nebyla měsíční krajina a pohled na krásné údolí stejnojmenné řeky, město Bílina až po Ledvickou elektrárnu, vrchol Ohníče a na druhou stranu na Želenský vrch a Zlatník, k západu na Červený vrch a Kaňkov. Prostě krása, zvláště když se rozpustila mlha a prosvitlo sluníčko.

Při pohledu na povrchový důl Bílina, je tomu dnes jinak. Obrovská, dýmající, rušná díra s obrovskými stroji. Hluboká díra. Na dno se skoro přes šedohnědé vrstvy stupňovitých řezů ani nedohlédne. Jak je to hluboké? Moc. Tam to všechno vlastně začalo.

Ve školním zeměpisném atlasu je uveden nejníže položený bod naší republiky u Hřenska tam, kde Labe překračuje hranice naší republiky. Je u něho uvedena nadmořská výška 115 m. To není moc. O něco hlubší místo u nás má hodnotu 20,4 metrů nad mořem. Je to současné dno povrchového hnědouhelného lomu Bílina. Uhelná sloj se dále těží a důl se dále zahlubuje, takže je předpoklad, že i dosud nejnižší místo bude dále klesat.

Není bez zajímavosti, že takové výjimečné místo láká veřejnost. Proč také ne. Představa nadmořské výšky dvaceti metrů je přece velmi lákavá. Ve spojení s pohledem na Dalmatské plážové pobřeží, je to pohodová dovolená. O zajímavém místě se často zveřejňují různé rekordní hodnoty a láká to lidi k návštěvám, školním exkurzím, poznávacím zájezdům. Výborným nápadem byla expedice dvojice cyklistů, kteří uskutečnili svůj rekordní výkon startem na dně dolu Bílina, to znamená z nadmořské výšky dvaceti metrů až na Sněžku, která měří tisíc šest set sedm metrů. Na horských kolech tak zdolali nejvyšší domácí převýšení a vytvořili nový cyklistický rekord.

V Českém středohoří je vrch Bořeň trochu výjimečný. Je to nejvyšší znělcový útvar ve střední Evropě, vzniklý sopečnou činností. Někdy je přirovnáván k Ďáblově hoře ve Wyomingu v USA. Náš profesor byl fanda do zkamenělin a tehdy dal podnět k našemu bláznivému nápadu. Kdepak jen nápadu, ztřeštěného nesmyslu, který může probouzet jen naprostá pitomost a klukovská fantazie. Ukazoval nám při zeměpisu zajímavé zkameněliny z Radovesického lomu, pocházející z druhohorního moře, kterým byly tehdy Čechy pokryty. Moře. Když jsme pozorovali krajinu pod námi, představovali jsme si zvlněnou mořskou hladinu s tehdejšími dinosaury a všelijakou havětí, jak o tom píše Zdeněk Dvořák v knížce Bílinské moře v době dinosaurů.

Kamarádil jsem tehdy s Lojzou Zedníkem a Péťou Jiráskem. Fajn kluci. Byli jsme věrná trojka a žádná akce nebo nezbednost se bez nás neobešla. Třída nás respektovala a všichni věděli, že jeden bez druhého nehneme ani prstem. Tenkrát na tom pochoďáku napadla Lojzu po výkladu našeho profesora, tělocvikáře Zajíčka, šílená myšlenka.

„Klucí, to by bylo něco, kdybychom tady mohli mít zase moře, písek, palmy a nahatý turistky.“

Jen jsme se tomu nápadu zasmáli, ale tak trochu jsme ho přijali jako úžasný, protože jsme tehdy na vlastní oči moře dosud neviděli a ta představa nás pobavila. Bylo to lákavé z výšky pozorovat zvlněnou krajinu Českého středohoří a představovat si, jak lovíme tresky a proháníme se plachetnicí ve vlnách a očumujeme rituální tance nahatých domorodek. Naše fantazie byly plné dobrodružství.

Když se tak na to podíváte, je pravda, že v současné době moře v naší zemi nemáme. Bývaly ale doby, kdy moře pokrývalo celé naše území. Důkazem jsou nálezy zkamenělin z období druhohor a zejména starších prvohor pod Barrandovem. To je místo nazvané podle francouzského paleontologa, původně stavebního inženýra, Joachima Barrandeho. Jeho nálezy trilobitů, kteří zde žili v našem moři, ho proslavily. Také jsme bar Trilobit na Barrandovských terasách později několikrát z výzkumných důvodů navštívili.

„Vážně kluci, víte, jak bysme se bavili?“ pokračoval Lojza ve své představě zálivu u Bíliny.

