Když

Když víra se třese,

doba je zlá.

Za oběť nese,

co srdci prospívá.

Když srdce pláče,

budiž to znamením,

že duch je vláčen,

křovím a kamením.

Když duch pevně nestojí,

za tvými činy,

možná, že bojí se,

pocitu viny.

Když vina ti stoupá ,

vzhůru po páteři,

lež v síti houpá toho,

kdo dvojím metrem měří.

Když lež zatne drápy,

v srdci se usadí,

co bylo nevinné,

nectnosti nahradí.

Když nectnost stane se,

základem osobnosti,

pak je zle s člověkem,

podléhá závislosti.

Když závislost zmrazí city,

jako zmrzlinové poháry,

jak řekl by kritik,

něco jsme prohráli