Samozřejmě jsme jeho nápad přijali, i když to byla jen představa přesahující naše zkušenosti, zatím pocházející jen ze sladké vody z jezera u Mostu anebo koupaliště. Bylo zajímavé, že se nám ten prvotní nápad při výletu na Bořeň vždy vracel, když jsme postupně lezli na další vrcholy Českého středohoří. Plánovali jsme Milešovský záliv, pláže pod Špičákem, atoly u Pařezu a u Lovoše. Lojza si dokonce středočeské moře s ostrovy zakresloval do svého deníku.

Vyprávěl nám nadšeně na konci jedněch prázdnin, že se rodičům povedlo zařídit dovolenou u Balatonu. Ukazoval nám fotky a popisoval i úžasný zážitek z plavby na malé plachetnici, který byl součástí pobytu v Siófoku.

Nadšení pro naše moře z nás dlouho nemohlo vyprchat. K přerušení školního fantazírování došlo po maturitě, kdy jsme se již tak často nescházeli. Pokračovali jsme ve studiu jako na potvoru každý na jiné vysoké škole. K dalšímu setkání došlo na promocích, kde jsme si zavzpomínali na naše romantické představy českého středomoří. Ano, české středomoří, nebo jak jinak to moře pojmenovat.

Jak v životě s lidmi zamává výhra, bylo napsáno již mnoho osudů. Některé příliš šťastně nedopadly až po různá neštěstí a rozpady rodin, manželství a přátelství. Nejinak tomu může být, vyhraje-li větší sumu podivín, žijící v představě, kterou nosí v hlavě od školních let a dostane možnost svůj vysněný plán realizovat. Ten náš kamarád Lojza, posedlý stále ještě mořem, vystudoval stavební fakultu a stal se úspěšným stavitelem. Vyhrál jackpot ve Sportce. Byla to jedna z nejvyšších výher v historii Sportky. Byl ještě svobodný a bez závazků, proto měl volné ruce. Rozhodl se, že osloví naši školní trojku.

Pozval nás na svůj ranč u lesoparku Hrabák a nabídl nám spoluúčast na založení cestovní kanceláře. Lojza nás překvapil. Jeho ranč Golden bay, jak ho nadšeně nazval, byl vlastně křovinatý pozemek, pečlivě oplocený, s rozestavěným bungalovem, nebo vilou, jakýmsi hangárem, skleníky a velkou dírou budoucího bazénu. Malá chatka, sloužící jako zařízení staveniště byla útulná a vybavená perfektním zálesáckým nábytkem s krbem, parožím a skotskou whisky, jak se patří.

Řekl nám rovnou o svém nápadu, který nám připomněl naše fantazie ze studentských let. České středomoří. Považovali jsme to za dobrý vtip a návrat do studentské recese, ale Lojza se nedal. Měl to na nás připravené důkladně. Po vydatné přesnídávce nebo spíše brunchi, přišel další host. Představil nám svého právníka doktora Landu a požádal ho, aby nás seznámil s jeho plánem. Landa byl asi velmi dobrý známý Lojzy, protože svůj vstup uvedl tím, že nápad Lojzy nazval nápadem pitomce, co vyhrál ve Sportce.

Finanční záležitosti nebyly žádný problém, Lojza se prezentoval jako pravý multimilionář. Doktor Landa vše připravil a k založení cestovní kanceláře zbývalo jen vytvořit tým. Lojza, inženýr stavař, byl jasný jednatel. Ten fiškus věděl, že jsem vystudoval obor cestovní ruch na VŠE a mám titul magistr, takže na mě nejvíce spoléhal. Petr, jako architekt, se trochu od cestovního ruchu lišil, ale jeho zkušenosti v marketingu ho předurčovaly do propagace a PR. Po dvou lahvích whisky Ardbeg jsme si všichni plácli a CK JADROBILINA byla založena i s našimi podpisy. Vše ostatní již zařídil Landa.

Správně jsme předpokládali, že největší šance na získání zákazníků budou v Praze, ale reprezentační místnosti budou mít své místo v Bílině. Lojza to měl promyšlené dobře. Potřebovali jsme se uvést na trhu, dát o sobě vědět na veřejnosti, zejména na webu a akcích cestovního ruchu. Petr našel v Praze výborně situované přízemí domu ve Štěpánské ulici. Pro budoucí kontakty to byla úžasná náhoda. Dům vlastnil italský dovozce obuvi Paleo maestro, Lorenzo Marino, což by se prý dalo využít v budoucnu na spojení s italskými firmami.

Při zařizování kanceláře cestovky došlo k malému sporu, čí favoritka bude dělat vedoucí a která bude její podřízená. Lojza chtěl Blanku, která ovládala perfektně angličtinu a němčinu, zručně pracovala s počítačem a měla již praxi se zákazníky u Sportturistu. Petr prosazoval Zdenu, která znala i španělštinu, byla vdaná a znali se již od prvních intimních zkušeností z gymnázia. Dohoda o střídavé péči neprošla, a nakonec rozhodl Landa. Získal do prodejny ve Štěpánské vedoucího, jeho známého, který se vrátil z emigrace. Bílinu si vzal na starost sám Lojza, který tam koupil levně rodinný domek se zahradou.

Já jsem se soutěže účastnit nemusel, protože zrovna žádná favoritka se mnou nespolupracovala a Jiřina z Peep baru od nádraží by tak náročnou funkci určitě nezvládla. Začaly se mě vršit na hlavu starosti s placením faktur. Upozorňoval jsem Lojzu, že bychom měli zpracovat širší investiční záměr, abychom neskončili v insolvenci. Petr si stále držel svoji projekční kancelář a jeho účast na cestovce byla zatím jen poradenská v PR.

Nový vedoucí Ing. Vorlíček rozběhl náborovou činnost docela šikovně a zakázky se jen hrnuly. Já platil zálohy do hotelů a penziónů Itálie, Slovinska a Chorvatska jako mourovatej. Vše se začalo dařit. Dopravní firmy se začaly nabízet se svými autobusy samy. Jirásek skřípal zuby, když ho Lojza honil, aby získal více průvodců a delegátů. Pohrozil mi dokonce, že pojede s některým zájezdem jako delegát sám.

Cestovce se dařilo a již v prvním roce dosáhla vysokého zisku. Počítalo se s tím, že tak bude vytvořena součást zdrojů k financování nákladů výstavby potrubí a úprav prostředí kolem budoucí vodní nádrže.

Ideový návrh vycházel téměř z oblasti spekulativní technologie, nad kterou se musel každý jen usmát. Propojit Jadran s prohloubeným dnem hnědouhelného dolu Bílina potrubím, na principu spojených nádob, a vyrubaný prostor naplnit samospádem mořskou vodou. Vzniklý pobřežní pás vybavit italskou a řeckou rekreační infrastrukturou. No řekněte, že jste se nad tímto nápadem nepousmáli. Já jsem se usmíval nejdříve také. Když to ale začalo, naše úsměvy chladly, zatímco hlavy a bankovní účty se dost zahřívaly.

Vzhledem k tomu, že celý projekt by se dotýkal území dalších tří států, Rakouska, Slovinska a Itálie, bylo nutné navázat kontakt s příslušným náměstkem a odborem ministerstva zahraničních věcí, případně rovnou s ministrem. To nebyla jednoduchá záležitost. Doktor Landa byl na ministerstvu zahraničních věcí ochotně přijat, ale po přednesení našich záměrů mu byl plán zamítnut a doporučeno naši iniciativu věnovat velkému přání pana prezidenta Zemana, vybudování koridoru Dunaj – Odra – Labe. Jistě by naše iniciativa v tomto směru našla plné pochopení. Připomněl původní vodocestný zákon Rakousko-Uherska z roku 1901 až po součást přístupového dokumentu České republiky do EU. V tomto dokumentu je projekt D–O–L zahrnut do výhledové dopravní sítě členských států Evropské unie.

To se ovšem naprosto nelíbilo Lojzovi. Nějakej kanál ho vůbec nezajímal. Jemu šlo především o moře. Vidina pláží kolem Mnišského lesa a Červeného vrchu mu zaslepila oči a on viděl jen křepčící nahatinky v příboji pěnivé vody Jadranu. Uměl nám to barvitě líčit při grilování na ranči a po likvidaci několika lahví Ardbergu s vůní zeminy a nádechem mořské soli jsme tomuto kouzlu podlehli všichni.

Po poradě vedení bylo rozhodnuto v přípravách na propojení jámy Bíliny s Jaderským mořem pokračovat získáváním dalších disponibilních prostředků, kontaktů a spoluúčastí dalších subjektů. Doktor Landa byl pověřen získáním akciové společnosti formou Ready-made a.s. a jejím převedením na cestovku JADROBILINA a.s. Pro něho to byl úkol snadno splnitelný, protože nabídka těchto společností převažovala poptávku.

Doktor Landa nás upozornil, že jsme se zatím vůbec nezabývali podstatnou zákonnou povinností, kterou je vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Pravděpodobně tím myslel zákon č. 244 z roku 1992 sbírky. Při slově EIA rudly Lojzovi uši. Když byl upozorněn, že to budeme muset pro schválení realizace předložit na legitimní místa, odešel se posílit panákem whisky, ten den již třetím.

Navrhnul jsem uspořádat prezentační akci pro velvyslance dotčených zemí v zájmu propagace našeho projektu, spojenou s prohlídkou prostoru dolu Bílina a jednoho z míst předpokládaného vtoku potrubí v Terstské zátoce. S návrhem jsem neuspěl, ale nápad byl odložen na pozdější dobu, podle situace.

Předběžně však Jirásek se svým týmem připravil velikou akci pro zveřejnění záměru na všech známých a populárních sociální sítích. Především na Facebook, Instagram, Linkedin a Twitter. Zařídili vložení klipů, prezentací a propagačních filmů na Youtube, Vimeo. Stálo to fůru peněz a času.

Začaly se dít věci. Lojzovi hrozilo, že si bude muset požádat o policejní ochranu. Jeho pobyt na ranči Golden bay denně pečlivě sledovalo hejno novinářů a paparazzi. Stalking zesiloval a Lojza odletěl tajně noční linkou do Benátek. Ukryl se ve vile u Lorenza Mariny, majitele domu ve Štěpánské, kde měla pronajaté místnosti cestovka JADROBILINA.

Největší poprask na Facebooku nastal po příspěvku čtrnáctiletého studenta gymnázia Petra Farného pod nickem Pascal. Musel to být chlapec velmi chytrý a bystrý. Především ocenil nápad jako úžasnou sci-fi a nápaditou hru typu fake game. Vlastně jako první pochopil, že si z nás Lojza neskutečně odvážně vystřelil. Stále jsme však představě přístaviště u Braňan věřili a těšili se na první závodní jachting v zátoce u Ledvic.

Pascal vše pochopil jako zadání matematického modelu pomocí optimalizace a jeho vyřešení formou simplexové metody. Pečlivě vyznačil kritická místa, která vykazovala největší problémy z hlediska současné techniky a legislativy EU. Statisíce náhledů uživatelů denně bavil údaji, které vyškrábal, kdo ví odkud. Například uvedl, že potrubí v délce pěti set třiceti kilometrů by při určité technologii muselo být denně prodlouženo o sto třicet sedm metrů po dobu jedenácti let. Při jeho mládí jedenáct let nehrálo žádnou roli.

Připomněl, že uvažovaná plocha vzniklého jezera po odtěžení skrývky, včetně dalšího prohloubení dna bude zmenšena o uloženou zeminu do výsypky prodlouženou o zachování stability paty výsypky, propočet je nejasný, když jde o rok 2035 až 2040, kdy má těžba v dole skončit. Námitky k vlivu přílivové vlny a rozdílu mezi přílivem a odlivem odmítl, protože je poměrně velmi malý. Pohybuje se v rozmezí třiceti až osmdesáti centimetrů. Bavil uživatele dalšími nápady, výpočtem spádu, průtokem množství vody za den a rok a podobnými úkoly k řešení.

Zveřejnění našeho záměru se chopily další organizace a instituce, včetně politických stran a hnutí. Především se objevily námitky vznášené hnutím Duha, Dětí země a respekt vzbuzující Greenpeace. Se svým záporným stanoviskem vystoupila také Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Pozadu nezůstávaly ani Český svaz ochránců přírody Ophidia, sdružení Arnika, CENIA Česká informační agentura životního prostředí, Česká inspekce životního prostředí a ČIŽP.

Na Ekoporadenském portálu Ministerstva životního prostředí a portálu Ekoporadny.cz byly dobré rady, jak k podobným velikášským, neuváženým akcím přistupovat. Doktor Landa připravil s Petrem vysvětlující stanovisko, které z nás sice učinilo blbce, ale fámu se podařilo utišit a zklidnit. Lojza se vrátil z Benátek samý úsměv a nadšení z výletu. Oznámili jsme mu, že po uklidnění vzruchu na webu bylo definitivně rozhodnuto omezit naši podnikatelskou činnost a spolupráci jen na cestovku.

Lojzu jsme spolu s Petrem Jiráskem, včetně doktora Landy přiskřípli. Dopustil se smrtelného hříchu, když porušil přísahu pevného, ryzího přátelství, zrozeného ze studentských let a kodifikované společným závazkem spoluúčasti v cestovní kanceláři. Přiznal se, že nás nalákal na neuskutečnitelný plán a hru na hrdiny hodné Verneovských dobrodružství. Když se nám upřímně vyznal a poprosil o odpuštění, zdálo se, že naše trio opět zvedne hlavy. Nestalo se tak a oba jsme s Petrem své podíly na cestovce prodali. Když přišel s nápadem, že má zaručenou dodávku mořské soli z Mrtvého moře od známé renomované firmy Salt water comp. z Jordánska a že bychom mohli nápad realizovat jiným způsobem, rozešli jsme se s ním již definitivně a na furt.